Proč po pádu amerického vlivu na Středním východě skončí hegemonie USA

Hlavním hráčem v boji s tzv. petrodolarem je Čína jako největší světový odběratel ropy. Peking již na trhu s ropou zavedl nový ropný standard v juanech (nyní se bude s ropou obchodovat podle dvou standardů: v juanech – a s ropou WTI a Brent v amerických dolarech) a do konce roku uzavře s Jihoafrickou republikou první termínovaný (tzv. futures) kontrakt.
Přitom každý exportér ropy, který bude ochoten obchodovat v juanech, bude mít možnost vyměnit následně juany na šanghajské zlaté burze za zlato – a přispívat tak k posílení a stabilizaci ceny zlata při kontraktech uzavíraných v rámci šanghajské futures burzy. K tomu Čína potřebuje zlato ve fyzické podobě, a proto ho v poslední době skupuje po celém světě.
Na tomto opatření čínského futures trhu vydělají všichni exportéři ropy – zejména pak ti, kteří mají napjaté politické vztahy se Spojenými státy. Jakékoli oslabení vlivu dolaru totiž výrazně omezí možnosti Washingtonu vést s těmito státy ekonomickou válku. Vznik burzovních futures derivátů uzavíraných v juanech umožní exportérům – například Rusku, Íránu a Venezuele – obejít v případě nutnosti sankce na trhu s ropou.
Války, zmar a chaos pro Království dolaru
A tak se před našima očima začíná realizovat plán na vyvolání krachu Spojených států. Je všeobecně známo, že síla a moc Ameriky ve světě nespočívá na průmyslu nebo zemědělství, ale na dolaru jakožto světové měně. Právě jeho prostřednictvím USA okrádají celý svět a nutí jeho národy platit neskutečnou chamtivost Washingtonu.
Byly doby, kdy dolary byly kryty zlatým ekvivalentem. To se však změnilo – a dolary jsou dnes jen obyčejné a ničím nepodložené papírky. V roce 1974 uzavřely Spojené státy se Saúdskou Arábií dohodu, že jí poskytnou zbraně a zajistí ochranu (těžko říci, před kým) jejích ropných polí. Na oplátku se Saúdové zavázali prodávat ropu pouze za americké dolary a investovat své výnosy do amerických dluhopisů. O rok později pak všechny státy produkující ropu a sdružené v OPEC musely na nátlak Washingtonu tento „příklad“ následovat. A tím se svět ponořil do propasti petrodolaru.
Nedá se říci, že by představitelé zemí těžících ropu nepochopili, že se ze strany USA jedná o loupež za bílého dne, ale sami proti tomu nemohli nic dělat – Washington všechny takové pokusy tvrdě potlačil, třeba i za cenu okupace.

Jako příklad je možno uvést Irák, na který USA uvalily tvrdé sankce, jež měly katastrofální dopad na životy prostých lidí. Sankce existovaly od roku 1991 a zdálo se, že budou existovat navždy. Počátkem 21. století se však Saddám Husajn rozhodl, že bude prodávat ropu za „eurodolary“ v rámci programu Ropa za potraviny. Odplata přišla obratem: pod záminkou demokratizace Iráku (a nikdy neobjevených „zbraní hromadného ničení“) americká vojska okupovala zemi a vyvolala občanskou válku, která vlastně pokračuje až do současnosti. Samotný Saddám Husajn byl oběšen.
Druhý příklad. Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí, ke kterému se Evropa i USA vždy chovaly benevolentně, se rozhodl vydat vlastní platidlo – zlatý dinár – a obchodovat pouze s ním. Trest následoval okamžitě: zvenčí byl zorganizován tzv. národní neklid, rezolucemi OSN – přijatými na návrhy a pod tlakem USA – byly Kaddáfímu prakticky „svázány ruce i nohy“ a nakonec byl zvěrsky zavražděn.
Samotná myšlenka vymanit se z dusící smyčky amerického dolaru však nevyhasla. Dnes si její uskutečnění vzaly na starost silné a na USA (do značné míry) nezávislé státy – Rusko, Čína a Írán.
Nejistá budoucnost Saúdské Arábie
V sázce je osud ještě jedné země, která stojí na čelných místech států těžících „černé zlato“ – Saúdské Arábie. Zejména na postojích tohoto království bez přehánění závisí osud samotných Spojených států, které proto dělají všechno možné, aby Rijád udržely mezi svými satelity. A proto není situace Saúdů záviděníhodná.
Za prvé – skončila tradice předávat vládu jednoho syna zakladatele království Abda al-Azíze ibn Saúda na syna dalšího (sourozence).
Za druhé – v Saúdské Arábii probíhá dosud nevídaný boj o moc, když současný král Salmán bin Abd al-Azíz odebral následnictví legitimnímu dědici a moc chce předat svému synovi Muhammadu bin Salmán al-Saúdovi.
Za třetí – nový následník trůnu, který nemá s vládnutím dostatek zkušeností, již udělal řadu hrubých chyb: bezúspěšně promarnil velké částky peněz na podporu teroristických skupin v Sýrii, zahájil zbytečný a marný boj proti sousednímu Jemenu, vyvolal nepochopitelný, osobně pojatý konflikt s Katarem. Navíc pak boj o světový trh s ropou vedl k poklesu cen „černého zlata“, což Saúdskou Arábii přivedlo až k deficitu státního rozpočtu.

