V jaké kondici je maďarská opozice před volbami? Zamračeno, bezvětří

Po volbách v Německu, Rakousku a předchozí víkend v České republice čekají střední Evropu nejbližší volby v Maďarsku. Od roku 2010 vládne v zemi Viktor Orbán, který se opírá o velkou většinu v parlamentu. Opoziční síly jsou stále roztříštěné a poté, co na začátku října odstoupil z boje kandidát na premiéra za socialisty László Botka, se zdá, že dubnové volby zásadní změnu směřování Maďarska nepřinesou.

Levice vládla v Maďarsku naposledy mezi lety 2002 až 2010. Vlády Pétera Medgyessyho a Ference Gyurcsánye nechvalně prosluly korupčními aférami, neoliberální politikou privatizace veřejných služeb kombinovanou se zvyšováním platů státních zaměstnanců a štědrou sociální politikou. Za osm let se jim podařilo téměř zdvojnásobit státní dluh a kvůli velkému zadlužení v cizí měně a nestabilnímu kurzu forintu se Maďarsko v roce 2009 dostalo na hranici kolapsu. Vítězství Viktora Orbána a jeho strany Fidesz v roce 2010 proto bylo drtivé a liberální levice stále není schopna získat zpět ztracenou důvěru voličů.

Kromě slabé voličské podpory sužuje opozici také velká roztříštěnost. Maďarská socialistická strana (MSZP), která dříve ve volbách získávala přes 40%, se v preferencích propadla na hranu dvojciferného výsledku. Na levicovém spektru postupně vzniklo několik dalších stran. Ferenc Gyurcsány krátce po volbách 2010 MSZP opustil a založil si vlastní stranu – Demokratickou Koalici (DK).

Protesty proti Orbánově vládě vygenerovaly hnutí Együtt (Společně), jež dokonce v roce 2014 sjednotilo celou opozici (pět stran) pod vedením uznávaného ekonoma a bývalého premiéra z let 2009-10 Gordona Bajnaiho. Ve volbách 2014 to opozici vyneslo 25% hlasů, nyní má samotné hnutí Együtt preference na úrovni statistické chyby, stejně jako další stranička Dialog pro Maďarsko.

Z opozičních stran se ještě samostatně dostalo do parlamentu zelené hnutí „Politika může být jiná“ (LMP). Dále musíme zmínit Liberály (statistická chyba) a miláčky liberálních západních médií – hnutí Momentum. Mladí městští liberálové, kteří se hlásí k inspiraci Francií a Emanuelem Macronem, vstoupili do povědomí tím, že zařízli kandidaturu Budapešti na pořádání olympijských her v roce 2024. Pokud jste se ve výčtu stran ztratili, tak si z toho nic nedělejte, jste na tom stejně jako většina maďarských voličů.

Volební systém vytváří na stranický systém další tlak. Menší část mandátů je v Maďarsku rozdělována poměrným systémem (jako u nás do Poslanecké sněmovny) a větší část v jednomandátových volebních obvodech (tedy jako u nás do Senátu). V roce 2014 ale došlo k podstatné změně, volby již nejsou dvoukolové, ale jen jednokolové (jako třeba ve Velké Británii), tedy kandidát s největším počtem hlasů získá mandát. Pro opozici tak nedává smysl navrhovat velké množství kandidátů. Více kandidátů znamená větší šanci pro Fidesz.

Pokusu o integraci opozice se letos chopila nejsilnější strana – socialisté. Ze svého centra vygenerovali uznávanou osobnost, úspěšného primátora čtvrtého největšího maďarského města Segedín. László Botka se od května pokoušel dosáhnout dohody s ostatními stranami, dokonce jim nabídl polovinu míst na kandidátkách MSZP. Měl ovšem jednu podmínku, že na kandidátce nebude Ferenc Gyurcsány. Jen jedna strana na podmínky přistoupila, dvě byly ochotně jednat, dvě deklarovaly, že půjdou do voleb samostatně (LMP a Momentum) a Gyurcsány se snažil dohodu potopit. Na začátku října Botkovi došla trpělivost a z postu kandidáta socialistů na premiéra odstoupil.

Opozice má půl roku do voleb, spolupráce všech stran se zdá být v nedohlednu. Nejsilnější osobností, kterou opozice disponuje je Ferenc Gyurcsány, jednoznačně politik schopný postavit se Viktoru Orbánovi. Nicméně také nejméně oblíbený politik v zemi, kterého si všichni pamatují, když v roce 2006 přiznal, že „lhal ráno, v poledne i večer,“ a „nedělal dva roky nic jiného, než že se prolhal k dalším volbám“.

Pouze socialisté, Gyurcsány a zelení z LMP mají reálnou šanci dostat se do parlamentu. Zdá se, že se zaměří pouze na své vlastní přežití a nikoliv na svržení Orbána. Nadějí pro levici a liberály je tak vlastně opravdu velký neúspěch zmíněných stran, který by umožnil vznik skutečné alternativy současného režimu.

Není zde článek celý?