Retro: Sliby se mají plnit, nejenom o vánocích

23. října 2010

Solárních panelů kolem nás přibývá a úměrně tomu stoupá hladina občanské naštvanosti. Solární panely i emisní povolenky mají společné kořeny v poslanecké sněmovně. Byla to „kvalitní práce“ několika poslanců, která byla na počátku obou událostí.

Právní rámec solárního byznysu tvoří Zákon č. 180/2005 Sb. a jeho připravovaná novela zde, doplňující vyhláška ERÚ č. 475/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, v platném znění. Nakonec to podstatné: Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 8/2008 ze dne 18. listopadu 2008, kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Jak to bylo s tímto záměrem, shrnuje v kostce přímý účastník jednání, poslanec Ing. Ludvík Hovorka:

„Na počátku, před několika lety, se připravoval legislativní návrh o podpoře obnovitelných zdrojů. V tom jsem nespatřoval nic nekalého. Žádný lobbing za tím nebyl vidět. Investice do solárních panelů se v letech 2004 a 2005, kdy byl návrh schvalován, jevila jako nejvíce nákladná. A z tohoto důvodu se volila výše podpory (výše výkupní ceny), která zaručovala přiměřenou míru návratnosti investice. V průběhu let se ale ukázalo, že masivní investice do solárních panelů stlačily jejich výrobní cenu na takovou úroveň, že návratnost celé investice se dostala pod 6 let. Tedy asi na polovinu oproti původnímu záměru. Okamžitě se z výstavby solárních elektráren stal velmi výhodný obor podnikání. Tady ale selhala vláda a příslušné ministerstvo i příslušný regulační úřad. Ti měli pružně reagovat a sledovat situaci na trhu, měli navrhnout včas změnu výše veřejné podpory. To by samozřejmě zabránilo tomu, čeho jsme dnes svědky…“

K tomu děsivému vývoji dodává komentátor Respektu Jan Macháček ve speciálu Byznys Online na Z1 toto:

„…rozdíl mezi Španělskem, Německem a Českou republikou je v tom, že zatímco chyby dělá každý a k chybám stejně jako v politice i v řízení jakékoli firmy dochází, tak tyto státy dokáží na tyto chyby reagovat, dokáží na ně reagovat především v daňové oblasti a dovedu si představit, že kdyby se nějakým výrazným způsobem rozmohl alkoholismus … tak stát na to asi nějakým způsobem také zareaguje a alkohol na nějakou dobu zdaní .. a stejně tak může stát legitimně sáhnout k nějakým daňovým nástrojům, aniž by to vedlo k arbitrážím, protože měnit daň je politicky legitimní a pokusí se to, co se tady děje, zarazit.“

Vláda „rozpočtové odpovědnosti“ pod vedením ministra financí se velmi zdráhala použití přímých daní k regulaci tohoto odvětví podnikání. Postoj vlády byl  neudržitelný. Pánům, kteří se sešli na besedě ve speciálu Byznys Online na Z1 docela vadí skutečná deformace podnikatelského prostředí, ve kterém leží jejich hlavní předmět zájmu, ale také i to, jak vznikla nová generace zbohatlíků, viz. povzdechy Daniela Křetínského. Všichni se vzácně shodli, že je povinností státu se o to postarat, o tu nápravu poměrů. Jak to udělat, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, tedy lidem a hlavně firmám nezdražit elektřinu a fotovoltaickému byznysu nezvýšit daně? Zvýšení přímých daní nebo dokonce zavedení nové speciální daně, to by byl velmi nebezpečný precedens. Kalousek k tomu řekl toto:

„ Ministr financí, který jako jediný má návrhy daňových zákonů ve své ústavní kompetenci, takovou daň vládě nikdy nenavrhne. Byla by nesmyslná a diskriminační vůči všem alternativním zdrojům, jako je biomasa, malé vodní elektrárny, větrné elektrárny. Byla by popřením veškerých snah, které ČR dosud učinila v rámci snahy o zlepšení klimatu..“

Jak tragické, že už na ministerstvu financí není nikoho, kdo by pro vládu dokázal napsat daňový zákon, který by nebyl nesmyslný a diskriminační. Snad se někdo všehoschopný najde v externích advokátních kancelářích. Zpočátku se našlo jen jedno geniální řešení – zaplatí to elektrárenské a teplárenské společnosti, ale na prvním místě je to ČEZ. Stát by měl podnikům „zabavit“ a následně prodat emisní povolenky, jež měly na základě už dříve schváleného zákona dostat zdarma.

Evropská komise rozdala obchodovatelné emisní povolenky státům a rozjela v rámci EU trh, na kterém se tyto povolenky obchodují. Emisní povolenka je tedy regulérní obchodovatelný cenný papír – po prodeji finanční hotovost. Česká republika stála ve frontě dvakrát, to proto, aby bylo co prodávat i rozdávat . V mnoha zemích a hlavně u nás doma se s tím nadělaly skvělé daňové podvody (neplacení DPH) s fingovanými prodeji přes hranice, ale to už je mimo rámec tohoto článku.

