Retro: Jen si tak trochu uhořet

27. 10. 201

Po poklidné noci mne ráno mne šokovala zpráva, že při požáru v Praze na Florenci uhořelo 8 lidí. To je hodně hnusná smrt a tolik obětí! Na incidenty takového rozsahu nejsme (díkybohu) u nás v Čechách zvyklí. Čekal jsem proto mediální pozdvižení živené nejenom honbou za senzací, ale i prostým lidským soucitem. Nestalo se, informování o události se děje víceméně v rovině konstatování faktů. Asi proto, že „šlo zřejmě o bezdomovce, kteří v opuštěné budově přespávali.“ Tedy „odpad společnosti“*), kterého přece není žádná škoda, protože si svůj životní styl dobrovolně zvolil a libuje si v něm. O to ještě můžeme být rádi, že šlo zřejmě o nešťastnou náhodu, a ne bojovou operaci „hrdinů vítkovského ritu

Příliš se tentokrát nevyznamenali ani hasiči, kteří se v tiskové zprávě především chlubí, že se jim „podařilo uchránit okolní objekty, účetní hodnota shořelého objektu je nulová, škoda způsobená požárem je zatím vyčíslená na 20 tisíc Kč za ohořelé stromy a porost.“ Mrtví jsou zmíněni až v poslední řadě jako div ne zajímavý nález na požářišti. Přitom hasiči od počátku od dvou přeživších věděli, že v objektu jsou lidé. Netroufám si soudit, zda se mohli o jejich záchranu pokusit, nebo to bylo skutečně beznadějné, ale myslím si, že alespoň jedno „bohužel“ či jiné vyjádření lítosti nad oběťmi by se do tiskové zprávy vešlo a tiskový odbor by proto neubylo. Přece to i pro hasiče nebyli „jen bezdomovci“!?

Korunu tomu ovšem nasadil na iDnes, který neopomněl hned v titulku zdůraznit, že byli v budově, kde neměli co dělat, snad aby bylo jasné, že si za to mohou sami a žádný soucit si nezaslouží (přitom ještě ráno byl ten titulek normální, bez toho agitačního zabarvení). Už chybí jen dodat, že se tím vyřešilo osm problémů najednou.

Jeden aspekt mediálního pokrytí události je přitom do očí bijící svojí nepřítomnosti: je to jedna jediná otázka, stejně banální, jako kruciální: „Proč?“ Proč tam ti lidé byli? Proč museli hledat přístřeší v opuštěné stavbě? Proč nemají kde bydlet? Proč se z nich stali bezdomovci?

Přitom bezdomovcem se může stát každý, snadno a rychle a bez zvláštního vlastního přičinění. Ale snad právě proto se takovým otázkám masmédia vyhýbají.

Nejvíce soucitu tak nakonec prokázali „obyčejní lidé“ v diskusích, kde se vedle obligátních psychopatů, kteří by si rádi šli přiložit polínko, kdyby věděli, že to hoří, našlo překvapivě mnoho takových, kteří nejenom že projevili soucit, ale dokázali připomenout i to, že bezdomovectví je závažný sociálně-patologické fenomén, který má své příčiny v současném (údajně nejlepším možném) uspořádání společnosti s jejím důrazem na sebeprosazování se, bezohlednost, redukci člověka na objekt trhu a kult úspěchu, jehož odvrácenou stranou je stigma neúspěchu, jinými slovy že ti mrtví – pokud to byli skutečně bezdomovci či jiní „vytěsněnci“ – nejsou spravedlivě potrestaní pachatelé hnusného zločinu bezdomovectví, ale oběti.

*) Autentický výraz jednoho přispěvatele z diskuse o matce-bezdomovkyni, která si „ukradla“ vlastní dítě z ústavu.

Převzato z blogu Tribun

Není zde článek celý?