Jiří Adamec pro Revue FORUM: TV Nova byla svobodná, dnes není

Jiří Adamec dlouhá léta pracoval v TV Nova. Právě největší komerční televize je hlavním tématem aktuálního vydání měsíčníku Revue FORUM, a to nejen z hlediska současného politického vlivu, ale vzpomínáme i na to, jaká TV Nova bývala. Názor Jiřího Adamce zveřejňujeme i v deníku FORUM 24.

Mám-li ve své telegrafii vzpomenout na léta strávená se společnosti televize NOVA, nejsilněji necítím výsledky své vlastní divácky výjimečně úspěšné tvorby, ale SVOBODU, kterou jsem zažil v téhle televizi. Nikdy předtím a nikdy potom jsem se necítil v oblasti tvorby tak šéfovsky neřízený, jako v TV NOVA zejména za šéfování pana doktora Železného a paní Libuše Šmuclerové. V čem spočívala tahle základní podmínka pro úspěšnou práci umělce, by mohlo sloužit jako poučení pro méně úspěšné šéfy zcela opačného ražení…

V televizi NOVA v dobách její největší slávy existovalo pro TV pořad pouze základní, více méně rámcové zadání úkolu. Dál už nic než dialog. S šéfredaktorem nebo programovým vedením… ne diktát, ale skutečný dialog o cílech, nikoliv o prostředcích a cestách, to už bylo jen na nás, co a jak uděláme, jak se k cíli dobereme. V situaci, kdy víte, že se nikdo neptá, proč to či ono, a nikdo vám „neporadí“ šéfovskou neomylnou radou bez konečné odpovědnosti, se může tvůrčí myšlení rozletět směrem, který při úzkoprsém řízení tvorby v sobě nikdy nenaleznete.

A to nezdůrazňuji ještě více, že důvěra tehdejšího vedení TV NOVA ve své tvůrčí pracovníky, alespoň já jsem to tak pociťoval a tak jsem to i měl, šla až tak daleko, že z nejvyšších pater vedení stanice se NIKDO a NIKDY netrápil něčím tak málo efektivním, jako je schvalování výsledného produktu pro vysílání.

Jediným všeobecně známým a respektovaným kritériem byl zájem televizních diváků o konkrétní televizní pořad. Pokud byl, vše mohlo fungovat, jak stojí výše, pokud nebyl nebo nebezpečně opadl, pořad skončil… Jasně daná a neomylně dodržované pravidla. V takovém systému se žije dobře!

Skvělé bylo právě to, že byla jasně stanovená pravidla, respektive pravidlo jedno. Pořad musel diváky zajímat. Jestli se líbil tvůrcům nebo šéfům, bylo naprosto nepodstatné, nejvyšším soudcem a cílem veškerých snah byl divák. Mohlo by se zdát, že se jedná o kritérium nehodné tvůrčího úsilí, ale bylo to kritérium jasné a konečné. Jak propastný rozdíl proti nejrůznějším vkusovým výkyvným normám šéfů, kteří ve své valné většině jsou lidé ve věci nevzdělaní, nekreativní a k tomu úzkoprsí. A často ještě i namyšlení s názorem, že právě jejich názor a přístup jsou jediné správné. V takové firemní atmosféře se tvůrčímu procesu ani úspěchu zrovna nedaří.

Přestože již celou řadu let v TV NOVA nepracuji, zejména proto, že se mé programové myšlení zásadně rozcházelo s „geniálním“ rumunským nejvrchnějším vedením téhle jinak úžasně úspěšné TV stanice, neztrácím s ní lidský kontakt. A mám od svým tam působících přátel zprávy, které svědčí o tom, že dnešní TV NOVA je ve výše zmiňovaných oslavných kritériích přesným opakem té, která v roce 1994 své celoplošné, bezkonkurenčně veleúspěšné a v plynoucím čase promrhané vysílání v Praze začínala…

Chcete mít ve své schránce vždy aktuální číslo Revue FORUM? Rádi byste si přečetli něco o tom, jak TV Nova ovlivnila výsledky voleb? Předplaťte si Revue FORUM ZDE!

Není zde článek celý?