Babiš nechce Okamuru. Děkujeme, Tomio, zůstaňte přesně takový, jaký jste!

Sobotní vydání deníku Právo přineslo obsáhlý rozhovor s vůdcem nejxenofobnější strany. Co se týče hustoty blábolů na plochu potištěného papíru, podal Tomio Okamura standardní výkon.

Dozvěděli jsme se kupříkladu, že jeho strana SPD (Svoboda a přímá demokracie) není ani trochu extremistickou silou. Mají prý na to i osvědčení od prezidenta Zemana, který prohlásil, že strana, která prosazuje přímou demokracii, není extremistická.

Zeman tradičně není moc informovaný, ale o to sebevědoměji vynáší své úsudky. Právě snaha manipulovat davy v přímém hlasování o všem možném může být za jisté konstelace cestou k potlačení práv různých menšin rozvášněnou většinou. Jde jen o to, jaký vůdce se postaví do čela a jaké má komunikační možnosti. Tedy jak velkou dokáže vyvolat ve veřejnosti hysterii, s níž ji pak dovede až ke katastrofě.

Okamura je v tomto směru na poloviční cestě k úspěchu. Má ohromné komunikační schopnosti i možnosti a velký potenciál působit paniku u těch nejméně informovaných lidí.

Přesto je ale nešťastný a kňourá. Tak rád by vstoupil do vlády s hnutím ANO a prosazoval referendum o vystoupení z Evropské unie. Jenže Babiš o tom nechce moc slyšet. Buď mu vnucuje příliš velké množství podpisů pod petici, kterou by občané o referendum žádali, nebo rovnou přeruší jednání a pak vyhlásí, že nemá s kým jít do vlády. A Okamura se cítí být podveden. On přece tak upřímně do vlády jít chce.

V dnešní strašidelné povolební situaci se přece jen postupně ukazují jakési známky jisté naděje, že se Česká republika nezhroutí do chaosu a autoritářství východního stylu. Tou hlavní dobrou zprávou zatím je, že demokratické strany stále odmítají vstoupit do vlády tak silného hegemona s manipulativními sklony a s trestním stíháním na krku. Vědí, že je to pro ně cesta do pekel. Babiš jim k tomuto realistickému nazření pedagogicky pomohl tím, že je všechny zničil mnohem více, než se mu nyní hodí.

Druhou dobrou zprávou je, že ani Andrej Babiš si vzhledem ke své potřebě zachovat eurounijní vazby nemůže dovolit něco tak šíleného, jako je koalice s Okamurou a s jeho uměleckým souborem písní a tanců. Kromě toho, že by taková koalice vedla logicky k zahraničněpolitické izolaci České republiky, tak je opravdu také těžké si představit, na jaká ministerstva by Babiš umístil Okamurův veselý ansámbl. Tomio Okamura je sice celkem šikovný politický podnikatel a vášnivý rétor, ale své spolupracovníky si zjevně vybírá v nonstopu na nějakém okresním nádraží.

Tomio Okamura představuje se svojí xenofobií a touhou likvidovat parlament zásadní nebezpečí pro civilizovaný a demokratický stát. Je moc dobře, že ještě neumí svoji hnědou identitu lépe maskovat. Takový, jaký je, nemůže být přijatelným partnerem pro nikoho, kdo má všech pět po hromadě. Není přijatelný ani pro Babiše, který přitom měl také úvahy o kastraci parlamentní demokracie. Jen si nechal vysvětlit, že je pro něj nebezpečné naplnit beze zbytku obrázek autoritáře, který likviduje parlamentní demokracii. Tím ukázal, že přece jen má hranice, za něž jít nechce, a chtě nechtě se tak podrobuje polistopadovému politickému systému, na který tolik nadává.

Nic lepšího si nemůžeme přát, než aby se zástupce společenské patologie, jakým je Tomio Okamura, dokázal důsledně postavit mimo hru. Děkujeme, Tomio! A vydržte nám přesně takový, jaký jste.

Chcete číst i tištěnou verzi deníku FORUM 24? Nový magazín Revue FORUM si můžete předplatit prostřednictvím sbírky na portálu HitHit.cz.

Není zde článek celý?