Co volič chtěl a od starých stran nedostal

V těchto volbách chtěl volič slyšet pravdu. Pravdu o tom, co se děje a co dělat. Každý normální člověk se neustále setkává s tím, že se staré problémy neřeší a nové, které ho ohrožují ještě více, objevují. Žijeme v době, kdy se „něco děje“. A volič chtěl slyšet, co se děje. A také co s tím. Místo odpovědi mu staré strany nabídly programy starého typu: Programy definování priorit, rozuměj nevážně myšlených slibů. S tím má občan více než dostatek zkušeností, a proto staré strany poslal k šípku. Již proto, že projevily necitlivost k tomu, co on sám cítil. Necitlivost, jak si občan vyložil, které je projevem jejich papalášství. A asi měl pravdu. Šíbři stran se skutečně odtrhli od lidí, ztratili s nimi kontakt, přestali cítit to, co lidé cítí, a reakcí na volební debakl to většina z nich – až na čestné výjimky – potvrzuje. Jsou úplně mimo.

Protože ani KSČM nenabídla program, který by vycházel z identifikování příčin rychle se množících problémů, začal ji volič podezírat z konformismu vůči establishmentu a hledal alternativu. ČSSD se ke slouhovství současné globální moci přihlásila, tak to odskákala nejvíce. ODS trochu pomohl euroskepticismus, byť rovněž limitovaný globálním slouhovstvím.

„Za všechno může Putin!“, které znělo z krajního prava, zabralo asi tak jako „Za všechno může kapitalismus!“, které znělo z krajního leva. Občan správně vycítil, že příčina problémů je někde jinde a že se ji staré politické strany svou hrou snaží spíše překrýt.

A tak volič hledal. Nemohl přehlédnout Babiše, proti kterému se spikli všichni darebáci. A Babiš odolal. Dvakrát frontální útok za pomoci mediálního mainstreamu, dvakrát prodemonstroval svou sílu. No nevolte ho, když je to aspoň naděje, že může něco změnit. A viděl také Okamuru, který mu nabídl aspoň něco – kousek spoluúčasti na budoucím řešení problémům formou přímé demokracie. Nebylo to moc, nebylo to objasnění příčin problémů, ale pořád lepší než sliby, že za občana někdo něco a pro něj udělá. Na takovýto přístup dělání z občana hlupáka už byl občan alergický.

Méně zkušení – a nebyli to jen mladí, ale i ti, kteří se dříve o politiku příliš nezajímali – hledali také něco nového a neposkvrněného. Nenašli nic jiného než Piráty. Proč právě je, když byla i řada jiných nabídek? Ze zajímavého důvodu, které si nikdo z mainstreamových komentátorů nepovšimnul, ale který normální lidé velmi dobře vycítili. Piráti totiž (aniž by si to sami uvědomili) ve svém programu i v předvolebním chování vyjádřili nejen kritičnost vůči establishmentu, ale i určitou pokoru, určitou ochotu učit se za pochodu ze zkušeností, které budou získávat, z toho, co je čeká v politickém světě, o kterém si nedělají iluze, do kterého však vstoupili. A dokonce se zatím tak i chovají. Nejsem si jist, zda jim to vydrží, ale může se jim to podařit.

Čas nelze zastavit a v důsledku jeho plynutí se doba mění. Volič je už nyní zkušenější a náročnější. Už nechce slyšet jen to, jaké jsou příčiny problémů. Už se chce konečně začít podílet na jejich řešení. Je nejvyšší čas. A k tomu nestačí, aby mu problémy někdo pojmenoval, už chce ucelenější představu o cestě jejich dlouhodobého překonávání. Ví, že to bude běh na dlouhou trať. Proto požaduje ucelenou, realistickou, srozumitelnou a také optimistickou vizi. Vždyť nakonec přece musí všechno dobře dopadnout. Vždyť přece kvůli tomu tady jsme.

Budou turbulence, budoucí vývoj lze obtížně odhadovat. Ale naše říjnové volby ukázaly, že náš občan, náš volič ve své velké většině došel k pochopení doby dál, než kdekoli jinde v EU. Volil rozumem a selhávání EU, migrační krize, lithium apod. bral jen jako dílčí projev komplexu problémů, na jejichž řešení se bude muset podílet. Občan se probudil a začal žít. I ten, který dříve s politikou nechtěl mít nic společného. Buďme na to hrdí a využijme mimořádně příznivé situace.

A také se dobře dívejme a pamatujme si ty, kteří nic nepochopili, kteří se zpupně považovali za elitu, ale ke skutečně elitě měli vždy hodně daleko. Ti jsou nyní výsledkem voleb – jak sami říkají – „zděšeni“. Ve skutečnosti jsou vyděšeni z toho, že našinec chápe současnou realitu mnohem přesněji než ti, kteří si zvykli na to, že jejich „veledušství“ (schopnost vyjadřovat se ke všemu) oslavované mediálním mainstreamem se projevilo jako obyčejné nabobství a hlupáctví.

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5120-co-volic-chtel-a-od-starych-stran-nedostal.html

loading…

Není zde článek celý?