Polsko Rusku: „Proč se agresivně chráníte před našimi zákonnými útoky“

Čerstvá historie o vyhnání polského vědce z Ruska ve skutečnosti není zajímavá tím, že ukazuje na současné stádium rusko-polských vztahů, vyvolává otevřeně jiný zájem.

Konec konců je v tomto smyslu vše dobře známé a zcela obvyklé: vztahy Ruska a Polska jsou v posledních letech stabilně na nejnižší úrovni za mnohá desetiletí historie. Zároveň s příchodem k moci v Polsku současné vládnoucí strany „Právo a spravedlivost“, která v sobě spojuje konzervatismus, nacionalismus, euroskepticismus, proamerikanismus, rusofobii a snahu o historickou státní odplatu se situace ve dvoustranných vztazích stala definitivně zamraženou a to div ne v doslovném slova smyslu.

Na začátku listopadu polský ministr zahraničí Witold Waszczykowski při besedě s polskými novináři uznal, zároveň to znělo dokonce trochu dotčeně, že Moskva na vyšší úrovni jednoduše ignoruje Varšavu, evidentně se zaměřuje na přečkání působící polské vlády.

Zároveň to vypadá, že zpozorování polského ministerstva zahraničí je částečně opodstatněné. V každém případě si současné kolize s vyhnáním polského historika Kreml demonstrativně nevšiml a oznámil, že o tom nemá ponětí, protože se to neschvaluje na jeho úrovni.

Ať by to bylo jakkoli, tato historie je sama o sobě banální v současné době.

Jedenáctého listopadu byl ze země polskou vládou vyhnán profesor Novosibirské státní technické univerzity Dmitrij Karnauchov. Ruský vědec pracoval v Polsku od roku 2010 a učil v místních univerzitách předměty spojené s ruskou tématikou. Základem pro jeho vyhnání posloužila obvinění polských tajných služeb z činnosti „s prvky hybridní války“ proti zájmům Polska a „ve prospěch nepřátelského státu“ a také kontakty s ruskými tajnými službami a vedením proruské propagandy. Důkazy, které by podkládaly jejich obvinění, samozřejmě předloženy nebyly kvůli přísnému utajení.

Ruská vláda okamžitě upozornila, že daný krok Varšavy nezůstane bez odpovědi. A skutečně, za měsíc a půl nevinně utrpěl pracovník Institutu národní památky Polska (IPN) Henryk Glebocki, který se specializuje na výzkum v oblasti rusko-polských vztahů v období XIX. — XX. století. Zároveň Rusko přímo oznámilo, že záležitost není nijak osobní vůči Glebockému, ale výhradně o zrcadlení vztahů mezi zeměmi, tedy vyhnání Poláka je jednoduše odpovědí na „nepřátelský krok“ polské strany vůči Dmitriji Karnauchovi.

Do dané chvíle to vše bylo nepříjemné, ale zcela obvyklá historie pro země, jejíž vztahy neprožívají nejlepší období.

Avšak reakce polské strany o vyhnání Glebockého se ukázala být poměrně daleko od obvyklé. Místo toho, aby byl přijat vzájemný charakter ruských kroků, polské MZV vyjádřilo oficiální protest s předáním diplomatické nóty do ruského MZV a označilo rozhodnutí ruské strany za „nepochopitelné“. A to nebereme v úvahu velmi bouřlivou reakci dalších polských zástupců na událost. Například svou excentričností známý (pojmenujeme ho tak) ministr obrany země Antoni Macierewicz pojmenoval vyhnání Glebockého „nepřátelským aktem“.

Na tomto místě vzniká pokušení zdokonalit vynalézavost polské vlády, která vydala neadekvátně přísnou reakci na plně standardní krok ruské strany.

Avšak problém je v tom, že Varšava není samotná ve svých zvláštnostech.

Události poslední let poskytují mnohonásobné příklady toho, že Západ najednou naprosto zapomněl, co je to princip vzájemnosti a plné shody ve vztazích mezi zeměmi a ve vztahu k Rusku začal fungovat režim „a nám proč?“

V roce 2014 byla Evropa jednoduše otřesena z odvetných opatření Moskvy, i když, na co spoléhali, když zaváděli sankce vůči Rusku? V létě tohoto roku bylo pro Washington velice nepříjemným překvapením, že Rusko odpovědělo na zadržení svého diplomatického majetku a vyhnání diplomatů z USA. A nyní byla Varšava znepokojena z ještě jednoho zcela standardního kroku Moskvy v rámci politiky vzájemnosti.

Možná se jedná o to, že Rusko často neodpovídá okamžitě na nepřátelský krok, ale ponechává si čas pro schválení promyšlené a obvykle pro druhou stranu maximálně bolestivé odpovědi. A kvůli vznikající pauze kontrahenti Moskvy evidentně jednoduše zapomínají, čím to vše začalo.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.


Není zde článek celý?