A aby toho nebylo málo, přišla před nedávnem podezřelá krize v Libanonu, když jeho premiér Saad Harírí vycestoval do Saúdské Arábie a tam vydal prohlášení o svém odstoupení z funkce. Rezignaci zdůvodnil nesouhlasem s vměšováním Íránu do vnitřních záležitostí své země, nátlakem Hizballáhu na svoji osobu a zprávami o tom, že se na něj chystá atentát, které mu prý předala saúdskoarabská rozvědka.
V současné době se v saúdském království roztáčí nové a možná i rozhodující Washingtonem vyvolané kolo boje o moc a budoucnost země. Zdá se, že než předá moc svému synovi, „vyčistí“ současný král tamní politickou arénu a „odklidí z cesty“ všechny konkurenty včetně členů vládnoucí saúdské dynastie.
Na králův příkaz urychleně zahájil činnost nově ustavený Výbor pro boj s korupcí, do jehož čela se postavil princ-následník Muhammad bin Salmán. Výbor dostal pravomoc samostatně provádět vyšetřování, věznit, vydávat zákaz vycestování, zmrazovat bankovní konta a uskutečňovat i řadu dalších opatření v rámci boje s korupčním jednáním a s jeho účastníky.
V rámci této nevídané protikorupční kampaně bylo v Saúdské Arábii podle dostupných informací k 10. listopadu zadrženo 208 osob, z nichž sedm bylo později propuštěno bez obvinění. Na televizním kanálu al-Džazíra uvedl generální prokurátor Saúdské Arábie Saúd al-Mudžíb, že všichni ostatní zatčení zůstávají ve vazbě.
Následně americký ministr zahraničí Rex Tillerson volal svému saúdskému kolegovi Ahmed al-Džubairovi. Během rozhovoru prý „obě strany posoudily situaci v Saúdské Arábii“, neboli lépe řečeno: Saúdům byly předány dodatečné americké pokyny. Je zřejmé, že Washington zcela vědomě a záměrně proti sobě štve následníka trůnu, který se co nevidět stane králem, a ostatní členy rodiny Saúdů – a to s cílem, aby Muhammad bin Salmán nakonec zůstal sám a mohl se ve svém boji a snahách opřít jen o podporu USA.
Mimochodem mezi zadrženými je i jeden z nejbohatších lidí na Středním východě, saúdský princ a bývalý ministr financí Saúdské Arábie Al-Valíd bin Talál al-Saúd. Princ je vnukem zakladatele Saúdské Arábie a příbuzným hned šesti saúdských králů včetně současného. Nikdy se nepokoušel získat politickou moc a dával přednost aktivitám v investicích a na burzách cenných papírů. Je nositelem tří vědeckých titulů, jeden z nich je z filosofie. Poprvé v dějinách království byla uvězněna také jeho dcera – princezna.
Co se Spojenými státy?
Saúdové však mají ještě jeden další, neméně složitý problém s ropou – a to, za jakou měnu budou ropu prodávat Číně, která pro Saúdy je a zůstane jedním z největších zahraničních trhů. Zatím Saúdská Arábie od čínských dovozců za ropu vytrvale požaduje pouze dolary.
Peking ale začíná tato neústupnost Rijádu zlobit, protože v případě dodavatelů ropy mají Číňané široký výběr. A tak lze očekávat, že čínská vláda dá Rijádu najevo, že jeho dolarový fanatismus by ho mohl přijít draho. Přechod ropných obchodů na juany jistě postihne Spojené státy – hlavního spojence království, ale dříve či později bude Rijád muset kapitulovat. Co se potom stane se Spojenými státy?
Pokud několik velkých producentů ropy odmítne dále obchodovat v dolarech, bude to pro USA znamenat nenapravitelný úder do vazu, který výrazně přispěje k úpadku amerického impéria a jeho globálních hegemonistických plánů.
Viktor Michin
Zdroj: journal-neo.org
Překlad: mbi, Eurasia24.cz
Mezititulky: Eurasia24.cz

loading…

Není zde článek celý?