Útok na slabého. Proč se američtí vojáci bojí ruských Iskanderů

V Krasnodarském kraji skončila velká cvičení posádek taktických raketových komplexů Iskander M. Už čtvrté od začátku října. Před tímto cvičením Iskandery střílely v Orengburské oblasti, Zabajkalsku a Stavropolském kraji. Na koho trénují ruské Iskandery a co dokáže věhlasný komplex v materiálu RIA Novosti.

Na jakýkoliv cíl

Komplex Iskander vyvinutý kolomenskou strojírenskou kanceláří byl do výzbroje přijat v roce 2006, aby nahradil zastaralý taktický raketový komplex Točka a Točka U. Dnes je ve výzbroji více než 120 nových strojů. Iskander je určen pro likvidaci malých a plošných cílů v hloubce nepřátelských vojsk. Bojové rakety jsou používané obyčejné a trhavé, ale mohou být použity i taktické jaderné hlavice. Iskander může efektivně ničit takové cíle, jako jsou systémy protivzdušné a protiraketové obrany, velitelská a spojovací stanoviště, letiště, objekty infrastruktury a pozice dělostřelectva na vzdálenost v rozmezí 50 až 500 kilometrů.

Systém může střílet raketami se širokou škálou bojových hlavic. Za základní je považována kazetová tříštivá bojová hlavice s distančním výbuchem ve vzduchu, průbojná bojová hlavice pro zničení opevněných bunkrů a také tříštivě-trhavá bojová hlavice pro přesné zničení cílů. Navíc je část raket vybavena tříštivě-zápalnými a objemově-detonujícími bojovými hlavicemi. Díky tomu může Iskander bojovat prakticky se všemi druhy pozemních a hladiných cílů.

Nejmodernějšími modifikacemi komplexu je Iskander M a Iskander K. Iskander M využívá kvazibalistické jednostupňové rakety na tuhé pohonné látky 9M723, které jsou vyrobeny s použitím technologií snížení radiolokační pozorovatelnosti. Raketa je schopná aktivně manévrovat ve všech částech trajektorie, což ji dělá nezranitelnou systémy protiletadlového a protiraketového amerického systému THAAD, který Američané vyvinuli ještě proti sovětským R-17 létajícím „férovou“ dráhou. Před protiraketovými komplexy Patriot jsou rakety Iskanderu chráněny výškou letu, která dosahuje 50 kilometrů a pro americké rakety je nedosažitelná. Navíc je 9M723 vybavena komplexem aktivního rušení, který ztěžuje její „zachycení“ prostředky nepřítele.

Iskander K zase funguje na zcela jiném principu. Jeho základní výbavou jsou rakety s plochou dráhou letu 9M728 (R-500). Letí ve výšce maximálně šesti kilometrů a v konečné části trajektorie klesá na sedm metrů. Podle oficiálních informací je maximální vzdálenost doletu asi 500 kilometrů. Právě Iskander K však urputně kritizují Američané, kteří tvrdí, že tato hodnota byla snížena. Podle jejich názoru je raketa s plochou dráhou letu schopná ničit cíle i na větší vzdálenost. A tím by taková zbraň spadala pod zákaz, který Rusko a USA podepsaly ve formě smlouvy INF Treaty. Žádné důkazy však Pentagon nepředložil.

Perspektivní bojová hlavice

18. října Ministerstvo obrany Ruska způsobilo americkým vojákům a expertům další bolest hlavy: velitel polygonu Kapustin Jar, generálmajor Oleg Kislov, informoval o úspěšném ukončení testů nové rakety pro komplex Iskander. Generálmajor nevysvětlil, co je to za zbraň a s jakým účelem byla vyvinuta. Předseda obranného výboru Rady federace, bývalý hlavní velitel ruského letectva, Viktor Bondarev další den zdůraznil, že tato raketa nijak neporušuje smlouvu INF. Podle něj nový model uletěl „pouze“ 480 kilometrů.

Podle předpokladu řady médií může jít o pozemní verzi čtenáři dobře známých raket s plochou dráhou letu Kalibr. Pokud bude tato informace potvrzena, Iskander získá raketu s maximální vzdáleností letu, kterou umožňuje zmíněná smlouva. To znamená, že Rusko v případě potřeby může rychle vytvořit důstojnou odpověď na nové americké rakety s plochou dráhou letu dvojitého účelu, o jejichž vývoji Pentagon několikrát informoval. Ale i se „starými“ raketami Iskandery z Kaliningradské oblasti nemají ve východní Evropě konkurenci.

Odpověď USA

Stojí za zmínku, že nejbližší analogy Iskanderů na Západě jsou americké rakety ATACMS. Do americké výzbroje byly přijaty v roce 1991. Američané je úspěšně použili na Blízkém východě v Perském zálivu a Iráku. Celkově bylo na cíle protivníka vypuštěno více než 500 raket tohoto typu. Jako startovací plošina pro ATACMS je používán podvozek raketometů M-270 MLRS a HIMARS.

Dnes jsou ve výbavě americké armády čtyři varianty této rakety s různými bojovými hlavicemi a vzdáleností letu (od 140 do 300 kilometrů). Podle Centra pro analýzu strategií a technologií budou modifikovány starší verze rakety ATACMS Block 1 a Block 1A. V důsledku modernizace získají novou monoblokovou tříštivě-trhavou bojovou hlavici místo kazetové, moderní inerciálně-satelitní systém řízení, obnovenou elektroniku, nový řídicí pohon a silnější raketový motor na tuhé palivo. Ve skutečnosti to bude zcela jiná raketa, která překoná své předchůdce. Právě obnovené rakety ATACMS se v nejbližší budoucnosti stanou hlavními konkurenty moderních a perspektivních Iskanderů.


Není zde článek celý?