Zeman kontra Zeman: Prezident se nejvyššímu státnímu zástupci jistě pomstí

Odmítnutí pozvání prezidenta Miloše Zemana jeho jmenovcem Pavlem Zemanem, nejvyšším státním zástupcem, je komentováno jako sebevědomá odpověď nepodplatitelného státního úředníka. Jde ale jenom o falešné a líbivé vysvětlení, které má zvýšit jeho popularitu.  Ať se to někomu líbí nebo ne, hlava státu je prostě nejvyšším představitelem výkonné moci a NSZ není nic víc než jeden z vysokých státních úředníků.  Zákon o státním zastupitelství je označuje jako jeden z úřadů státu a v ústavě je zařazeno do moci výkonné stejně jako prezident. Jediné, o co by se mohl NSZ ve svém odmítnutí opírat, je ustanovení zákona o státním zastupitelství, které hovoří o tom, že „jakýkoli vnější zásah nebo jiný vliv, jehož důsledkem by mohlo být porušení některé z těchto povinností, musí odmítnout.“ Sám nejvyšší státní zástupce se ohání ust. § 24 odst. 2 zákona, které zní: „Podle § 24 odst. 2   státní zástupce je při výkonu své funkce, ve svém osobním životě i při výkonu svých politických práv povinen vystříhat se všeho, co by mohlo vzbuzovat důvodné pochybnosti o dodržování povinností uvedených v odstavci 1, ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost státního zastupitelství anebo ohrozit důvěru v nestranný a odborný výkon působnosti.“  Jde ale o takový případ?

Prezident se setkává s představiteli moci výkonné i soudní zcela běžně. Těžko si lze představit, že by někdo mohl setkání NSZ s prezidentem zpochybnit ve smyslu zákona o státním zastupitelství, kterým se Pavel Zeman ohání. Prezident ani dokonce předem neavizoval, čeho se má schůzka týkat, co má být jejím tématem. Nicméně je nasnadě, co měl prezident na srdci. Na Nejvyšší státní zastupitelství totiž směřuje podnět k výkonu dohledu nad kauzou Lesní správy Lány kvůli údajně zmanipulované veřejné zakázce.

Lesní správa Lány spadá pod Kancelář prezidenta republiky, což se pochopitelně dotýká úřadu hlavy státu a vrhá to stín na celý Hrad. Už jenom z toho důvodu je prezidentův zájem pochopitelný. Existují ale i závažnější důvody, proč by si měl NSZ prezidenta vyslechnout a které přehledně shrnul na svých stránkách web Česká justice.

Sídlo Lesní správy Lány se nachází na kladenském okrese. Místně příslušný k úkonům v přípravném řízení je tedy Okresní soud v Kladně. Ten by měl mimo jiné rozhodovat například o provedení domovní prohlídky či jiných prostor. O prohlídce v sídle správy ale na návrh Vrchního státního zastupitelství v Praze rozhodoval Okresní soud v Rakovníku. Vedle nezpochybnitelného faktu o místě sídla správy, které spadá do místní příslušnosti OS Kladno, pak dalším argumentem stížnosti na místní příslušnost rakovnického soudu je skutečnost, že území lánské obory se rozkládá na území rakovnického i kladenského okresu a hranice katastrálního území okresů prochází středem klíčovské vodní nádrže, jíž se měla týkat zpochybněná veřejná zakázka. Právě oba vrchní soudy pod vedením Lenky Bradáčové a Iva Ištvana vědomě porušovaly zásadu místní příslušnosti proto, aby si mohly vybírat konkrétní soudce, kteří jim jsdu na ruku. Tuto svévoli zarazil až ústavní soud, nicméně, jak je vidno, Bradáčová si z jeho nálezu dělá dobrý den.

