NÁVŠTĚVA 4.ZŠ-GYMNÁZIA INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ V ALČEVSKU

imageAITGPřipomenu historii mých kontaktů s tímto gymnáziem. Na podzim roku 2016 mě oslovil v Alčevsku v místní části Vasilevka, kde jsem bydlel a kde se nachází také 13.ZŠ Naděžda (kterou pravidelně navštěvuji), tatínek jedné bývalé žákyně 13.ZŠ Sofie, jestli bych také nenavštívil 4.ZŠ-gymnázium, konkrétně 6.V třídu, kam nyní Sofia chodí. Tak jsem poprvé tuto školu i třídu 6.V navštívil. Taktéž jsem navštívil 11.třídu. Paní ředitelka Natalia Andrejevna Šišovová i třídní učitelka 6.V mě velmi pěkně přijaly. Od té doby při své každé další návštěvě Donbasu tuto školu navštěvuji.

4.ZŠ byla otevřena v roce 1990, od roku 2005 se stala „Alčevským gymnáziem informačních technologií“. Na gymnáziu se učí informatika od 2. do 11.třídy, třídy 2.stupně mají navíc předmět „Základy práce s různými druhy grafiky“. Na škole jsou čtyři počítačové třídy, multimediální třídy, připojení k internetu, elektronická knihovna. Kromě IT se škola zaměřuje i na ekologickou výchovu.

Začátkem května jsem opět navštívil 6.V i 11.třídu, mé staré známé. Stejně jako při minulé mé návštěvě i tentokrát jsme besedovali o naší Společnosti a její činnosti, o situaci v LLR, o vztahu Čechů k Donbasu apod. Žáci měli opět mnoho dotazů. S 11.třídou jsem se rozloučil definitivně, čeká je cesta do života.

Příjemné překvapení mě čekalo po besedách. Paní ředitelka mě pozvala na školní slavnost k připomínce státního svátku 9.května. Pozvání jsem rád přijal.

Slavnost se konala ve vyzdobené aule školy. Místa v hledišti zaujaly třídy se svými učiteli. Po státní hymně LLR následoval projev ředitelky školy, ve kterém přivítala hosty-veterána práce, dítě války Larisu Ivanovnu Lichovilovou a občana ČR-mě. Krátce o mně pohovořila a předala mi slovo. Také jsem se představil, pohovořil o svých cestách na Donbas, o naší Společnosti, podpoře lidu Donbasu a poděkoval za přijetí. Na slavnosti se v rychlém sledu střídali žáci s vojenskými písněmi, básněmi, viděli jsme je tancovat waltz i tango, jeden žák zahrál na saxofon. Nesmírně působivá byla scénka z činnosti ilegální krasnodonské mládežnické organizace Mladé gardy.

Na závěr připomněla ředitelka školy Natalia Andrejevna: „Ve Velké vlastenecké válce zahynulo více než 20 milionů sovětských občanů. Kdybychom chtěli uctít minutou ticha památku každého z nich, museli bychom mlčet 32 let! V zájmu dobra, blaha a míru na světě je nutno chránit tuto památku, vždyť přímých svědků války už moc nezůstalo. A tak jen jejich zapsaným vyprávěním, fotografiemi, dopisy můžeme tuto památku uchovat a předat svým dětem. My si pořád musíme připomínat ty události v dobách Velké vlastenecké války, a také uctívat památku svých blízkých. Děkujeme vám, veteráni, za náš život!“

Je třeba připomenout, že tato slavnost nebyla jedinou akcí, kterou si škola připomněla slavný den. Již po několik dní předtím probíhaly Dny paměti „Nic není zapomenuto“. V těchto dnech probíhala soutěž plakátů ke Dni vítězství, děti vyráběly sváteční pohlednice a pozdravily veterány. Děti také nosily na hrudi georgijevskou lentu.

V září vedly mé kroky do této školy opět, připravil jsem pro žáky sedmých tříd (seznámil jsem se tedy i se 7.A a 7.B, které jsem ještě neznal) besedu o České republice a Praze s promítáním krátkých videí.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Alčevsk, LLR

loading…

Není zde článek celý?