Vlastenecký boj o lithium je hezká pohádka. Buď bude kompromis, nebo drahá prohra

Těsně před volbami se objevila kauza lithium, která zřejmě mohla zasáhnout do volebního výsledku. Těžko samozřejmě říci, nakolik. Boj o to, jestli má mít u nás právo na těžbu australská firma, nebo nemá, vedlo jak ANO, tak komunisté. Komunistům to ale moc nepomohlo. Babiš a spol. se ale mohli projevit jako vlastenci, kteří na poslední chvíli zachránili nesmírné národní přírodní bohatství v hodnotě údajně dva až tři biliony korun. Při té představě si prostý člověk musel připadat jako v nové Saúdské Arábii. Teď už snad ani makat nebude třeba. Jen těžit. Hlavně se ale před volbami mluvilo o něčem jiném, než byly Babišovy problémy. Komunisté jsou teď zhrzení, že jim celý lithiový boj marketingově vyfouklo ANO.

Babiš chce, aby průzkum i těžbu na Cínovci v Krušných horách dělal státní podnik Diamo. Celé jednání s Australany (European Metals Holdings – EMH), kteří ložiska lithia na Cínovci zkoumají, se má znovu prozkoumat. Jenže bez Australanů to všechno jen tak snadné nebude. Kdyby se od nich měla koupit všechna práva a výsledky jejich zkoumání, stálo by to dost peněz. Odstoupit od dojednaného by zase představovalo hrozbu arbitráže.

Česká společnost Geomet, která australské EMH  patří, má přednostní práva na průzkum a těžbu. Ta má všechna povolení k průzkumu, některá vydaná Ministerstvem životního prostředí i za působení ministra Brabce (ANO).

Australané se mohou odvolávat na memorandum, které bylo dva týdny před volbami s australskou firmou podepsané ministrem průmyslu a obchodu Jiřím Havlíčkem (ČSSD). Tam se praví, že obě strany budou na těžbě a zpracování spolupracovat. Sněmovna odhlasovala výzvu, že by vláda měla memorandum zrušit.

Potíž je v tom, že by problémy vznikly, i kdyby šlo všechno hladce. Převzít všechno do „českých“ rukou by znamenalo investici dalších miliard, které v rozpočtu nejsou, takže by bylo nutné si je půjčit.

Hospodářské noviny (20. 11.) píší: „Výhodnější se podle analýzy zdá méně nákladné vytvoření společného podniku s Australany. Třetí možností je zachování dnešního stavu, kdy stát získává peníze jen ze sazby daně za vydobytý nerost, která je však nyní nízká, během pěti let by ale mohla být zvýšena. Česká ekonomika by navíc mohla vydělat na zpracování nerostu a jeho využití v tuzemských podnicích.“

Čistě „česká“ varianta by se vlekla roky. Kromě odkoupení již provedených výsledků průzkumů by samotné zahájení těžby znamenalo investici dalších deset miliard korun. Jednodušší by bylo se s Australy dohodnout na společném podniku, čemuž se podle náznaků z jejich strany nevyhýbají, ale česká strana na to zatím nereagovala.

Všechno je to tedy o dost složitější, než když se hlásá, jak se povedlo na poslední chvíli „zatrhnout“ velkou lithiovou loupež, což samozřejmě na představivost lidu dobře působilo. Raději se nemluvilo o nutnosti nejdřív zaplatit další miliardy a finančních ztrátách, kdybychom prohráli soudní spory, což je dost dobře možné. V každém případě jde o běh na dlouhou trať a lid této země se v bohatství z lithiového pokladu hned tak topit nebude. Možná také, že nikdy.

Odborné záležitosti, které se týkají technologie, ekonomiky a práva se dají ve volební kampani rozebírat do podrobností dost těžko. Jednoduché slogany jsou účinnější. Zvlášť když tady o nějaké lithium v podstatě vůbec nešlo. Byla to pohádka o tom, jak ti hodní těm zlým na poslední chvíli zabránili okrást prostý lid o jeho bohatství.

Není zde článek celý?