Útočná křídla. Nejlepší bombardéry Andreje Tupoleva. Foto

Nejstarší v Rusku Výzkumné konstrukční kanceláři Andreje Tupoleva je 95 let. V jejích stěnách byly vyprojektovány desítky druhů vojenských a civilních letounů, z nichž se mnohé staly legendami. Sputnik uvádí výběr nejlepších útočných letadel vynikajíícho leteckého konstruktéra.

Střemhlavý favorit

Frontový bombardér Tu-2 uskutečnil první let v roce 1941, začátkem Velké vlastenecké války. Ačkoliv velký dvoumotorový stroj byl podobný Pe-2, který byl tehdy ve výzbroji, překonal ho silou, rychlostí a dalšími parametry. Co se týče dosahu, PE-2 zaostával za „túčkem“ téměř dvakrát, co se týče bombového zatížení — měl oproti „túčku“ třetinové.

Bombardér Tu-2

©
Sputnik/ V. Shiyanovskiy
Bombardér Tu-2

Pilotům se Tupolevovo letadlo líbilo mnohem více než Pe-2. Uvedli, že TU-2 je ovladatelnější a může se vrátit na základnu v případě selhání jednoho z motorů. Díky silné obranné výzbroji, dobrému obrnění a spolehlivé konstrukci se posádka cítila jistější. Ačkoliv německé Messerschmitty a Focke-Wulfsy začaly Tu-2 doslova pronásledovat, bombardéry létaly často bez zajištění ze strany stíhaček, a přesto byly pro nepřítele těžko dosažitelné.

Bombardér Tu-2

©
Sputnik/ Khomenko
Bombardér Tu-2

Celkem bylo vyrobeno kolem tří tisíc bombardérů. Podle hodnocení odborníků unikátní letově-technické vlastnosti, jednoduchost výroby a vysoká bojová životnost dovolují považovat Tu-2 za nejlepší frontový bombardér Druhé světové války.

Bombardér Tu-2
Bombardér Tu-2

První reaktivní dálkový

Bombardér Tu-16 zahájil v SSSR etapu dalekodosažných bojových turboreaktivních strojů. Jednotky vojenského letectva začaly dostávat tato letadla v roce 1954. Tu-16 bylo natolik úspěšné, že minimálně 20 let vytvářelo obraz nových strojů VKK A. Tupoleva.

Posadka bombardéru Tu-16

©
Sputnik/
Posadka bombardéru Tu-16

Při výrobě letadla bylo použito mnoho v té době revolučních konstrukčních řešení: bombový úsek byl umístěn v blízkosti těžiště, pro posádkyu byly připraveny dvě hermeticky uzavřené kabiny s vyhazovacími sedadly, byla instalována nejsilnější obranná děla a originální podvozek s dvěma čtyřkolovými otočnými vozíky. Díky takovému schématu letadlo mohlo přistávat najen na betonu, ale i na zemi a na sněhu.

Bombardér Tu-16

©
Sputnik/ Vitaliy Arutjunov
Bombardér Tu-16

Tu-16, které vzniklo za rozbřesku jaderného programu SSSR, se stalo hlavním „testovacím zařízením“ nejnovějších zbraní. Právě z tohoto letadla shodili první sovětskou termojadrnou bombu RDS-37D v roce 1955.

Bombardér Tu-16

©
Sputnik/ Alexey Kudenko
Bombardér Tu-16

Меdvědí síla

Legendární „stratég“ Tu-95 (podle kvalifiace NATO Medvěd) byl vytvořen už v první polovině 50. let a do objevení se prvních mezikontinentálních balistických raket byl hlavním odstrašujícím faktorem v jaderné konfrontaci s USA.

Strategický bombardér Tu-95

©
Sputnik/ Iliya Pitalev
Strategický bombardér Tu-95

Na základně TU-95 postavili mnoho strojů různého určení. Bombardéry, raketové nosiče, letadla pro rozvědku a určování cílů vojenské námořní flotily, strategické rozvědčíky. Letadlo protilodní obrany Tu-142, postavené koncem 60. let, je dosud ve výzbroji vojenského námořnictva.

Strategický bombardér Tu-95

©
Sputnik/ Alexei Danichev
Strategický bombardér Tu-95

Je zajímavé, že právě na základně tohoto „lovce ponorek“ byl vyprojektován strategický nosič okřídlených raket dalekého doletu Tu-95MS, který dnes společně s Tu-160 tvoří leteckou základnu ruských jaderných odstrašujících sil.

Strategický bombardér Tu-95

©
Sputnik/
Strategický bombardér Tu-95

Závod se zvukem

Koncem 50. let bylo zasloužené Tu-16 nahrazeno nadzvukovým bombardérem Tu-22, který už pouze svým objevením se „roztrhl“ šablony světové stavby letadel. Neobvyklé na něm bylo prakticky všechno — umístění motorů, křídlo velké šípovitosti, „zúžené“ uspořádání systémů a zařízení.

Strategický bombardér Tu-22

©
Sputnik/ N. Verinchuk
Strategický bombardér Tu-22

„K rozumu“ přiváděli letadlo dlouho a těžko, ale právě díky němu piloti Dálkového letectví a vojenského námořnictva SSSR získali možnost létat jedenapůlkrát rychleji než zvuk.

TU-22 bylo mnohokrát modernizováno, „naučilo se“ dotankovávat během letu, bylo vybaveno silnými a spolehlivými motory, stále byla zdokonalována avionika.

Zabiják letadlových lodí

Raketový nosič a bombardér Tu-22M, vyprojektovaný koncem 60. let (podle kodifikace NATO Backfire) zdědil po svém předchůdci čísla v názvu a… téměř nic víc. Po pěti letech zdokonalování bylo letadlo ve varintě Tu-22M2 přijato do výzbroje vojenského letectva a za dalších pět let sovětská vojenská letiště začala dostávat modernizovaná Tu-22M3.

Bombardér Tu-22M3

©
Sputnik/ Vladimir Astapkovich
Bombardér Tu-22M3

Nadzvukový multirežimový útočný komplex absorboval veškeré vědecko-technické úspěchy ve stavbě letadel a jako první se naučil „zatahovat křídla“. Měnitelná šípovitost a silné úsporné dvoukruhové motory daly raketovému nosiči fantastické možnosti, udělaly z něj hrozbu pro skupiny lodí předpokládaného protivníka.

Bombardér Tu-22

©
AFP 2017/ Stringer
Bombardér Tu-22

Stroj při maximálním zatížení unese 24 tun střeliva, dosáhne rychlosti 2300 km za hodinu a může působit ve vzdálenosti tisíců kilometrů od letiště. Tato letadla jsou vyzbrojena řízenými nadzvukovými raketami CH-22M různých modifikací, schopnými zasahovat námořní a pozemní cíle na vzdálenost až 480 km.

Bombardér Tu-22M3

©
AP Photo/ WarfareWW
Bombardér Tu-22M3

Kromě toho Backfire může nést volně padající bomby nebo až deset operativně-taktických aerobalistických raket X-15. Dosahují rychlosti až pěti Machů a mohou ve vzdálenosti až 300 km likvidovat letecké základny, radary, velitelská centra a vojenské závody protivníka.

Právě v letadle Tu-22M díky velkému využití elektroniky byly poprvé automatizovány mnohé prvky práce posádky, včetně používání zbraně a ovládání různých palubních systémů.


Není zde článek celý?