Odsouzení Ratka Mladiće je výjimka. Dnes už se hromadní vrazi netrestají

Více než 620 000 lidí z kmene Rohingya uprchlo z Myanmaru do Bangladéše, kde byli děsivým způsobem vražděni. Myamnarští vojáci ubodávali nemluvňata k smrti, usekávali hlavy malým chlapcům, skupinově znásilňovali holčičky, házeli čtyřicetimilimetrové granáty do obytných domů, upalovali celé rodiny a popravovali desítky vesničanů.

V Jemenu jsou každodenně vražděni civilisté vojenskou koalicí, v jejímž čele stojí Saúdská Arábie. V Sýrii vraždí civilisty Rusové, diktátor Asad a Islámský stát. Kdy se tito zločinci kdy octnou před mezinárodním soudem?

Rusko minulý týden svým vetem v Radě bezpečnosti OSN zabránilo inspektorům OSN, aby pokračovali ve vyšetřování užívání chemických zbraní v Sýrii. Zároveň Spojené státy odebraly financování Komisi pro mezinárodní spravedlnost a zodpovědnost za zločiny, která také shromažďovala v Sýrii klíčové důkazy o válečných zločinech. Zřejmě to naznačuje, že se Spojené státy dohodnou s Ruskem, aby spravedlnosti unikl Asad, který vyvraždil statisíce lidí.

Jak je možné, že se to děje? Jak je možné, že svět, který v roce 1945 se zapřísahal, že už „se to nestane nikdy znovu“, že už nikdy nebude genocida nepotrestána, nyní nad všemi těmito zvěrstvy krčí rameny?

Začátkem devadesátých let se zdálo, že mezinárodní soudní dvůr bude trestat takovéto zločiny, bez ohledu na suverenitu jednotlivých států. Tyrani už neměli mít možnost beztrestně vraždit své obyvatelstvo.

Pak se to zastavilo. Mezinárodní soudní dvůr neřeší zásadní zločiny naší doby: Irák, Afghánistán, Sýrii, Isis, Zimbabwe, Jemen, Myanmar.

Především za to mohou USA a Británie, které sice v roce 1945 trvaly na trestání genocidy a mezinárodních zločinů, avšak obě země se už nyní o to nezasazují. Tento týden to bylo symbolicky potvrzeno tím, že poprvé od svého založení v roce 1922 nebude v mezinárodním soudním dvoře zasedat jediný britský soudce.

Je však nutno i nadále prosazovat, že musejí existovat limity suverenity států – že žádný tyran nemá práva beztrestně lidi vraždit. V dnešní době, kdy sílí nacionalismus a populismus, se to zdá být ztracená věc.

Spravedlnost takové je. Často se zdá být beznadějné ji hájit – přesto to však musíme dělat.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Není zde článek celý?