Ruský svět Evropy: jak se lídři EU zachraňují s pomocí Ruska

„Ruský zásah“, zvláště nedokázaný, je nové slovo ve vnitřním politickém boji západních elit. Zdá se, že „ruská hrozba“ se stává univerzálním nástrojem boje s oponenty a argumentem pro vysvětlení porážky před vlastními voliči.

Povstání konzervativců a běsnění Mayové

Theresa Mayová se pustila do Ruska při vystoupení na banketu lorda, starosty City of London. Kreml se snaží „podkopat svobodné společnosti“ a šíří dezinformace, aby rozdělil jednotný Západ, začala premiérka.

Slovní útok Mayové připadl na stejnou dobu s mimořádně nepříjemným skandálem ve Velké Británii. Přičemž pro premiérku v „rodné“ Konzervativní straně. The Telegraph zveřejnil senzační článek o „vzpouře konzervativců“. Patnáct vlivných konzervativců, hlavně bývalí vysoce postavení činovníci, oznámili, že pokud vládou stanovené datum vystoupení Velké Británie z EU bude uvedeno v zákonu, přidají se do opozičního tábora labouristů. Navíc budou hlasovat proti všem akcím kabinetu ve směru Brexitu.

Co tady začalo. Noviny obvinili z „podněcování“. Novináři to slízli dokonce i za název článku, kritikům se v něm nelíbilo slovo rebelové. Rozkol ve straně se však nikomu nepodařilo vyvrátit.

Ale konflikt mezi konzervativci není jediným problémem premiérky. Ve stejnou dobu evropská média informovala o rekordním růstu inflace ve Velké Británii, úroveň dosáhla pětiletého maxima a rostoucí ceny potravin jsou nejvyšší za poslední čtyři roky.

Pod hrozbou rostoucích problémů si Theresa Mayová „najednou“ vzpomněla na „ruský zásah“ a „ruskou hrozbu“. Shoda náhod?

Macrone, nemáš pravdu

V Paříži také není klid. Hned sto bývalých přívrženců Emmanuela Macrona, kteří pro něj hlasovali ve volbách, hlasitě zabouchlo dveře a vyhlásilo, že opouští jim vytvořenou stranu Vpřed!.

Ve zveřejněném „Dopise sta demokratů“ se pohoršují nad autoritativními stranickými strukturami, které „připomínají starý režim absolutistických panovníků Francie“. Autoři tvrdí, že Macron zradil své principy a nyní místo „národní demokracie“ v hnutí dominuje „vláda elit“. Úder autorů dopisu byl velmi citelný, zvláště s ohledem k padající popularitě Macrona. Právě v tuto chvíli si francouzský lídr, stejně jako jeho britská kolegyně, vzpomněl na daleké Rusko.

V rozhovoru pro americký časopis Times oznámil, že „ruský zásah“ představuje velké nebezpečí pro demokratické státy, hlavně pro USA a Francii.
Je pravda, že týden na to prezident svůj názor opravil. V komentáři pro britská média řekl, že západní hodnoty a tolerantnost neohrožuje pouze Vladimir Putin, ale i Donald Trump. Přitom Macron uvedl, že „izolace Putina a Trumpa od Evropy by byla kontraproduktivní“. Šach mat.

Klín nebo klinika

Ředitel Bundesnachrichtendienst (BND), Federální zpravodajské služby Německa, Bruno Kahl při vystoupení před Fondem Khannsa Zajdelja v Mnichově informoval o třech hlavních hrozbách pro mezinárodní bezpečnost. První je migrační krize, druhá spočívá v rostoucí ekonomické rovnováze ve světě a třetí je politika Kremlu, bez toho by to nešlo.

Kahl je hlavně nespokojen tím, jak úspěšně probíhá modernizace zbraní ruské armády a řízení vojsk. Navíc kritizuje Moskvu za posilování vojenské síly na západě Ruska a také za pokusy o vytlačení USA a návratu do role evropského lídra. Závěr hlavního německého rozvědčíka je předvídatelný: držet se Ameriky a nedovolit Kremlu „vražení klínu“ mezi USA a Evropu.

Samozřejmě, že stanovisko ředitele rozvědky není postoj prezidenta nebo vlády. Ale musíme chápat, že je to trend nálad evropských politiků.

„Rusko s tím nemá nic společného“

Mantry o „ruské hrozbě“ neodráží skutečnou situaci a vztahy k Rusku v Evropě, domnívá se ředitel Centra komplexních evropských a mezinárodních studií fakulty Světové ekonomiky a světové politiky Národní výzkumné univerzity Vyšší ekonomické školy Timofej Bordačev. A emocionální pasáže vysvětluje tím, že mnozí evropští politici zcela převzali styl a manýry svých amerických kolegů.

„Vlna podobných prohlášení mluví hlavně o tom, že situace v Evropě nejsou moc dobré a evropští lídři rychle potřebují odvrátit své televizní diváky od vážných problémů, které jsou nyní zřejmé. Je to i katalánský separatismus a neschopnost španělské vlády demokratickými metody jednat s regionem. Je to neschopnost Theresy Mayové vybudovat dialog ohledně vystoupení Velké Británie z Evropské unie. Padající podpora Macrona sem také patří. Krize s vytvořením německé vlády, která trvá už měsíc a půl, je to samé. Problémů se nahromadilo příliš mnoho a evropští lídři horečně hledají nějaké příběhy, které mohou odvrátit pozornost publika,“ vysvětluje Bordačev.


Není zde článek celý?