Stalinská čistka aneb Jak zájmy voličů KSČM lépe hájí Babiš a Okamura

Pražští kandidáti KSČM Ivan Hrůza, Josef Skála, Petr Šimůnek, Marta Semelová a Jiří Dolejš | FOTO: ČTK

Volby přinesly nemálo překvapení. Jedním z nich je debakl KSČM natěšené konečně vystoupit z izolace a přímo se podílet na vládě. Dosáhla však nejhoršího výsledku v historii a nejspíš se jí to nepodaří ani dnes. Volební „čistkou“ navíc propadla její hlavní stalinistická esa. Horší zprávou je, že si její voliče zjevně rozebírá hnutí ANO a Okamura.

Komunistům před volbami do poslanecké sněmovny všechno hrálo do karet. Vezli se na protestní vlně v době oslabování sociální demokracie a tvářili se jako jediná autentická levice. Nahrávaly jim všechny výzkumné agentury, které postavení KSČM výrazně nadhodnocovaly.

Nejhorší polistopadový výsledek

KSČM v posledních průzkumech obsazovala nejhůře třetí místo s odhadovanými zisky od 10,5 do 14,2 procenta a vše nasvědčovalo tomu, že v jejím sídle bude bouchat šampaňské. O to studenější byla sprcha po skončení voleb.

Komunisté dosáhli 7,76 procenta hlasů, když poprvé v polistopadové historii spadli pod deset procent. Proti roku 2013 (14,9 procenta) ztratili polovinu voličů, což v přepočtu znamená oslabení o 18 mandátů. Jejich nepřekročitelným maximem přitom byl rok 2002, kdy posílili na 18,5 procenta (rekordních 883 tisíc hlasů).

Zděšení zavládlo zejména v Praze, kde byl nasazen hvězdný tým v čele s Martou Semelovou a trojkou na kandidátce hlavním ideologem strany Josefem Skálou, jehož ideové zázemí stále tvoří Marxův Kapitál. Tedy tvrdé jádro uvnitř strany mocně posilujícího stalinistického křídla žijícího v přesvědčení, že komunistický převrat nastavil zemi správný směr.

Marta Semelová si stále stojí za svými výroky, že přiznání popravené Milady Horákové nebylo vynucené a invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byla internacionální pomocí. „Únor 1948 otevřel cestu k naději lidstvu,“ soudí.

Komunisté však v hlavním městě získali jediného poslance. Situace je o to potupnější, že Semelovou kroužkováním přeskočil místopředseda Jiří Dolejš, mnohými soudruhy považovaný za revizionistu neschopného správně vykládat myšlenky marxismu-leninismu.

K dovršení pražského armageddonu neuspěl ani první místopředseda ÚV KSČM Petr Šimůnek, který se před dvěma lety proslavil zorganizováním výstavy oslavující bývalého severokorejského diktátora Kim Čong-ila v sídle strany. Učinil tak na počest příjezdu nového velvyslance KLDR v Praze, nevlastního bratra opěvovaného vůdce.

Řady stalinistů prořídly

Podobně myšlenkově formované postavy z vysoce postavených míst na kandidátkách nečekaně vypadly ze hry i v některých regionech. Patří mezi ně středočeský poslanec Jiří Klán, obhajující minulý režim.

„Kdyby nedošlo ke změně v roce 1989, tak bychom dnes byli průmyslovou velmocí v Evropě,“ tvrdí Klán a dodává: „Každý systém má své chyby, ale dnes stále více lidí poznává, že ten dnešní má chyb více, než měl reálný socialismus.“

Podobné vývody předvádí další neúspěšný kandidát KSČM v Jihomoravském kraji Oldřich Duchoň: „Jistotu jste měli v tom, že jste měli střechu nad hlavou, měli jste zaměstnání, mohli jste jet na dovolenou v luxusu ROH zotavoven. Kdybychom byli tak špatní i s těmi lodivody, tak se režim nemohl udržet čtyřicet roků.“

Řady stalinistů ve sněmovně prořídly, přesto se jejich stoupenci nadále mohou opřít o Miroslava Grebeníčka, Stanislava Grospiče, „mlátičku“ Zdeňka Ondráčka, ale i o několik dalších, méně známých tváří.

