Babiš: Pět milionů Němců bude sdílet mou vizi! No tak určitě. A když ne, běda všem…

Andrej Babiš napsal 18. 11. na svém twitterovém účtu: „Pokud máte tu možnost, kupte si německý @focusonline. Čte to 5 milionů Němců, kteří teď ví o naší vizi a o tom, že Češi mají na víc a budou v Evropě aktivní.“

To je zajímavé sdělení, které ale odhalíme až v druhém plánu. Babiš chce mít uznání. Babiš možná, když nemůže spát, sní o tom, že bude evropským tygrem. Snít je sladké.

Valtr Komárek kdysi v jednom rozhovoru řekl, že Jiří Paroubek chce, aby ho lidi měli rádi. To je celkem pochopitelné. Každý, pokud netrpí nějakou poruchou osobnostního spektra, by tak nějak chtěl, aby ho druzí měli rádi. Také by každý rád měl nějakou míru uznání. Podle psychologů potřebujeme za den určitou dávku pohlazení, jinak jsme frustrovaní. V tom jsou lidé jako kočky.

Je to ale nebezpečná touha. Může se totiž stát, že si lásku a uznání moc nezasluhujeme. Pak je třeba se obrátit k nějaké skupině lidí, která nám to uznání poskytne. Otřesným příkladem nedohlazeného a zneuznaného člověka je Ing. Miloš Zeman, který až do listopadu 1989 žádnou kariéru neudělal. Proslavil se těsně předtím článečkem v T-magazínu, ale při prvním rozdílení prebend ani při tom druhém se na něj nedostalo. Tak vklouzl do převleku sociálního demokrata, vytěsnil staré sociální demokraty, kteří jimi skutečně byli, ale neměli predátorské vlastnosti, a zahájil tažení s heslem „spálená země, budeme vázat členské legitimace do kůže členů ODS, více Philipsů, méně Regecových (co nějaká kadeřnice, stavět fabrika se bude), udělil jsem si bobříka mlčení“ a tak dále. Tím si získal uznání jisté vrstvy lidí a stačilo to na vítězství.

Protože Zemana ale ve světě nikdo moc nechválil, vydal se stejnou cestou jako Václav Klaus st. A našel si publikum v Rusku a Číně. Tam zjistili, že stačí trochu pochválit a je jejich. Klaus si to také tak zařídil. Nezvou vás do Davosu? Jakunin pozve na Rhodos. Všude jsou obložené chlebíčky. Brusel nebo Sevastopol, vsjo ravno. Hlavně aby byla Puškinova Putinova cena. Když nehrozí Nobelova cena za literaturu, jako ji dostal Churchill, Puškinova taky dobrá. Levné knihy to jistí. Počet popsaných stránek zastíní i Masaryka. Uznání pro Zemana za Uralem. To už je skoro jako Havel, ne?

A teď tu máme Babiše, který je nadšený z článku v německém časopise, který JE O NĚM!!! Když to tak půjde dál, proč se nestat třeba velkým evropským vůdcem? Nejen Babiš jako druhý Baťa, ale jako druhý Adenauer. Pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má? (Ve snech kdekdo, v realitě skoro nikdo. Ale snem nezarmoutíš.)

Jenže Evropa má přece jen přes nedostatek Adenaurů dost jiných osob, takže to tady na velkou kariéru asi nevypadá. Pokud bude hlad po pohlazeních a uznání a medailích a obdivu velký, bude třeba ho hledat jinde. On se někdo najde, kdo to vyhodnotí a použije.

Babišovo evropanství stojí a padá s tím, že má podniky v Německu. Nabídnout mu podniky na zelené louce u Moskvy nebo Pekingu by nebyl zřejmě až takový problém. Evropská unie nebo Euroasijský svaz, to je přece jedno. Těch 30 procent pracujícího i ostatního lidu pozře sliby výhodného převoditelného rublu stejně hladce, jako se podařilo bez problémů spolknout bilionové zásoby lithia pod nějakým kopcem. Lithium pod kopcem, to je lepší než blaničtí rytíři.

Moniko Babišová, ve jménu našeho československého národa: Hladit! Hladit! Hladit!

Není zde článek celý?