O makání a úpadku

Žijeme
v civilizaci, která změnila celý svět svými vynálezy v tom
smyslu, že invence nahrazuje těžkou manuální práci a vytváří
svobodnou společnost s naprosto, v celých lidských
dějinách, unikátní mírou všeobecného blahobytu, který je
zdrojem svobody a stability. Jak může někdo v takové
civilizaci uvažovat tak středověce plebejsky? Pokud si chceme dát
asociální poměry v Asii jako vzor, proč si nevezmeme jako
vzor přímo 19. století v Evropě? Dobu, kdy malí chlapci
v Anglii nazí vymetali komíny. Ztratili jsme něco kvůli
zákazu práce dětí? Ano, rakovinu šourku, kterou tito chlapci
trpěli. A jak se tehdy makalo! Až k smrti. Byli jsme tehdy
dál, bylo nám lépe? Posunulo nás to, že jsme makali stále více.
Neposunula nás spíše invence a odvaha měnit svět bez ohledu na
jeho tradiční fungování?

Pro
Asii naděje spočívá v tom, že se jednou dostane ke stejné
míře blahobytu, svobody, sociální stability, jaké máme my, že
ten svět je prostě už jiný, než byl v 19. století. Cesta
vede dopředu, dnes víme, že možné jsou dříve netušené věci.
Jen je třeba je vymyslet. A nejlepší věda na světě je stále
v USA a EU. Asie se od Západu učí. Některé země jsou už
téměř zcela pozápadněné, jako Japonsko, Singapur, Jižní
Korea, a ty patří k těm nejvyspělejším. Jiné se stále
potýkají s autoritativními režimy, juntami, převraty. A
právě v těch druhých lidé více dřou a jsou více
vykořisťováni. Pokud by Trump skutečně chtěl vrátit značnou
část výroby z Číny a podobných zemí do USA, ať volá po
západních standardech sociálních práv pracujících v těchto
zemích.

Představa
o nějaké nezávislosti společnosti na fungujícím státu, protože
lidé si prostě sami pomohou svým makáním, je asi nejabsurdnější
z pohledu základních předpokladů fungujícího
zdravotnictví. Chronický problém mnoha chudých zemí, který vede
k tomu, že tam zbytečně umírají lidé na nemoci, jimž by
se dalo zabránit, je právě selhání státu, který neposkytuje
nutnou infrastrukturu pro hygienu, očkování, distribuci léků
atd. Lidé mohou makat, jak chtějí, mohou se klidně udřít
k smrti, ale pokud nemají funkční instituce, tedy silný,
aktivní stát, který by zajistil slušné, efektivní fungování
společnosti, zůstanou navždy chudými otroky místních mafií,
kterým na nich nezáleží.


Naše
vynálezy, ty technické a lékařské stejně jako ty společenské
(jako je sociální systém nebo všeobecné volební právo nebo
svobodné univerzity), nikoli dřina a soběstačnost jedince na
společnosti, nám umožňují žít ve světě, který je naprosto
odlišný od světa našich předků. O invenci se často říkalo,
že je už vyčerpána. Pokud se ovšem invence vyčerpala – a kdo
se trochu zabývá vývojem současné vědy a vzdělanosti, tak si
bude myslet pravý opak – potom nás, a tím myslím celou globální
civilizaci včetně Asie a Afriky, žádné makání před
katastrofou nezachrání. Naopak: plebejské představy o makání
jsou civilizačním regresem, který invenční změny ve společnosti
směrem k řešení problémů a jejímu lepšímu fungování
politicky ohrožuje. Vyvolává totiž k životu atavismy
venkovského středověku, který byl zastaralý už v době
vynálezu hodinového stroje.

Není zde článek celý?