Retro: Čech tady nemá co pohledávat (dokument)

28. 10. 2010

Překlad Heydrichova projevu byl pořízen podle stenografického záznamu:

…východní prostory,které jsme obsadili pod vůdcovým vedením, a jež jsou zčásti osídleny Slovany, to jsou prostory, kde je třeba vědět, že dobrota bude chápána jen jako slabost, to jsou prostory, kde sám Slovan vůbec nechce, aby se s ním zacházelo jako s člověkem rovnoprávným, a je zvyklý, že  pán si s ním nezadává…

…jejich obyvatelé se stanou pracovníky pro velké, i kulturní úkoly, a mám-li to říci docela drasticky, musí nám sloužit jako otroci.

…musí vám být jasné, že se českomoravský prostor natrvalo nesmí nikdy ponechat v takovém stavu, který by vůbec umožňoval Čechům tvrdit, že to je jejich prostor. Připomenu, z čeho vyrostl tento prostor, odkud jsou ti lidé, kam patří, o čem jsme rozhodnuti, co tu vlastně jednou uděláme atd. Musí nám být jasné, že v německých dějinách byly Čechy a Morava srdcem říše, srdcem, jež bylo v příznivých dobách vždy pevností němectví, že v dobách kolonizace byly stráží proti východu, že koneckonců – jak to dokumentuje i vývoj na kulturním poli – bývaly v dobrých dobách vždy pevností, a jak to řekl Bismarck, „citadelou Evropy“. To je odůvodněno i tím, že první říšská universita před Krakovem a před Vídní byla založena zde v Praze. Když se na to podíváte pozorněji, bude vám beze sporu naprosto jasné, jakou osudovou dynamiku má tento prostor pro Německo a německé dějiny. V létech německých dějin přicházely rány dýkou ohrožující říši většinou z tohoto prostoru. V tomto okamžiku, kdy říše vítězí, je možné, že se připravuje další rána dýkou dějinám a vývoji říše, jako byli třeba slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj, kteří chtěli odtrhnout tento prostor pod pláštíkem náboženských církevních myšlenek východních církví a církevní cestou jej přivést k byzantské myšlence, nebo ať to byly vnější počátky třicetileté války s pražskou defenestrací, nebo ať je to v současné době pokus ohrozit říši ilegálním hnutím odporu a vpadnout tak říši do zad v jejím rozhodném osudovém boji proti bolševismu. Avšak stejně tomu bylo i opačně, vždy když vedení říše poznalo, že tento prostor je rozhodující, že Čechy a Morava mají zároveň účast, osudový, rozhodující podíl na pozitivním plánování dějin. Známe jména, která zasáhla do kolonizace východu. Ať je to král Otokar, který nakonec při kolonizaci východu dospěl jako úderný oddíl proti východu až ke Královci a toto město založil, ať je to doba Karla IV., nebo boje Bedřicha Velikého, bitva u Hradce Králové nebo i dnes nekonečná, dějinná a osudově rozhodná vůdcovská síla Adolfa Hitlera….

V posledních týdnech zde prožíváme vývoj, charakterizovaný sabotážemi, teroristickými skupinami, ničením úrody, zpomalováním práce, což zcela jasně organizuje velká odbojová organizace. Tento vývoj, i když nevede k aktivnímu povstání, přece jen zcela systematicky pracuje pro okamžik, až příjde čas uvrhnout toto území ke škodě říše do nebezpečného neklidu. Nepřítel vede české obyvatelstvo ke vzpouře, chce, abychom utrpěli citelnou ztrátu, k sníženému pracovního výkonu ve zbrojním průmyslu, což nakonec může být vzorem pro ostatní obsazená území.

Němci, kteří sem přišli, si musí uvědomit, že i zde jde o bojovou oblast, bojový prostor, kde každý jednotlivý Němec, bez ohledu na kompetenci, musí též jako bojovník pro němectví vítězit, musí vědět, že základní linií je zajištění tohoto prostoru, boj proti jakékoliv české samostatnosti, a musí při zacházení s jednotlivci chápat, že Čech je Slovan, a že také Čech si vykládá každou měkkost jako slabost. Němec by si v tomto prostoru neměl myslet, že je v německém prostoru, že je to právě taková provincie jako v říši, a že je možné to zde spravovat od stolu stejnými správními metodami, což naprosto nikdy nepůjde. Vzhledem k válce nesmíme z taktických důvodů připustit, aby se Čech v jistých věcech rozzuřil a vybuchl, i když musíme být v tomto okamžiku z jistých taktických důvodů tvrdí, musíme přesto jednat tak, aby si Čech, nemá-li žádné jiné východisko, nemyslel, že teď právě musí vyvolat povstání. Základní linie však musí, ač nevyslovena, i při takovém jednání platit – tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat.

Mým dnešním hlavním úkolem je činnost zaměřená na válku, druhým úkolem bude už dalekosáhlý konečný úkol. První je diktován potřebami vedení války. Potřebuji v tomto prostoru klid, aby dělník, aby český dělník zde nasadil pro německé válečné úsilí plně svou pracovní sílu a abychom nezdržovali při zdejším obrovském válečném průmyslu přísun a další rozvoj zbrojního průmyslu. K tomu patří i to, že se přirozeně musí dát českým dělníkům tolik žrádla, mám-li to tak zřetelně říci, aby mohli splnit svou práci … ale i to, abychom dávali pozor, aby Čech nevyužil podle svého zvyku tohoto nouzového stavu říše, aby si nevydobyl pro sebe soukromé a vlastní české výhody. Tento blízký úkol předpokládá, že Čechovi nejprve ukážeme, kdo je pánem v domě, to znamená, že ani jeden Němec nic Čechovi neodpouští, asi tím způsobem, jako je tomu v říši s židovstvem, aby neexistoval jediný Němec, jenž by řekl: „…ale ten Čech je přece slušný“. Nevytvoříme-li vůči češství jednotnou frontu, bude Čech hledat stále zadní vrátka, jimiž vyklouzne chytrácky ven. O otázce, zda můžeme o jednotlivci říci, to je skutečně slušný chlap, se bude uvažovat teprve tehdy, až přistoupíme k tomu, abychom začali s dalekosáhlým konečným řešením úkolu, tedy při otázce poněmčování a podobných problémech.

Musíme se i při vší tvrdosti starat o věci, které skutečně nejsou v pořádku, nemá žádný význam, když Čecha mlátím a se vší námahou a působením policie přivádím k tomu, aby pracoval, když on skutečně nedostává to, co potřebuje, aby měl fyzickou sílu vykonávat svou práci. Náležitě to propagačně upravíme, ale už nyní vám říkám, to vše si nechte jen pro sebe, že přistoupíme ke zvýšení přídělu tuků pro české dělníky, tak okolo 400 gramů, to je množství, o němž se dá mluvit. Abych to šikovně využil k propagačním účelům, spojím už to s myšlenkou: „Vy, čeští dělníci venku, buďte raději zticha, jinak by se také mohlo stát, že bude příděl tuku opět menší.“

A nyní k otázce celé propagandistické linie. Viděno ve velkých obrysech, musí se stále více zdůrazňovat myšlenka o svatém Václavu v jejím dějinném vývoji, neboť jestliže Češi svatého Václava oslavují, nemusíme jej líčit stále jako svatého Čechů, nýbrž tak: svatý Václav byl mužem, jenž pochopil, že český národ může žít jen spolu s německým prostorem. Když tedy Češi oslavují svatého Václava, vlastně dokazují, že měl pravdu. To je to, co se dá historicky využít…

Připravil: Hudryper

Není zde článek celý?