Václavu Klausovi: Vaše názory jsou nekonsistentní

Váš druhý a
postupem času stále výrazněji vystupující světonázor je
takzvaný euroskepticismus. Doufám, že ani tento názor jsem Vám
nepřiřknul neprávem.

A teď, kde je
problém. Samozřejmě v tom, že nedává rozum, aby v jednom
(Klausově) rozumu byly přítomny oba tyto názory. Anebo jejich
přítomnost v jenom rozumu empiricky možná je, čehož jste
sám důkazem, avšak za cenu suspenze rozumu. Proto budeme raději
místu, kde se vyskytují takové názory, říkat hlava. Proč
jejich sídlem je hlava a nikoli rozum, má důvod v tom, že
oba názory vedle sebe leží lhostejně, tedy bez zjevné snahy
rozumově promýšlet jejich provázanost a logickou sounáležitost.

Namítnete ale,
že máte přece rozum, protože Evropská unie se přeměňuje
v děsivý superstát neboli federaci zla a ta, jak každý musí
uznat, představuje nesrovnatelně větší ohrožení svobody než
národní stát. Ano, přesně tak! EU vskutku může velmi dobře
zatočit s volným trhem, zvláště pak se současnou podobou
volného trhu, kde na jedné straně stojí servilní národními
státy a na straně druhé kapitál, kde první si mezi sebou
konkurují a před kapitálem se předvádí jako prostitutky před
milionářem. Ano, této hře zostuzující čest (sic!) národních
států, může EU zamezit. EU jako jediná může národní státy
doslova vykoupit z jejich potupné pozice. Přinejmenším
potencionálně právě toho je EU schopna. Avšak ne jinak než svou
přeměnou v to, co byste označil za obludný superstát.

Proč jste tedy,
pane Klausi, proti povstání této obludy z popela vyhořelých
národních států, když jen ta je může vykoupit. Nejspíše
proto, že jste jako všichni zastánci minimálního státu uvězněn
v logice právě tohoto, tedy národního státu. Sice ho ve
jménu trhu alias svobody chcete co nejméně, ale přesto ho pořád
ještě chcete. Bojíte se být konsekventní dotáhnout věci až do
svého konce, tedy minimalizovat národní stát až na dno, až do
jeho úplného znicotnění. Ale úplné znicotnění národního
státu není ve skutečnosti nic jiného, než pouhopouhé uvědomí
jeho už jsoucí nicotnosti. Nemusíte se tedy vůbec bát, pane
Klausi, že by Vám Váš národní stát chtěl někdo ničit, natož
pak Evropská unie, protože zničený už je. Jak chcete bojovat
proti Babišovi na národní úrovni? Abyste se tedy přestal bát,
stáčí vyjít s Vaší „myšlenkou“ minimálního státu
až za její obzor, tj. jít za hranice logiky národního státu.
Což znamená myslet, protože myslet znamená překračovat
myšlenkou jí samou stanovené hranice. Kdysi se tomu říkalo
dialektika.

Takže myslet
znamená dát Evropské unii šanci, aby dokonala to, co Vámi
zbožštěný volný trh dokonat nechce a nemůže. Jen politicky lze
totiž dokonat to, co ekonomicky dokonat nelze. Jen EU může stvrdit
to, co se objektivně (ekonomicky) již dávno stalo skutkem. Totiž
bezvýznamnost jednotlivých národních států. Jen EU může
představovat sebeuvědomění národních států. Jen v ní si
mohou národní státy uvědomit svou vlastní objektivní nicotnost.
Jen v ní je tato jejich nicotnost zároveň překonána.

Ale Vy, pane
Klausi, této sebereflexi národních států svým nacionalismem
bráníte. Váš nacionalismus je tedy čistě účelový, neupřímný,
instrumentální. Jste nacionalistou jenom proto, abyste mohl spojit
ony Vaše dva světonázory: minimalistický stát čili maximální
trh a euroskepticismus. Jste nacionalista a milujete svůj národ ne
prostě proto, že ho milujete, ale protože tento národ nemůže
jiný než minimální stát. Nemilujete národ, ale jeho minimální
stát. Vaše láska k národu je falešná, protože pouze
zakrývá Vaši lásku k volnému trhu, lze-li se tedy k fetiši
vztahovat po způsobu lásky. Instrumentální nacionalismus je tedy
Vaším soukromým rozumem, kterým oba Vaše světonázory
sjednocujete.

Přestože Vám
tedy nelze upřít rozum, nelze si zároveň u Vás nevšimnout jisté
ztráty smyslu pro rozum. Tento rozum jiný než ten, který
vlastníte, je to rozum, který nelze vlastnit, ale pouze poznat.
Pokud byste tento objektivní rozum poznal, musel byste cítit, že
díky Vašemu nacionalismu nenacházíte zrovna v komfortní situaci.
Zdola Vám Váš národní stát kolonizuje volný trh (viz Babiš
apod.) a shora na Vás útočí Evropská unie a bombarduje Vás
nesmyslnými příkazy, že máte udělat to a pak zase to (viz kvóty
apod.). Vskutku nevděčná pozice. Jako ta, ve které se u Freuda
nachází ego (Já), které je zdola vábeno pudy (id) a shora
šikanováno zákazy – to přece nesmíš dělat (Nadjá). Viz
migrační krize, kdy z jedné strany nás pud nabádá, abychom
si dál užívali a nedovolili migrantům krást nám naši slast, a
kdy z druhé strany proti podlehnutí těmto svodům vystupuje
Nadjá v podobě EU, že prý není morální, co děláme, že
to jsou přece lidé a musíme přijmout svůj díl zodpovědnosti.
Vskutku nezáviděníhodná pozice pane exprezidente národního
státu.

Ne že bych snad
s Vámi soucítil, ale spíše protože jsem Váš spoluobčan,
Vám a všem Vám podobným nacionalistům a vyznavačům tohoto
soukromého rozumu věnuji tyto věty, které nemají jiný smysl než
tvořit kontext následujícího Kafkova aforismu:

„Má dva soky:
První ho svírá zezadu, odkud vzešel. Druhý mu překáží
v postupu vpřed. Bojuje s oběma. Vlastně mu ten první
pomáhá v boji s druhým, neboť ho tlačí dopředu a
zrovna tak ten druhý mu pomáhá v boji s prvním; neboť
ho přece tlačí zpátky. Ale tak je tomu jen teoreticky. Neboť
nejsou tu jen ti dva sokové, nýbrž i on sám, a kdo vlastně ví,
co on zamýšlí? Rozhodně sní o tom, že jednou v nestřeženém
okamžiku – to by ovšem musela být noc, tak temná, jak žádná
ještě nebyla – vyskočí z bojové linie a za své bojové
zkušenosti bude ustanoven soudcem nad dvěma soky, kteří spolu
bojují.“


Nezbývá mi tedy, pane exprezidente, než věřit, že se stmívá a
nastává temná noc, jaká tu ještě nebyla, a Vás v ní
popadne sen vyskočit z bojové linie. Proč totiž bojovat
prohrané bitvy, když můžete být Evropan. Evropan není ten, kdo
se nikdy ve své naivitě bruselské obludy nebál, ale ten, kdo se
ji bát přestal, protože si uvědomil, že jedině jako Evropan
stojí nad ní.

Není zde článek celý?