Jak to přišlo, že stát daroval a teď bude zabavovat? Byl to jeden z těch počinů zákonodárců napsaných na objednávku. Přišlo to tak najednou, a už v paragrafovém znění, formou takzvaného přílepku k novele zákona o spotřebních daních. Pozměňovací návrh doplnil Sněmovní tisk 744  o tento přílepek:

„Za část třetí se vkládá nová část čtvrtá, která zní: ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona č. 695/2004 Sb. o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů se mění takto:…..“

A dál už to jelo jak namazaný stroj, průběh schvalování byl opravdu rychlý.

„Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pod písmenem J Martina Římana, Urbana, Vojíře, Ambrozka – už je to mimo samotnou materii spotřebních daní. Já doporučuji.“

Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová:

„Takže žádat po vás stanoviska netřeba. (Ministr Janota: „Stanovisko neutrální.“ Říman s Janotou se stali členy dozorčí rady ČEZ v srpnu 2010 ) Děkuji. Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 387. Táži se, kdo souhlasí s tímto návrhem. Kdo je proti? Děkuji vám. Z přítomných 123 pro návrh 66, proti 21. Tento návrh byl přijat. Další prosím.“

Laskavého čtenáře prosíme, nechť si pročte jmenovitě výsledky hlasování zde.

I poslanecká rozprava byla.  Ale na 68 miliard předem dohodnutých pro přiklepnutí do energetického byznysu to žádný vliv nemělo. Pro pobavení čtenářstva přikládám odkaz na stenoprotokoly ze sněmovny z průběhu rozpravy.

Dovolím si malou citaci. Poslanec Miroslav Kalousek:

„Při vší hluboké úctě k svému nástupci (Eduard Janota) položím teď dvě řečnické otázky. Otázka číslo jedna: Co jsou příjmy z prodeje emisních povolenek? Odpověď: Je to příjem veřejných rozpočtů. Dámy a pánové, kolegové, vy, kteří tady bojujete častokrát při projednávání státního rozpočtu v rámci takzvaného medvěda o statisícové částky, vy se opravdu na základě vlastního rozhodnutí zbavíte pravomoci, rozhodování a suverenity nad 68 miliardami? Pak fakt nechápu, proč!“

Pane Kalousku prostě proto, že sliby se mají plnit, a to nejenom o vánocích. Vás teď určitě nemrzí, že jste nebyl pozván na soukromé letní setkání přátel v Toskánsku. Spravovat státní finance s péčí řádného hospodáře za takto nastavených podmínek nelze. Trochu se to vymyká z pevné fiskální ruky. I velmi vzdálenému pozorovateli začíná být jasné proč. Zájmy se navzájem trochu kříží a už to drhne. Z mateřského prsu pohublé matky vlasti by rádi sáli všichni a podnikatelé obsluhující veřejné zakázky ti nejvíc. Plíživou formou se vracíme do postátněné ekonomiky s pokřiveným přerozdělováním – něco jako kočkopes z kresleného seriálu. Je to podivná třetí cesta – jakýsi kapitalistický socialismus. Náklady na stát a zisky pěkně do privátní sféry.

Vláda „rozpočtové odpovědnosti“ se vědomě zřekla užití přímých daní ke zvýšení příjmu státního rozpočtu. Investiční záměry financované ze státního rozpočtu se nijak neomezují. Nahlédnutí do nového připravovaného rozpočtu to potvrzuje. Strany se rozhodly podnikat pomocí zákonů a k této kleptokracii si vyhlédly specifické firmy, v nichž mají své kamarády. Tím páchají zásadní podvod na voličích. Důsledkem tohoto zmateného pojetí správy státu bude postupné ožebračení všech neprivilegovaných občanů. Časem i některým podnikatelům dojde, že jsou závislí svými tržbami na zákazníkovi, a toho jim stát nenahradí.

Orgány státní správy svou liknavostí nebo neschopností reagovat na změny zapříčinily vznik velkého finančního závazku (nevýhodné smlouvy s výrobci). Takto vzniklý dluh se špatně napsaným zákonem nařídí uhradit každému občanovi (viz. zákon o tvorbě ceny el.energie). Tento dluh ovšem není státní – ten neplatí stát formou prodeje dluhopisů, ale každý občan i firma s elektroměrem. Kolik to bylo, si může každý přečíst ve svém měsíčním vyúčtovaní spotřeby elektrické energie. Má to tam hezky rozepsané.

Občasný nadřízený pana ministra předseda vlády Petr Nečas označil toto navrhované řešení se zabavením a následným prodejem emisních povolenek za populistické gesto. To všechno se stalo samozřejmě proto, že sliby se mají plnit, a to nejenom o vánocích. Tlak byznysu ovšem nakonec donutil vládu jednat.

„Byl přijat koncept vícezdrojového financování …. Považuji za velmi důležité, že vláda se jednomyslně shodla na zavedení srážkové daně pro fotovoltaické elektrárny.“

O té jednomyslnosti bych pochyboval, ale důležité je, že se konečně uznalo placení přímých daní za legitimní způsob plnění státní kasy.  Výnosy z daní trvale klesají a tento trend je dlouhodobě neudržitelný. Výběr DPH zatím neklesá. Snížení platů zaměstnaců zákonitě povede k poklesu i této daně. Zvedat DPH není pro žádnou vládu jednoduché a pro tuto vládu „rozpočtové odpovědnosti“ to bude ještě těžší.

Převzato z Umlaufovin

Není zde článek celý?