„Rusko-německé spiknutí“. Polsko a Ukrajina prohrály s Gazpromem v Německu

Vrchní soudní dvůr v Düsseldorfu v plném rozsahu „zrušil veškerá omezení, týkající se provádění aukcí na kapacity Opal,“ oficiálně informovala zainteresované strany tisková služba Opal Gastransport GmbH & Co. KG, která je provozovatelem klíčového plynovodu pro ruský Gazprom.

Tady je třeba něco připomenout.

Opal je skutečně „úzké místo“ ruského Severního proudu, které je přímo regulováno Třetím energetickým balíčkem,
Neoblíbeným u ruských a německých energetiků. Kvůli jeho „regulačním opatřením“ první linka „proudu“ nebyla naplněna. Ale potom bylo nalezeno řešení, zcela elegantní z právního hlediska a racionální v technickém směru, a kromě výjimečného práva na používání 50 % tranzitních kapacit Opal (12,8 miliard krychlových metrů), které stále platí, EK povolila Gazpromu účast v aukcích na dalších 40 % tranzitních kapacit Opalu (kolem 10,2 miliard krychlových metrů).

Zdálo by se, že všichni byli spokojeni.

Samozřejmě kromě Ukrajinců, kteří přišli o část „ruského plynového tranzitu“ ihned. A o veškerý „ruský tranzit“ v budoucnu — po postavení druhé a potom možná i třetí linky Severního proudu.

A ještě jsou něčím nespokojeni Poláci, kteří díky plnému vytížení Opalu vůbec nic neztratili, ale prostě nemohli nebýt hlavním protiruským špuntem v evropském sudu s jakýmkoliv typem paliva.

Proto v prosinci polská vláda a polská plynová společnost PGNiG podaly stížnost k Evropskému soudu a prohlásily, že „řešení, přijaté EK, odporuje zásadě diverzifikace dodávek a vytváří nebezpečí jejich porušení nebo zastavení“. Analogickou stížnost PGNiG a její německá filiálka PGNiG Supply & Trading podaly i k Vrchnímu soudnímu dvoru v Düsseldorfu.

A nejdříve měli dokonce štěstí.

Žaloba byla přijata, jako předběžné opatření soud pozastavil rozhodnutí Evropské komise a na provádění aukcí na další kapacity Opalu byl vydán evropský soudní zákaz.

Ale bravurní mazurka s hopákem hrály relativně krátkou dobu. Neuplynulo ani půl roku a evropské soudy nejdříve pozastavily „předběžná opatření“ a teď Düsseldorfský soud vynesl už konečné rozhodnutí: ukrajinské ekonomické naděje a polské politické ambice zákonitě prohrály. A ruské „plynové proudy“ stejně zákonitě vyhrály.

Co to znamená — samozřejmě kromě očividné politické porážky Polska?

Například, že cesta stavby Severního proudu 2 je teď otevřena už z právního hlediska: vynalézavé právní rozhodnutí s „aukcemi na kapacitu“, na něž si nikdo, kromě Severního proudu, od samého počátku nedělá nárok, definitvně likviduje „úzké místo“ s Třetím energetickým balíčkem a pozemní částí potrubí. Už nyní 10,2 miliard krychlových metrů definitivně odejde z ukrajinské trasy, a až bude uveden do provozu Severní proud 2 s kapacitou 55 miliard krychlových metrů plynu a obě linky Tureckého proudu s kapacitou 31,5 miliard krychlových metrů, zcela na sebe přetáhnou veškerý objem tranzitu po současné ukrajinské GTS.

Mimochodem, je třeba připomenout: nejde ani tak o to, že ukrajinští plyno-tranzitní manažeři jsou známí svou dobrotou a Ukrajina svou politickou stabilitou. Prostě tranzit Severní proud a Severní proud 2 jsou banálně levnější. „Mořské“ plynovody jsou technologicky dokonalejší než zastaralá a dávno vyžadující rekonstrukci ukrajinská GTS.

Mimochodem, rozhodnutí nevkládat peníze do modernizace ukrajinské GTS, ale pokládat potrubí mimo zbláznivšího se území, vůbec nebylo přijato pouhým Gazpromem, ale v jednotě s evropskými, především německými energetiky. A ti se teď po dohodách i ohledně Tureckého proudu, jak se nám zdá, pouze přesvědčili ve správnosti přijatého rozhodnutí. Nehledě na všechny sankce, politický nátlak ze strany a ideologickou blízkost k mladé ukrajinské demokracii.

Neboť — demokracie demokracií, ale plyn prostřednictvím Severního proudu je levnější už teď, při dopravě po jedné lince. Jestliže například vezmeme dodávku do uzlového Baumgartenu, tak tam je už teď několik eur rozdílu. A jestliže budeme hovořit o dodávce, dejme tomu, na český trh, nebo na jih Německa, budou úspory ještě větší. A vůbec ne náhodou Evropská komise osvobodila Opal z působení Třetího energetického balíčku „zatím“ až do roku 2033.

Rusofobní politická romantika tak opět ztroskotala při srážce s realitou. A jestliže o Ukrajině můžeme říci, že má prostě ještě vemi málo zkušeností s pobytem v roli „Antiruska na řetězu“, tak Polsko má zkušenosti s romantickými protiruskými útoky a vylizováním následků již po staletí. Vypadá to, že se mu to prostě líbí.


Není zde článek celý?