Agendu přebírá hnutí ANO

Co vedlo k debaklu komunistů ve volbách? Josef Skála a kritik předsedy Vojtěcha Filipa je přesvědčený, že v neschopnosti věrohodně překládat veřejnosti témata, která komunistům berou jiní. Možná není daleko od pravdy.

Část agendy komunistů se podařilo převzít zejména názorově širokorozchodnému hnutí ANO, slibujícímu všechno všem. Z průzkumů agentury Median vyplývá, že z původních voličů komunistů, kteří se letos rozhodli volit jinou stranu, jich nejvíce přešlo k Babišově hnutí. Menší část oslovil Tomio Okamura svým radikálním postojem k EU a extrémním pojetím referend a odvolatelnosti politiků. O tom svědčí nejen celkové výsledky stran ve volbách, ale i uplatňování totožných myšlenkových schémat.

Pro nemalou část voličů komunistů je Andrej Babiš jedním z nich. Nejen svými kořeny v minulém režimu, ale především šířením atmosféry závisti, fízlování a honu na podnikatele, vykreslovaných jako zločince, kterým je potřeba zakroutit krkem. Vyhovují jim Babišem prosazované kroky směřující k silnému dozoru státu.

Je sice představitel velkokapitálu, slibuje ale pořádek, jistoty a vysoké důchody, ačkoli jejich zvyšování ve vládě brzdil. To se podle povolebních sociologických dat Medianu projevuje výrazně největším podílem voličské základny ANO ze všech stran v tradičně nejsilnější doméně levice – včetně ČSSD – mezi nezaměstnanými (36 procent), seniory (41 procent), nebo v kategorii lidí se základním vzděláním a bez maturity (37 procent). Pro pořádek je nutné uvést, že hnutí ANO získalo největší podíl voličského elektorátu i v dalších kategoriích, ale zdaleka ne tak vysoký.

Zelená vládě s Babišem

O tom, že mají voliči KSČM k hnutí ANO velmi blízko, svědčí i jejich tolerantnější přístup k možné vzájemné koalici, která by vadila jen 34 procent z nich. Vstřícnější jsou z parlamentních stran už jen voliči Tomia Okamury (proti 25 procent).

Možná i proto se komunisté rychle otřepali a jako první po volbách vyjednávali s Andrejem Babišem, přičemž jako jediní servilně přijali jeho pozvání do bývalé sokolovny v Průhonicích. Prý jednali o obsazení nejvyšších parlamentních postů, což je základní předpoklad zahájení fungování nové poslanecké sněmovny.

Ze zákulisí však proniká zájem KSČM o širší spolupráci s hnutím ANO. „V tomto směru zatím nemáme zapovězeno vůbec nic, oficiálně jsme o tom ještě nejednali. Jediné, co mohu říct, je, že pro nás je nepřijatelná spolupráce s ODS, TOP 09 a KDU-ČSL,“ zmínil její první místopředseda Petr Šimůnek.

Andrej Babiš sice vládu s KSČM nepreferuje, nelze ale vyloučit, že se mu případně může hodit při hlasování o důvěře jeho jednobarevné vládě. V tom případě by potřeboval „nakoupit“ ještě jednoho partnera, s komunisty má jen 93 mandátů. Následně by mohl získávat hlasy pro svoje plány napříč spektrem, což ovšem  příliš záruk stability a demokracie neposkytuje.

Jedno je však jisté. Prezident Miloš Zeman učiní vše pro to, aby umetl svému strategickému partnerovi pro obhajobu prezidentské funkce cestu k vládnutí.

Není zde článek celý?