Ministři Stropnický a Pilný narazili na limity lídrovské demokracie

Babišův podporovatel Radim Jančura, propagátor lídrovské demokracie, se konečně dočká. Designovaný premiér ji praktikuje ještě před vznikem menšinového kabinetu ANO a na její limity už narazili ministři Ivan Pilný a Martin Stropnický. V Babišově pojetí je vláda názorově monolitní představenstvo holdingu, řízeného stoprocentním vlastníkem.

Člen správní rady Nadačního fondu proti korupci Jančura se před časem nechal slyšet, že se mu nelíbí, jak dnes funguje demokracie. „Já jsem pro demokracii lídrovskou,“ prohlásil a vyslovil tak pochopení pro autoritářské řízení země.

Vláda jako holding

Dnes musí být spokojený. Jeho favorit Andrej Babiš, ke kterému neztratil důvěru ani po aféře Čapí hnízdo, sestavuje jednobarevnou vládu podle svých představ z okruhu hnutí ANO či Hradu. Není pro něj podstatné, že nemá vyjednanou parlamentní důvěru. Prezident Zeman mu předem slíbil dva pokusy a vše nasvědčuje tomu, že může mít po zvolení Radka Vondráčka předsedou sněmovny i pokus třetí.

Šéf hnutí ANO rád avizuje, že tato vláda bude fungovat jinak než předešlá, kde zřejmě nikdo neměl nic lepšího na práci, než esemeskovat, číst si noviny nebo prohlížet tablet. Těžko říct, jestli byl obraz jednání vlády skutečně tak dekadentní, ovšem mezitím se navenek projevuje, jak si její řízení představuje majitel holdingu.

Spor o důchody

Jako první pocítil v poslední době „nový styl“ z vládních nominantů hnutí ANO ministr financí Ivan Pilný. Nejprve se krátce po svém nástupu dopustil realistického názoru, že bez penzijní reformy nebudou v budoucnu na důchody peníze a lidé budou muset mnohem déle pracovat.

„To je nesmysl a s něčím takovým samozřejmě nesouhlasím, což jsem panu Pilnému i vyčetl,“ distancoval se Babiš. V předvolební brožuře, kterou Pilný zjevně nečetl, naopak populisticky slibuje prudké zvyšování průměrných důchodů na 70 procent průměrné mzdy (dnes je poměr 40 procent a klesá), zcela proti smyslu demografického vývoje.

Pilný rovněž zpochybnil Babišovu sebechválu, že loňský výsledek státního rozpočtu je jeho zásluhou, když připomněl, že rozpočtový přebytek byl dosažen mimořádnými příjmy peněz z Evropské unie.

Omluva nebude

Asi nejhoršího „prohřešku“ se Pilný dopustil v reakci na možné zneužívání obávaných zajišťovacích příkazů. „Je zřejmé, že pro některé firmy to znamenalo neoprávněnou likvidaci. Za to jsem se omluvil a snažíme se to minimalizovat,“ přiznal ministr, i když ředitele finanční správy Martina Janečka podržel.

Babiš omluvu odmítl s tím, že Pilného nechápe. „Já nevím, proč se omlouvá a komu se omlouvá,“ podivil se. Janeček je podle něho poctivý úředník a finanční správa prý zajišťovací příkazy nezneužívá.

Ministr financí poněkud záhadně koncem června oznámil, že už nebude kandidovat do sněmovny. Ještě měsíc předtím přitom vyvinul značné úsilí, aby stanul v čele kandidátky na Vysočině. Údajně z osobních důvodů, i když podrobnosti nikdy nevysvětlil. Tato náhlá změna postoje vyvolává otazníky, zda nebyla skutečným důvodem ministrova přílišná názorová samostatnost.

Zahraniční politiku dělám já

Druhým členem vlády hnutí ANO, opakovaně pociťujícím limity lídrovské demokracie, je ministr obrany Martin Stropnický. Nejdříve ho Babiš vytahoval bez jeho vědomí jako králíka z klobouku v hrátkách kolem prezidentské volby, aby nakonec po několika zvratech oznámil, že hnutí ANO svého člověka nevyšle.

Babiš je před momentálně populárnějším politikem hnutí ANO poněkud ve střehu. O tom svědčí aktuální historka z nedělních Otázek Václava Moravce. Moderátor se ministra obrany zeptal, kdo teď po rozchodu Pavla Teličky kvůli názorovým neshodám odpovídá za zahraniční politiku hnutí ANO.

„Je to samozřejmě věc toho nejužšího vedení. A v rámci toho vedení se já podílím na přípravě těch formulací do programového prohlášení a stejně tak naši europoslanci a europoslankyně,“ odvětil Stropnický.

Odpověď však byla zjevně nedostatečná, potřebu ozvat se pocítil samotný Babiš. „Koukám na Otázky Václava Moravce a jen bych chtěl říct, že zahraniční politiku hnutí dělám já,” oznamoval na Twitteru. „Koho to zajímá, ať se koukne na Rai Uno, ZIB 2, CNN, Focus, Wirtschaftswoche…“

Dal tím jasně najevo, že Stropnický, o kterém se spekuluje jako o budoucím ministrovi zahraničí, je rovněž jen loutkou do počtu. Teličkovu kompetenci si po jeho neslavném odchodu převzal šéf hnutí ANO. Rozsáhlá mediální akvizice jen svědčí o tom, že se pokoušel vyvrátit pochybnosti, které o jeho osobě za hranicemi panují.

Babišova euroschizofrenie

V rozhovorech ovšem nepadaly dotazy na trestní stíhání a všudypřítomný střet zájmů. Nikdo se Babiše neptal na jeho názorové veletoče, když se původně o zahraniční politiku vůbec nezajímal. Ani na jeho schizofrenii, když doma vystupuje vůči Bruselu kriticky, a zároveň je hnutí ANO začleněno v nejvíce eurofederalistické frakci Evropského parlamentu ALDE. Současně je největším tuzemským příjemcem evropských dotací.

Dnes nespěchá s přijetím eura, ačkoli v únoru 2014 prohlašoval, že s ním nemá problém. Když začal o rok později zahraniční politiku hnutí ANO ovlivňovat Pavel Telička, přiklánělo se marketingově k prozápadní a protiruské politice Václava Havla, tehdy protipólu počínání Miloše Zemana. Dnes si – už bez Teličky – role prohodil a naopak společně se Zemanem kritizují protiruské sankce.

Telička musí brát tento rozkol o to úkorněji, jelikož úspěšně lobboval za vyšší zisky Agrofertu z evropských zemědělských dotací. Tento dlouholetý bruselský lobbista pomohl odstřelit chystané zastropování přímých plateb a jejich výrazné krácení pro velké podniky. Prokazoval tak oligarchovi užitečnost, což už dnes zjevně neplatí.

Zmíněné příběhy dokládají, jak si Andrej Babiš představuje řízení státu. Kdo nesplňuje jeho často proměnlivé představy, nemůže dlouhodobě obstát. To platí jak pro odpovědné zaměstnance jeho holdingu, tak pro koaliční partnery.

Není zde článek celý?