Ať mír dál zůstává s touto krajinou

Andrej Babiš a Tomio Okamura. | FOTO: ČTK

Byl to takový zvláštní týden. Když si člověk rekapituluje, co se stalo, chce se říci: Držte si klobouky, jedeme z kopce. A to už jsme kolikrát jistě všichni měli dojem, že níž už to nejde.

Náckovské tendence bují, kde to jen jde. Kam nedosáhli estébáci a komunisté rozsévající nenávist, tam je potřeba štvát proti lidem jiné barvy pleti, protože všichni jsou to přece tak trochu migranti, ne? A tak se tu nadává a posílá do plynu. Prvňáčci ve škole, černoch v tramvaji nebo třeba rasistický primitiv, který byl bohužel zvolen do sněmovny. Všechno jedno.

Pak tu máme našeho milého pana prezidenta, šiřitele pravdy, lásky a dobré nálady všude, kam vstoupí. Tedy začněme tím, že je to člověk, který dodržuje své slovo, a tak nedělá předvolební kampaň. Jak slíbil, nekomentuje své soupeře. Nějakou náhodou se sice stalo, že hned dva z nich v tomto týdnu urazil, nezúčastnil se debaty prezidentských kandidátů a sám seděl v Olomouckém kraji a za státní peníze se předváděl před voliči. Nakonec mu ještě vyšla kniha, jak jinak než ve spolupráci s Parlamentními listy, s kým také jiným, že ano.

Pan prezident byl ale také poučen. Ač není vhodné spekulovat o něčím zdraví způsobem, který předvedl na Facebooku brněnský zastupitel Bartík, člověk se prostě musí pousmát, když se dozví, že Pražský hrad bude žádat pět milionů korun a omluvu. A Peroutku jste už našel, pane Ovčáčku? No nic.

Nesmíme ovšem zapomenout na nastávajícího pana premiéra. Jeho Lidové noviny, které samozřejmě vůbec neovlivňuje, rozjely zásadní obranu svobody a demokracie, kterou hájí tím, že urážejí nového prezidentského kandidáta Mirka Topolánka. Na tomto chování můžeme najít jednu dobrou zprávu: Andrej Babiš se bojí. A to nikdy není na škodu.

Babiš ovšem také dále jedná o důvěře pro svou menšinovou vládu. Jak to tak vypadá – a věděly to samozřejmě opět zmiňované Lidové noviny –, dohoda už se rýsuje. S komunisty a Okamurou to šéf hnutí ANO zvládne úplně bezpečně. Je to jednoduché – prostě těm extremistům v něčem vyhoví. Zavede referendum a zdaní církevní restituce (pane kardinále Duko, čekáme na vyjádření!). Komunisté ostatně vždycky začínají od církví.

Ale vraťme se ještě jednou k Miloši Zemanovi a jeho putování po krajích. Máme tady totiž takový nový nešvar: zahrát při návštěvě prezidenta píseň „Modlitba pro Martu“, případně proti němu rovnou protestovat, to se nesmí. Přijede pro vás policejní komando, jako byste z oken nechtěli pouštět hudbu, ale střílet.

Přemýšlet o tom, kam jsme se to vlastně dostali, vede k poměrně spolehlivému pocitu deprese a bezmoci. Špína se vylévá z kanálů a estébáci, náckové, komunisté a všichni, jejichž hlavní hnací silou jsou sestry závist a nenávist, upevňují pozice.

Je čas je zastavit, jinak se jich už nezbavíme.

Není zde článek celý?