Podezřelé rovněž je, že o domovní prohlídce rozhodovala v této věci sama předsedkyně Okresního soudu v Rakovníku, která ale není trestní soudkyní. Rakovnický soud patří k nejmenším soudům v zemi, čítá celkem devět soudců, z nichž pouze dva jsou soudci trestní. Podle rozvrhu práce tak lze snadno zjistit, kdy bude mít ten který soudce službu, a načasovat tak příslušnou žádost. Je obvyklou praxí, že si státní zástupci v kauzách, kde si nejsou jisti v kramflecích, záměrně vyberou civilního soudce, který se v trestním řádu tolik neorientuje, a pro jistotu jim podepíše cokoli, co předloží státní zástupce. A to je i tento případ, protože příkaz je evidentně protiústavní. Příkaz sice obsahuje korektně, přesně podle trestního řádu, podrobný výčet věcí, které je osoba, proti níž úkon směřuje, povinna vydat. Nadto se však v něm objevuje požadavek pro případ, že by byly uvedené věci vydány dobrovolně, aby prohlídka proběhla i tak, protože se na místě mohou nacházet i další věci důležité pro trestní řízení, ze kterých by bylo možno dovodit i účast dalších konkrétních osob na trestné činnosti. Jde o naprosto neslýchané porušení trestního řádu i ústavních práv, protože domovní prohlídka je tak vážným zásahem do ústavně zaručených práv, zejména práva na nedotknutelnost obydlí, že k jejímu nařízení a provedení musí být splněny zákonné podmínky. Jestliže účelem domovní prohlídky je nalezení osoby nebo věci důležité pro trestní řízení, a jestliže tato věc či osoba byla vydána, potom odpadá zákonný důvod pro její provedení. Tím spíše nemůže být domovní prohlídka provedena proto, že tam mají nacházet nijak nespecifikované předměty, které mají být důležité pro trestní řízení některých dalších osob, o kterých ani není jasno, zda jsou vůbec v postavení obviněných. To vše České justici potvrdili i všichni oslovení odborníci na trestní právo. I v tomto případě jde o neslýchanou svévoli, protože nejvyšší soud už jasně deklaroval podmínky, co konkrétně musí povolení k domovní prohlídce obsahovat, a zmíněný příkaz je s nimi v diametrálním rozporu.

V neposlední řadě jde i kvalifikaci trestného činu, který měl být ohledně příslušné veřejné zakázky spáchán, přičemž je mezi nimi uveden i trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie. To samozřejmě zvyšuje jak trestní sazbu, tak zakládá i příslušnost samotného Vrchního státního zastupitelství v Praze coby orgánu dozoru.

Podle právníků Kanceláře prezidenta republiky ale v zakázce, v níž mělo dojít ke spáchání předmětné trestné činnosti, nebyly žádné prostředky Evropské unie čerpány a ani nebylo jejich čerpání plánováno. Tato skutečnost byla navíc předem zřejmá, neboť záměr o zadání veřejné zakázky byl zveřejněn a k dispozici.  I v tomto případě se jedná o fígl, který orgány činné v trestním řízení občas používají, aby se případ dostal do rukou těm správným státním zástupcům, v tomto případě Bradáčové a jejím státním zástupcům, která si podobnými fígly přihrává mediálně zajímavé kauzy.

Je tedy evidentní, že toho je hodně, co by mohl prezident Zeman s nejvyšším státním zástupcem Zemanem probrat. Nemluvě o tom, že je toho k podobné debatě víc, a bez ohledu na tuto jednu kauzu. Pokud si dovolili Bradáčové poskoci znásilnit právo vůči jedené z nejvyšších institucí ve státě, měl by o tom být představitel veřejné žaloby informován, aniž by z toho nutně musel hlavě státu na místě reportovat. Měl si prezidenta vyslechnout, a naprosto stejně jako ministr vnitra či prezident Policie ČR v případě Čapího hnízda, mohl odmítnout bavit se o konkrétních trestních věcech, které probíhají, s odůvodněním, že výhrady bere na vědomí, nicméně že vyčká výsledků dohledové prověrky. Navíc, pokud jde o kauzu Lánská obora, Pavel Zeman zcela určitě osobně výkon dohledu neprovádí, činí tak jeho podřízení.

Těžko říci, zda při vypisování a realizaci veřejné zakázky na revitalizaci vodní nádrže byl či nebyl porušen zákon. V každém případě byl brutálně porušen těmi, kteří by na jeho dodržování měli dohlížet. Většina médií pochopitelně, jak už to bývá, naskakuje bez znalosti konkrétních skutečností na prvoplánový výklad o neúplatném nejvyšším státním zástupci, který s politiky netančí, a na obecnou neoblíbenost Miloše Zemana, přičemž jádro této aféry je úplně někde jinde a bude mít nepochybně ještě další dohru. Odmítnutím si totiž Pavel Zeman zadělal na problém. Miloš Zeman ve své ješitnosti a pomstychtivosti podobné urážky nezapomíná a státním zástupcům a konkrétně Pavlu Zemanovi i Lence Bradáčové to do budoucna dá sežrat i s navijákem.

Není zde článek celý?