Velká říjnová v zajetí ideologií. Proč se snažit lépe poznat dějiny?

Globálním tématem začátku listopadu 2017 je jednoznačně stoleté výročí Říjnové revoluce. Ve všech světových denících vycházejí bilanční články, akademické instituce se tématu věnují v rámci mezinárodních konferencí (Filozofická fakulta UK bude příští týden hostit konferenci Za obzory revoluce v Rusku), pravicové a levicové think-tanky se předhánějí ve snaze přijít s rádoby objevnými interpretacemi a kritickými poznámkami. Ředitel Občanského institutu Roman Joch v úterý na přednášce v CEVRO institutu například plánuje s komunismem a totalitarismem konečně „zúčtovat“.

Jak napsal Paul Mason v článku Ti, co prožili Říjnovou revoluci na rozdíl od nás rozuměli historii pro Guardian, výročí se očekávaně nese ve znamení tří druhů reflexe: odsouzení z konzervativních řad, liberální směsice obdivu a lítosti a entuziastického oslavování. V Česku se o hlasité pravičácké odsouzení jistě dostatečně postará Roman Joch. Pokud deník A2larm dostojí očekáváním, dočkáme se i nějaké té nostalgické intelektuálštiny.

Jestli se hodlají veřejně prsit po volbách, ve kterých utrpěli nečekaně velkou porážku, komunisté, není zatím zřejmé. U příležitosti výročí už ale stihli vydat pětistránkový dokument nazvaný Teze ke 100. výročí Říjnové revoluce v Rusku. Vyjmenovávají zde například 15 úžasných věcí, které převrat přinesl, včetně vyvedení Ruska z imperiální války, zrovnoprávnění žen nebo demokratizace přístupu ke vzdělání, na kterých se toho vlastně nedá moc zpochybnit. Patnáctka zrůdností, které revoluce s odstupem zrodila, ale samozřejmě chybí.

Pokud by se komunisté nakonec rozhodli přece jen pro komorní připomenutí VŘSR, zájemce o „entuziastické oslavování“ by příští úterek stačilo odkázat do Ruska. V pondělí byla v Moskvě odhalena za přítomnosti prezidenta Vladimira Putin Zeď zármutku. Ta sice neodkazuje na Říjnovou revoluci, ale výklad dějin ohýbá úplně stejně jako čeští komunisté ve svých tezích. Je věnována „obětem represí“, jakých, už ale není specifikováno. Každopádně Putinově režimu kryje záda ve smyslu předstírání vyrovnávání se s minulostí (v tezích KSČM je také nenápadně zmíněno údajné pokání za zločiny spáchané ve jménu budování socialismu).

Kromě pozoruhodně přesného rozřazení typů ozvuků revoluce však Mason ve svém článku zmiňuje také svůj osobní postřeh. Z dobového tisku i zaznamenaných výpovědí přímých pozorovatelů vyplývá, že hrozba revoluce byla dlouho dopředu spojována s vývojem událostí po francouzské revoluci z roku 1789. Pojem „Thermidor“ byl běžně užíván jako synonymum pro katastrofické scénáře, ke kterým mohlo dojít po rozpoutání lidových bouří a svržení stávajícího režimu.

Vzdělanému Leninovi, Trockému i spoustě menševiků bylo od počátku jasné, že pokud se k revolučnímu dění rychle nepřipojí Francie a Německo, bude převzetí moci lidem rychle potlačeno ze zahraničí nebo se příležitosti ke konsekutivnímu uchvácení moci chopí autoritářské kruhy zevnitř. K oběma scénářům po říjnu 1917 v podstatě došlo. Občanská válka byla rozdmýchána intervencí západních mocností. Tyranii nakonec rozpoutal sám vůdce revoluce.

Účastníky revoluce vědomí pravděpodobných důsledků dějinného zvratu nezachránilo. Byli na ně ale pravděpodobně o něco lépe připraveni. Jsme ale dnes v rámci analyzování mezinárodního i domácího dění dostatečně ostražití my? Věnují se média a intelektuální kruhy obecně podobnostem současného vývoje s děním v jiných zemích, či dokonce děním v jiných zemích v minulosti dostatečně?

Znalosti historie mladé generace povážlivě klesají. Důkazem byl letošní 21. srpen, kdy z ankety mezi mladými vyplynulo, že většina nemá ponětí, proč si toto významné datum stále připomínáme. Při pohledu na výběr populárních magazínů na stáncích je naopak jasné, že střední a starší generaci historie stále táhne. To bohužel vzhledem ke kvalitě většiny titulů není důvod k jásání. Kvalitními Dějinami a současností, které věnovaly Říjnové revoluci své poslední číslo, zůstává čtenářská obec nepolíbena.

To, co přitom potřebujeme, není historický bulvár, který k chápání dějinných komplexností naprosto nepřipívá, ani laciné hledání historických paralel à la bezhlavé srovnávání současného vzestupu populismu s 30. lety 20. století, ale čtenářsky dostupné, a přesto kvalitní osvětlování dějinami prostupujících a opakujících se podmíněností.

Tak například takovému přemýšlení o Říjnové revoluce nyní hrozí, že bude omezeno na výčet katastrof, které Evropu potkaly v důsledku zrození SSSR. Opomenuta bude dost pravděpodobně analýza příčin, proč revoluce uspěla a co by nám tento poznatek mohl napovědět o sociálních bublinách, společnostech i státech, ve kterých žijeme dnes.

Není zde článek celý?