Hamáček: Se Zemanem nutno mluvit. Jenže žádný Zeman už neexistuje

Jan Hamáček, místopředseda ČSSD, byl na Hradě a chválil v rozhovoru pro Aktuálně.cz Zemanův zdravotní stav tak nadšeně, až to vyvolalo redaktorovu otázku, proč to tak zdůrazňuje.

Hamáček: „V poslední době byla spousta otázek na jeho zdravotní stav, tak jsme to považovali za vhodné okomentovat. Pan prezident byl odpočatý, v pohodě a hodinové jednání s ním bylo velmi příjemné, otevřené a přátelské.“

Otázka: „Nepožádal vás někdo z okolí prezidenta, abyste to zmínili?“

Hamáček: „Ne, ne, ne.“

Tak ne.

Opatrně obchází to, že Zeman zjevně podporoval „pučisty“ ve straně, kteří za ním kdysi dorazili hned po volbách a pokoušel se torpédovat a zesměšnit předsedu Sobotku, kdekoli a kdykoli to bylo možné. „Je potřeba s ním komunikovat, diskutovat,“ míní Hamáček. Je to představa typu diskuse myši s kobrou.

Zemana spojuje jedna věc s Jiřím Paroubkem. „Už nejsem ve straně, tak jí uškodím.“ Strana jsem já. Nejsem já, není strana. Strana je pro lidi tohoto typu jen nástroj pro jejich osobní moc, kterou se opájejí. Žádnou loajalitu k ní nemají. Není moje, tak ať není vůbec.

Pokud jde o Zemana, mluvit má cenu s někým, kdo je nějak otevřený pro změnu názorů a především je ještě člověkem, který je natolik duševně integrovaný, že představuje nějakou osobnost. Zemanovu duši ale drží pohromadě snad už jen vůle po moci, jinak je spíš výslednicí cizích zájmů. Mluvit se Zemanem by znamenalo pozvat si k tomu ještě Mynáře, Zbytka, Nejedlého, Velebu, čínského poradce z CEFC a ruského velvyslance, takže by z toho byla kolektivní hlava státu, jak to kdysi měli v Jugoslávii, než se to tam rozpadlo. Trochu to připomíná scénku, jak se Ježíš ptal posedlého ďáblem, jak se jmenuje a on odpověděl: „Je nás mnoho.“

Mluvit se dá s někým, kdo existuje. Zeman už dávno neexistuje. Dobře ví, nebo to ví jeho okolí, proč se nechce účastnit žádné debaty v prezidentské kampani. Tam by narazil na odpůrce, kteří by se nenechali zaskočit, protože jeho triky už zají a nové nevymyslel. Zvolil tedy Putinův přístup. Nikam nechodí a tak budí dojem, že vznešeně ční nade všemi.

Otázka: „Jak vnímá podle vás zahraničí prezidenta Zemana?“

Hamáček: „Měl jsem možnost hovořit s celou řadou státníků a zaznamenal jsem převážně pozitivní reakce. Například německý prezident, politici na Slovensku, v Polsku minimálně respekt k panu prezidentovi vyjadřovali. Nesdílím názor, který byl obsažený ve vaší otázce. Pokud jde o Českou republiku, myslím si, že i díky schůzkám nejvyšších ústavních činitelů se podařilo řadu problematických otázek vyřešit.“ (To by nás zajímalo, které problematické otázky to asi tak byly. Zatím nás nepadá ani jedna, která se vyřešila.)

Představa, že by někdo bral v zahraničí Zemana s respektem, je dost legrační. Zemana nemůže brát vážně ani Putin. Pro něj je Zeman jen takový správce propůjčeného bytu. Ten (ne)respekt je vidět z toho, jak o Zemanovu návštěvu celkem nikdo nestojí, pokud to není vůdce nějaké obskurní východní země.

Pokud chce ČSSD zaniknout, může si svobodně vybrat několik možností. Jednou z nich je uctivé nadbíhání Miloši Zemanovi. Je to jako když můra tak uctívá lampu, až na následky její blízkosti bídně skoná.

Není zde článek celý?