V Číně chybí ženy. Tak se unášejí z Vietnamu a kvete obchod s pomůckami

Téma by mohlo svádět k nejapným poznámkám, ale nedostatek žen zejména na čínském venkově je příznakem demografické krize způsobené politikou jednoho dítěte, zavedenou spolu s ekonomickými reformami v roce 1979. Jedním z nechtěných důsledků tohoto sociálního inženýrství se staly selektivní potraty, nebo i zabíjení novorozených holčiček. Do roku 2020 by tak mělo v Číně být o 30 milionů více mužů než žen, ale situace je dramatická již dnes. Nepoměr mezi muži a ženami vede k řadě negativních sociálních jevů: obchodu s bílým masem, otroctví, nuceným sňatkům. Někteří pozorovatelé kladou sexuální a sociální deprivaci mladých mužů do souvislosti s rostoucí kriminalitou.

Vláda této plíživé krizi příliš nepomáhá kampaní proti všemu „žlutému“, tedy pornografickému či nemorálně erotickému. Být mladým chudým mužem není v Číně žádný med. “Socialistická tržní ekonomika” a konzumní kultura naštěstí situaci zachraňuje masovou produkcí nejrůznějších erotických pomůcek, z nichž některé velmi věrně napodobují ženy.

Politika jednoho dítěte v kostce

Čína na konci 70. let byla zemí zcela odlišnou od té současné. Po dekádách sociálních a ekonomických experimentů, jako byl Velký skok nebo Kulturní revoluce, se země potýkala s vysokou mírou chudoby. Ekonomiku měly oživit reformy zaváděné Teng Siao-pchingem od roku 1979. Jednou z nich byla politika jednoho dítěte. Měla zpomalit růst populace, snížit nezaměstnanost a s ní související problémy. V praxi to znamenalo, že páry mohly mít pouze jedno dítě; každé další znamenalo pokutu, kterou si ne každá rodina mohla dovolit. Existovala samozřejmě spousta výjimek – například pro venkovské či menšinové obyvatelstvo.

Můžeme spekulovat o tom, jestli politika skutečně zemi pomohla. Jistá a ověřitelná jsou negativa. Politika jednoho dítěte před svým zrušením v loňském roce vedla k nuceným potratům (pokud rodina neměla na zaplacení pokuty), masivnímu upřednostňování chlapců (na 100 dívek se rodí přibližně 120 chlapců), miliónům dětí, které oficiálně neexistují, a tak nemohou navštěvovat školy ani lékaře. Životy ničí tento sociální experiment dodnes.

Kam se poděly?

Desítky miliónů mužů především na čínském venkově trpí depresemi, frustracemi a nízkým sebevědomím z nedostatku potenciálních partnerek. Dívek se rodí méně, a navíc mají tendenci v dospělosti migrovat do velkých měst. V nich mohou najít sociálně a majetkově zajištěnějšího partnera, a usadit se tam. Čínský systém na omezení vnitřní migrace, tzv. chu-kchou, totiž mnohem více postihuje muže, kteří by se snad chtěli do měst přiženit.

Být na venkově „single“ přitom vůbec není „cool“. Čínský venkov je stále velmi tradiční a striktní v představách o tom, jak má vypadat život člověka. Nemluvě o tom, že zde mnohem více platí, že bez potomků nemáte zajištění na důchod. Penzijní systém totiž v Číně mimo velká města stále spoléhá na aktivní zapojení dalších generací do péče o starší členy společnosti.

Muži, ať už z vesnice či města, se ovšem naučili řešit svou samotu neotřelým způsobem.

Silikonová panna, Vietnamka či Ukrajinka

Pro početnou skupinu osamělých mužů je určen prudce expandující trh s erotickými pomůckami (muži od 16 do 29 let tvoří v této branži 65 % zákazníků). Od umělých vagín přes nafukovací panny až po panny, které nejsou nafukovací a vypadají až děsivě realisticky. Erotické panny (čeština zná jen ty nafukovací, novější modely jsou ale ze silikonu a kovu) začínají nabírat na popularitě nejen v Číně. V Barceloně nedávno otevřeli nevěstinec, kde klienty místo prostitutky obslouží figurína. Největší trh pro tento artikl je však stále v ČLR; meziročně roste prodej o 50 % a tvoří desítky milionů korun obratu ročně. Cena jedné tiché společnice se pohybuje mezi 400-40000 korun.

Jejich popularita je kromě demografických příčin způsobena i dalšími, spíše politickými faktory. V Číně jsou zakázány pornografické materiály. Zákaz se samozřejmě obchází, ale s postupně přitvrzující cenzurou internetu je to stále těžší. V roce 2014 na den sv. Valentýna zahájila KS Číny velkou kampaň proti všemu „žlutému“, tedy pornografickému, či jen erotickému. Došlo na nevěstince, noční kluby a „masážní“ salony. Zásah byl tak masivní, že jen v „Amsterdamu východu“, ve městě Tung-kuan, to znamenalo obchodní ztrátu 8 mld. dolarů. Úder se nicméně vyhnul erotickým pomůckám.

Další řešení, ke kterému se Číňané uchylují, je koupě manželky. Nejčastěji se jedná o ženy z okolních zemí, například z Vietnamu. Ženy jsou odtud často unášeny pod příslibem dobře placené práce v Číně. Končí pak obvykle jako prostitutky, otrokyně nebo právě manželky pro čínské muže. Do ČLR bylo jen z Vietnamu v letech 2011-2015 odhadem uneseno přes 3000 žen. Čína obecně patří mezi země, jež mají zásadní problém s obchodem s lidmi. Kromě unášení žen, nucené prostituce a manželství je Čína také podezřelá z využívání otrocké práce Severokorejců.

Pro movitější pány, kteří se nespokojí se silikonem, je tu Culove, „seznamovací klub“ pro Číňany a svobodné ukrajinské dívky. Zakladatel klubu, Mej Aj-s‘, si v roce 2014 sám jednu Ukrajinku vzal a díky tomu se stal slavným. Teď svou slávu nabytou díky mladé slovanské manželce zhodnocuje dohazováním. Mej zprostředkovává schůzky mezi mladými Ukrajinkami a čínskými klienty. Za každý výlet zaplatí čínští muži na 350000 korun; do Evropy na námluvy obvykle létají v desetičlenných skupinách.

Nenarozené děti

Čínská mládež složená z jedináčků to vůbec nemá jednoduché. Jsou na ni kladeny nepředstavitelné nároky ze strany rodičů, při přijímačkách na školy, ale také na „trhu s manželstvím“. Muži to mají zvlášť těžké, ale ani dívky na tom nejsou nejlíp. Ostrakizaci jsou například vystaveny neprovdané ženy nad 27 let. V čínštině se jim říká šeng-nü (shengnü 剩女), tedy „zbylé ženy“. Takové ženy mají i při výrazném nadbytku mužů jen velmi nízké šance na vdávání. Ty, které to nestihnou, nebo by se snad vdávat nechtěly, se musí připravit na nespokojené a nahněvané rodiče, a také na nižší společenské postavení – bez manžela je totiž žena „nekompletní“.

Děti, které se nenarodily, budou jednou Číně chybět. Zatím trpí především mladší generace nezadaných mužů i žen. Své frustrace si léčí sexuálními pomůckami, v horším případě kriminalitou. Znepokojivá realističnost erotických panen přitom již vede i k tomu, že si někdo takovou figurínu (případně dnes už i robota) vezme za ženu nebo dceru. Takové androidní vztahy samozřejmě negativní demografické trendy nezvrátí…

Převzato ze serveru Sinopsis.cz

Není zde článek celý?