Rakety pro chudé: koho a proč vyzbrojuje nejuzavřenější země na světě. Názor

Balistické rakety, reaktivní systémy salvové palby, dělostřelectvo, granátomety, automaty a munice – nehledě na sankce a nekonečné jaderné skandály zůstává KLDR podle hodnocení expertů jedním z největších výrobců zbraní na světě.

Černý trh

Společně s uhlím a dary moře jsou zbraně tradičně jedním z nejdůležitějších zdrojů plnění rozpočtu KLDR. A i když je oficiálně zakázáno je exportovat, nelegální kanály nikdo nezrušil. O to více že zbraně severokorejské výroby mají skvělou poptávku v zemích takzvaného třetího světa, obzvláště v těch, které jsou sami pod embargem a nemohou legálně získávat rakety a „hlavně“ u jiných dodavatelů.

Experti uvádí, že zaháněním dalšího státu do ekonomické blokády a cíleným děláním z něj vyvrhele, USA fakticky rozšiřují seznam potenciálních klientů KLDR. To se týká i samotné Severní Koreje, zavedení nových sankcí proti ní a odsekání legálních zdrojů příjmu (například prodej uhlí do Číny) přinutí zemi se více dívat doleva a zabojovat.

„Po zavedení sankcí se stalo vypátrání těchto dodávek velice složitým,“ uvádí vojenský expert, specialista na KLDR a Írán Jurij Ljamin. „Severní Korea nepřestala obchodovat se zbraněmi, ale přitom se naučili dobře maskovat vše, co je s tímto procesem spojené. Přirozeně, kupující také nic nerozhlašují.

I když je každoroční objem neoficiálního exportu zbraní KLDR hodnocen specialisty na více než 100 milionů dolarů, reálný rozsah obchodu nikdo nezná, všechny obchody se uzavírají na úrovni dvoustranné dohody mezi KLDR a zainteresovanou zemí v režimu přísného utajení.

Klony klonů

Klienty KLDR láká nízká cena, dobrá spolehlivost a prakticky neomezené množství korejských zbraní,“ uvádí zástupce ředitele ruského Centra analýzy strategií a technologií Konstantin Makienko. Tato země prodává prakticky všechno, co vyrábí, počínaje od automatů a konče u reaktivních systémů salvové palby. Většina střelných systémů jsou klony sovětských kalašnikovů nebo klony čínských klonů okopírovaných podle sovětských“.

Severní Korea hojně vyrábí pěchotní zbraně včetně reaktivního systému salvové palby a hlavňové dělostřelectvo, protitankové raketové komplexy, automaty, granátomety a munici k tomu všemu. Je známé, že Sýrie kupovala od Korejců náboje pro 130 milimetrové dělostřelectvo.

Zvláště je potřeba říci o raketových technologiích, se kterými Severní Korea zaujala na trhu zbraní unikátní pozici. V 80. letech severokorejští specialisté mohli samostatně zkopírovat sovětský operativně taktický komplex R-17 Elbrus s balistickou raketou 8K14 (podle kvalifikace NATO — „Skad“). Prototypy byly získány od Egypta. Klonované rakety rychle poskytly k prodeji, přičemž jsou známé fakty dodávek celých jejich montážních linek.

Kopie „Skadů“ od Severní Korey kupovaly také země jako Írán, Sýrie, Jemen. Vzdálenost prvních vzorků nepřesahovala 300 kilometrů, ale poté je Korejci dotáhli na 600 km a v závěru ve skutečnosti vytvořili raketu střední vzdálenosti Nodon schopnou dostřelit náboj na vzdálenost až 1300 kilometrů. Tyto výrobky mohou být vybaveny obyčejnou, jadernou nebo chemickou bojovou částí.

V irácko-íránské válce spadlo více než 90 % raket severokorejské výroby vypuštěných Íránem tam, kam bylo potřeba. Procento chyb bylo minimální, což vypovídá o dostatečně vysoké kvalitě zbraní. Později severokorejský Skad zkopíroval Írán a pojmenoval svou verzi Šachab-3. Nyní s pomocí Korejců zahájil vlastní výrobu a hotové rakety už nekupuje, je omezen spoluprácí v oblasti technologií.

Situace je zajímavá tím, že kvůli mezinárodním dohodám velcí výrobci raketových komplexů nemohou prodávat systémy se vzdáleností více než 300 kilometrů.

Pchjongjang na podporu své osamocenosti pod dohody nespadá a pro mnohé země se tak fakticky stal monopolem v této oblasti.

Lacinost korejských zbraní je vysvětlována velkou masovostí jejich výroby pro svou armádu. KLDR fakticky vždy stojí ve válečných kolejích. Kromě toho nemá problém se zdroji. Země je bohatá na rudové a uhelné naleziště, zásoby vzácných zemin potřebných pro výrobu elektroniky. V mnohém se právě proto rozvíjí i jaderný program, vlastní uranové naleziště by KLDR mohla závidět jakákoli jiná země.

Od Egypta po Myanmar

Co se týká geografie tak jsou hlavním kupcem severokorejských zbraní ty země, se kterými je jednodušší se domluvit bez zprostředkovatelů a zveřejnění. Na seznamu tradičních partnerů KLDR je Írán, Sýrie, Kuba, Libye, Jemen, Egypt, Uganda, Kongo a také řada jiných států. Kromě toho se zbraně prodávaly nestátním militarizovaným organizacím konkrétně hnutím Hamás a Hizballáh.

„Severní Korea strašně potřebuje valuty. A co mohou nabídnout světu kromě uhlí pro Čínu a levné pracovní síly? Jen zbraně. Jejich kupci jsou země třetího světa, takzvané státy vyvrhelové, zatlačené americkými sankcemi a nacházející se v ekonomické blokádě. Nebo také často nevládní uskupení jako je ozbrojená opozice, soukromé vojenské společnosti a tak dále,“ řekl Makienko RIA Novosti.

Zbraně vozí převážně po moři, letectvo je nevhodné proto, že jsou pro dotankování často nutné přechodné zastávky ve třetích zemích. Je to nebezpečné, letadlo mohou dopátrat a zadržet. S loděmi je to v tomto směru jednodušší, hlavně s těmi, co plují pod vlajkou KLDR.

„Zastavit loď pod severokorejskou vlajkou v neutrálních vodách není nejjednodušším úkolem, takový pokus se může vyvinout ve velké nepříjemnosti, protože Korejci přísně chrání svou suverenitu. Pokud loď pluje přímo z KLDR do země určení, tak může být její zastavení s cílem prověření nákladu zhodnoceno jako akt agrese proti Severní Koreji se všemi následky,“ poznamenal Ljamin.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?