Pseudokauzy, morální panika, politicky korektní hysterie a schizofrenní Hollywood

Ještě v polovině 20.století byla Amerika, přinejmenším navenek, vzorem cudnosti. Když na konci 50.let začal slavný gynekolog William Masters aktivně zkoumat sexualitu, ve velké části společnosti – i té odborné – ještě pořád vzbuzoval pohoršení a v očích mnohých byl odsouzeníhodný. Časy se ale mění, a tak i Spojené státy přehodnotily svůj postoj a trnitou evolucí se dostaly do fáze, kdy se mravy víceméně uvolnily a nahota i neagresivní erotika se staly normou a především v umění i respektovaným prvkem. Jenže časy se mění…

Politická korektnost se netýká jen lidské sexuality. Ve snaze napravit ten historický omyl a vrátit Afroameričanům čest ztracenou v americkém otrokářském období se Hollywood – a teď budeme mluvit především o něm – uchýlil k převrácené (a občas i zvrácené) filozofii, kdy jsou „nebílí“ herci jakousi neviditelnou rukou politické korektnosti prosazováni i tam, kam ve skutečnosti nikdy nepatřili. Kupříkladu roli v remaku Sedmi statečných dostal černoch, film o černošských homosexuálech zase získal Oscara i navzdory ostré kritice a podobných příkladů je celá řada. Vypráví se jeden příběh, kdy Matthew Perry před pár lety údajně přinesl svůj scénář k novému seriálu producentům a ti po něm chtěli, aby aspoň jednu ze čtyř hlavních postav změnil na postavu jiné než bílé pleti. Ať je příběh pravdivý nebo ne, symbolicky dokonale odráží to, jak je Hollywood politickou korektností prolezlý.

Takový zkrátka dnes je a asi nám nezbývá, než ho takový respektovat. Ale v posledních dnech povýšil na další úroveň. Po mnoha obviněních hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina ze sexuálního obtěžování se doslova roztrhl pytel se vzpomínkami různých lidí na to, jak je kdysi kdosi sexuálně obtěžoval. V ideálním liberálním světě, kde má každý právo na spravedlivý proces a presumpci neviny – přinejmenším právně, když už ne uvnitř společnosti – by kterékoliv obvinění zůstalo téměř bez povšimnutí, snad kromě bulváru, který si na podobných zprávách vždy rád smlsne, a zostra by se začalo řešit až ve chvíli, kdy by padl oficiální rozsudek, protože do té doby je každý nevinný. Ne tak v Hollywoodu. Tam žádná presumpce neviny neexistuje. Jste-li obviněn, jste vyvrhel.

A dokazuje to právě vlna obvinění, která se přes Hollywood přenesla po kauze Weinstein. Ze sexuálního „napadení“ byl obviněn třeba Kevin Spacey, který si měl před více než třiceti lety (!) opilý lehnout (!) na tehdy čtrnáctiletého herce Anthonyho Rappa. Neproběhlo žádné oficiální obvinění, Rapp se o tom pouze zmínil, nešlo o znásilnění, nešlo o zneužívání. Mělo jít o pouhé zalehnutí v opilosti. Spacey se k tomu vyjádřil tak, že si to nepamatuje, ale přesto se omluvil. Nezájem. Hollywood si na Spaceym smlsnul, Netflix zrušil natáčení seriálu House of Cards, na kterém Spacey aktuálně pracuje, a dokonce kvůli této pseudokauze nedostane cenu Emmy za celoživotní dílo, která mu původně náležela. Podobné obvinění se doneslo i na dalšího slavného herce Dustina Hoffmana – před lety měl údajně dávat sedmnáctileté asistentce sexuální návrhy. Oba jsou teď vedle Weinsteina vyvrhelové Hollywoodu. A netýká se to jen továrny na sny; britský ministr obrany rezignoval, protože kdysi sáhl na koleno novinářce. A sypou se další obvinění.

Ani v nejmenším nepopírám, že sexuální obtěžování je třeba řešit a trestat. Ale je sexuální obtěžování a sexuální obtěžování. Hranice mezi tím, co je ještě nerozvážné laškování mezi mužem a ženou (případně mužem a mužem), a co už je právně i sociálně reálný problém, je velmi neurčitá a subjektivní. Pro jednu ženu může být obtěžováním už slovní návrh, pro jinou jím není ani fyzický kontakt. Tak jako tak, v rámci toho, jak je Hollywood dnes nastaven, může i pouhé neprokázané obvinění prakticky ve vteřině zničit kariéru těm, kteří jsou nejen špičkovými hereckými kapacitami, ale podle všeho i dobrými lidmi. Je samozřejmostí, že sexuální obtěžování nelze obhajovat. Znásilnění nebo výrazné fyzické obtěžování je trestuhodné, ať je viníkem kdokoliv. Ale když dá mladý sebevědomý úspěšný herec atraktivní ženě nabídku, zda si s ním nechce užít, je to sexuální obtěžování?

Recesistický magazín AZ247 včera zveřejnil fiktivní článek, jehož titulek zní: „Muž pochválil kolegyni nový účes. Dostal dva roky vězení a pokutu 50 tisíc dolarů za sexuální obtěžování“. Nevím, zda už je čas na to přeměnit tyto kauzy, které dnes hýbou Hollywoodem, v humor. Ale titulek této hypotetické události celkem symbolicky varuje před tím, jak absurdním soudům někdy Amerika své lidi vystavuje. Problém je, že neexistuje morální autorita a americká společnost si svou morálku přizpůsobuje sama, přirozeně. A ne, že by morálka nebyla důležitá, ale dnes je zkrátka i ona alibistická neomarxistická politicky korektní pseudomorálka přednější, než základní lidská práva, jako třeba právě presumpce neviny. Pro Spaceyho a Hoffmana žádná presumpce neviny není, oba čelí kritickým momentům ve svých kariérách, aniž by vlastně dostali prostor se bránit.

Hollywood se tímto paradigmatem, které nastavuje, paradoxně vrací do dob, kdy byli lidé souzeni jen na základě jakýchsi vnějších charakteristik, bez nutnosti racionální obhajoby. A je mu jedno, že celá řada lidí – třeba neúspěšných herců – by mohla toto nastavení vnímat jako pokryteckou šanci k vlastnímu zviditelnění, snad i k pomstě za nezískanou roli či cokoliv jiného. Motivů, proč lidé lžou, existuje nespočet. Ale Hollywood na to nemyslí. A tím se posouvá do fáze, kdy být společensky korektním předčí i práva jednotlivce. Protože ačkoli sexuální obtěžování jako takové je trestuhodné, obvinění se nerovná realitě. Americká společnost ale chce mít čistý štít, a tak klidně bez jakékoliv racionální reflexe zničí kariéry i životy těch, kteří obviněním čelí, aniž by jim dala možnost se nadechnout. To je smutná morální panika zoufalé schizofrenní společnosti.

Není zde článek celý?