Jak rakouský vězeňský imám zastavil mnoho extremistů jedinou otázkou

Německé vydání serveru Huffington Post uvádí příběh muslimského duchovního v Rakousku, který se zabývá péčí o muslimy ve vězení. Někteří z nich jsou islamističtí extremisté. Přesto stačí málo, aby dokázali nahlédnout, že islám může mít i jinou podobu, než je ta, která pochází z jejich představ a představ jejich kultury.

Ramazan Demir je muslimský vězeňský pastýř v Rakousku, uvádí Huffingtonpost.de. Před sedmi lety, když poprvé navštívil vězení, zjistil, že je to místo, kde je nutné působit. Práce s extremisty je součástí jeho každodenního života. Mnoho lidí je přesvědčeno, že náboženství vyžaduje, aby zabili takzvané nevěřící. Mnozí z nich byli ale zaskočeni, když se jich Demir zeptal: „Kde přesně je v Koránu toto pravidlo?“

Uvádí potom příklad mladíka, kterému (pro utajení identity) říká Adam. To byl jeho první zločinec. Bylo mu 19 let, od pohledu drsný člověk. Byl vrahem své sestry Ezry a byl přesvědčen, že jeho smrtelné bodné rány byly vedeny v souladu s islámem. Jeho sestra Esra totiž měla sexuální poměr s mužem, za něhož nebyla vdaná.

Adam byl přesvědčen, že jednal správně, protože to tak islám vyžaduje. Proč? „Můj dědeček řekl, že ji musím zabít. On se vždycky modlí, takže musí islám znát.“

Ramazan Demir pak uvádí: „Poté, co se Adam rozhodl se mi otevřít, trvalo mi dvacet minut, než jsem mu vysvětlil, že to, co popsal, je interpretace překonané tradice, nikoliv náboženství. To, co udělal, nebylo určitě islámské. Adam byl zcela zničen. Jen křičel. Teprve tehdy skutečně pochopil, že jeho o dva roky starší sestra už není. ‚A já jsem viník, já jsem ji zabil!‘“

Imám pak říká, že je hrozné, co všechno může způsobit nevědomost. Proto se rozhodl, že to, co zažil při péči o stovky muslimů ve vězení, bude v anonymizované podobě publikovat.

Dalším případem, který popisuje, je náboženský radikál, kterému říká Mansur. Imám si ho všiml při společných modlitbách, protože muž byl zcela uzavřený do sebe. Zeptal se ho, jestli s ním chce mluvit o samotě. Mladík souhlasil. „Jako vždy jsem musel budovat důvěru jako první. Mluvili jsme o jeho procesu, vězení a podobných obvyklých věcech. Náhle se v té malé místnosti, kde jsme byli sami, naklonil přes stůl a řekl: ‚Jakmile budu venku, vyrazím do Sýrie, abych bojoval spolu s Islámským státem. Stejně jako předtím. Protože pouze Islámský stát je opravdu islámský.‘ Proč tomu věří? Bratranec mu to řekl. Zná Korán. Tam stojí, že člověk musí zabíjet nevěřící.

Požádal jsem ho, aby mi to místo ukázal. Nepovedlo se mu to. Tak jsem mu ukázal místo, které si špatně vyložil a interpretoval. A ukázal jsem mu také místo, kde se říká, že ten, kdo zabije člověka, chová se jako někdo, kdo zabil všechny lidi. Neznal to. Nakonec se mi podařilo mu zabránit jít do války. Naučil se přijmout islám jako to, čím je, jako poselství míru.“

Za tisíce hodin, které s vězni Ramazan Demir strávil, stále znovu poznával, že většina z těch, kteří se chovají, jako kdyby napsali Písmo sami, o něm nemají ani ponětí.

„Korán je čisté, nekomentované slovo Boží. To neznamená, že by měl být vždycky brán doslovně. Člověk musí pochopit historické souvislosti, aby je mohl interpretovat současným způsobem.

Musíte znát Sunnu – to, co prorok Mohamed opravdu dělal a řekl. Samozřejmě je to po 1400 letech výzva, když si máme ověřit autenticitu. Muslimové mají stovky tisíc hadísů, tedy tradici o Mohamedově díle. Některé z Mohamedových skutků jsou dobře zdokumentovány řadou historických pramenů, jiné vycházejí ze slabé a neúplné tradice a je třeba s nimi zacházet s maximální opatrností. Ti, kteří se v tom nevyznají, snadno podlehnou kazatelům nenávisti. Ti zneužívají terminologii a vybírají jednotlivé věty z Koránu a vykládají to v jiném kontextu. Adam a Mansur spolkli právě takovou jedovatou návnadu. Stejně jako mnoho jiných.“

Imám narazil ale i na takové, kteří si svůj postoj nenechali vyvrátit. Jedním z nich byl třeba Amr z Čečenska. „Řekl mi, že jsem ‚mor‘, protože pracuji jako vězeňský imám pro stát. Lidé jako já jsou na seznamu odsouzených Islámského státu. Mluvil jsem s ním znovu a znovu a nakonec jsem se ho zeptal, jestli mě ochrání, kdyby mě někdo přišel zabít. ‚Proč bych měl, pokud má pravdu?’“

Tehdy si Ramazan Demir uvědomil, jak je pro Islámský stát důležité, aby zlikvidoval lidi, jako je on.

Není zde článek celý?