Babiš a kočička aneb Oligarcha mluví s lidem i po volbách

Byli jsme zvyklí na to, že před volbami naši politici poněkud zlidověli. Pak proběhly volby a oni se začali chovat zase normálně. Andrej Babiš si je dobře vědom toho, že mandát svých voličů musí v nejisté době i nadále důkladně pěstovat. Láska lidových mas je jeho hlavní zbraní. Proto nepřestává svým  osobitým způsobem komunikovat s lidmi. Stroj politického marketingu se nezastavil.

Na Babišově novém videu se tedy nejprve objeví pán v obýváku a s kočičkou. Ihned postřehneme nezaměnitelné rysy klasického českého burana.

A zdraví Babiše: „Ahoj Andreji! Já a moje kočička ti moc fandíme“.

Tyká mu a ukazuje mu svoji kočičku. A říká mu, ať už udělá konečně pořádek v té sněmovně.

Andrej se vyzná z lásky ke zvířátkům a postěžuje si, že on nemůže udělat ve sněmovně takový pořádek, jakým bychom si (my lidi) přáli, protože tam zase nalezl ten Kalousek a zase to bude k nevydržení. Nedá se nic dělat, voliči rozhodli (nějací divní „oni“). A on, Andrej, musí respektovat pravidla (hleďme!). No bude to hrůza.

Nakonec Andrej řekne pánovi v obýváku: „A pozdravuj kočičku“! Člověku vyhrknou slzy dojetí. Nad tou kočičkou i nad tou Andrejovou bezprostřední lidskostí.

Je to celé geniální svojí sázkou na naprostý primitivismus části obyvatelstva a na totální a odzbrojující autenticitu. Má to vyvolat pocit, že Babiš stojí za obyčejnými lidmi proti nějakému hnusnému establishmentu, který má pořád – neznámo proč – na své straně zbytky voličů.

Na tomto případu je vidět Babišova síla. On je skutečně částí své bytosti jedním z těch „obyčejných lidí“. Je to specifický a rozšířený typ primitivních Čechoslováků sovětské éry, kteří nemají respekt k pluralitě a dříve vyzývali stranu, ať už zamete s těmi živly, co rozvrací socialismus.

Tento fenomén „obyčejného člověka“ je přirozeně ryzí podvod, který má navodit dojem, že veškerý či většinový lid vypadá takhle. Nevypadá.

Babišův marketing je ovšem skutečně profesionální. On i jeho lidé dobře ví, jak statisticky významné množství obyvatelstva je atomizováno a osamoceno v primitivních stereotypech, často na malých obcích a subjektivně bez možností se prosadit. Sociální realita české společnosti je skutečně taková, že rozhledem a informacemi je velká část populace na hranici dětinskosti a lze ji vsugerovat tento model blízkého vztahu mezi lidem a vůdcem. Když k nim z videa promluví Andrej jejich jazykem a když si s jedním z nich takhle jadrně osobně pokecá, tak je jejich bůh. Ti lidé skutečně v té chvíli zažívají ohromnou emancipaci a pocit opravdové demokracie. Že je to jen divadlo, mnozí nepostřehnou. Andrej ho totiž sehrál tak dobře i díky tomu, že tuto část obyvatelstva opravdu zbožňuje a identifikuje se s ní. Vždyť oni jsou jeho moc.

Tento podvod marketingové „lidskosti“ je vážným nebezpečím pro svobodnou společnost. Na místo liberální demokracie zavádí lidovou demokracii, neboli zmanipulovanou komedii o vládě obyčejných lidí, která je obvyklou předsíní autoritářského režimu.

Jedno ponaučení je třeba si ale odnést: Intenzivní komunikace s konkrétními skupinami je nesmírně důležitá a tradiční strany jsou často jakoby němé. Chybí jim jak prostředky, tak i komunikační kanály. Ale také jim chybí i samotné komunikační schopnosti.

To je jeden z důvodů, proč jsme na tom tak, jak na tom jsme.

Není zde článek celý?