Jiří Nantl: Zeman chce zničit základní principy dělby moci vyplývající z Ústavy

Nepředstavitelné se v dnešním Česku stává realitou. Prezident republiky hovoří otevřeně o tom, že je připraven instalovat a udržovat vládu bez důvěry Poslanecké sněmovny po celé čtyřleté volební období. Jde tedy do tuhého a je třeba napřímo a jasně pojmenovat, o co se jedná, jaké by to mělo důsledky, a jak tomu lze čelit.

Naše ústava je postavena na principu, že vláda je odpovědná Parlamentu, resp. Poslanecké sněmovně. Odpovědnost vlády se vyvozuje tím, že Poslanecká sněmovna jí na počátku mandátu vysloví důvěru a následně jí může vyslovit nedůvěru. Pokud vláda důvěru nezíská, je mechanismus odpovědnosti vyčerpán. Pokud by vláda i přesto zůstávala nad rámec nezbytné doby administrace státu do zformování vlády nové, vládla by bez jakékoli odpovědnosti za svoji činnost.

Stejně tak významná pravomocí prezidenta republiky je vázána na spolupodpis (kontrasignaci) předsedy vlády. Fakticky tak jde o pravomoci, které vláda s prezidentem sdílí; jedná se nejvýrazněji o zahraničněpolitickou a obrannou agendu. Vláda pak nese vůči Poslanecké sněmovně odpovědnost nejen za své vlastní činy, ale i za kontrasignovaná rozhodnutí prezidenta. Pokud si ovšem prezident instaluje vládu, která nebude mít důvěru Poslanecké sněmovny, bude i tento mechanismus kontroly a odpovědnosti za pravomoci prezidenta podléhající kontrasignaci fakticky vyloučen. Spolupodpis premiéra sice bude stále potřeba, avšak setrvání premiéra ve funkci bude záviset čistě na osobní vůli prezidenta.

Pojmenuje jasným slovem tento plán, který prezident Zeman bezostyšně odhaluje. Nejde o žádné prosté „ohýbání“ nebo „porušení“ Ústavy. Jde o snahu zničit základní principy dělby moci vyplývající z Ústavy, odstranit parlamentní formu vlády a nahradit ji svým osobním režimem. Pro takové jednání má náš právní řád označení obvyklé ve všech zemích a historických epochách: velezrada.

Od doby, kdy se lidská společenství zformovala v organizované státy, byla velezrada vždy nejtěžším zločinem proti státní pospolitosti. Proč? Protože útok na základní pravidla hry je útokem na vnitřní mír ve státě. Neplatí-li základní pravidla hry, je možné nakonec vše, včetně holého násilí. Proto je velezrádné jednání takovou hrozbou. Tomu vždy úměrně odpovídaly tresty: Římané provinilce svrhávali z Tarpejské skály, od středověku dále bylo obvyklým trestem rozčtvrcení, později prostý provaz. Moderní civilizace je ovšem sluníčková. V naší republice (velezrada je specifickým ústavním deliktem, jehož pachatelem se může stát jen prezident) tak už hrozí pouze ztráta funkce a penze.

Česká ústava nicméně příliš nepočítala s prezidentem-bořitelem, takže procedura stíhání prezidenta za ústavní delikty je komplikovaná a cesta obrany ústavy a demokracie s využitím tohoto mechanismu proto pomalá. Musíme se proto soustředit na jiný aspekt. Jednání, jaké zde osnuje prezident Zeman, nelze dokonat bez spolupachatelů. Je zapotřebí dát jim na srozuměnou, že prezident má sice po dobu výkonu úřadu imunitu (vyjma sesazení za velezradu nebo jiné hrubé porušení Ústavy), ale oni nikoli.

Politické síly, které stojí na straně Ústavy a demokracie, by měly jednoznačně deklarovat, že pokud se naplní plán předložený v posledních dnech prezidentem Zemanem, bude sestavena vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k důkladnému prošetřování kroků takto nastolené vlády. Členové takové vlády musí počítat s tím, že budou vyšetřováni, a v odůvodněných případech mohou být trestně stíháni, za rozhodnutí, která učiní, ať již individuálně nebo kolektivně, včetně kontrasignovaných rozhodnutí prezidenta. Zejména jde o překračování rámce udržovací správy státu vládou v demisi a jejími členy. Pokud budou v demisi provádět zásadní rozhodnutí, měnit zavedenou státní politiku, nepředstavuje to snad zneužití úřední moci?

Snahám o nahlodávání a likvidaci demokracie a ústavnosti dnes příliš nahrává pocit beztrestnosti. V této zemi popotahujeme kdekoho, kdo něco špatně vyplnil či pozdě dodal, stíháme členy různých veřejných orgánů za rozhodnutí, která možná byla ekonomicky nevýhodná, ale neřešíme to nejzákladnější. Zachování Ústavy a jejích principů, pravidel hry a „míru“ uvnitř politického společenství našeho státu.

To je chyba. Pokus nelegitimně uzurpovat státní moc je dnes méně riskantní, než jít vyloupit banku. Je potřeba odstranit neblahý příklad, kdy účast v první nelegitimní Zemanem dosazené vládě byla odměněna lukrativními křesly, tu v národní bance, tu na velvyslanectvích nebo jinde. Kdyby budoucí ministři, kteří budou zvažovat spoluúčast na rozvratu parlamentní demokracie, měli místo toho před očima prospekt mnohých let ve vězení, budou se Zemanům a jim podobným hledat mnohem obtížněji.

Demokracie prostě také musí umět bránit.

Není zde článek celý?