VŘSR po sto letech

Pokud
jde o tzv. Velkou říjnovou socialistickou revoluci, která nebyla
ani velkou, ani říjnovou, ani socialistickou a dokonce ani
revolucí, už Masaryk si ve Světové
revoluci
,
dávno před Stalinem, všiml, že ruský bolševismus je jen
pokračování carismu:

„Ruský
primitivism vůbec — masa negramotných sedláků… nedostatek
komunikace, úpadek vojska a byrokracie prohranou válkou, zhroucení
carismu… to všechno umožnilo energickému samozvanci bolševický
převrat v hlavních městech a vládu nepatrné, ale organisované
menšině… Polovzdělání bolševické je horší než nevzdělání.
Diktatura bolševická prýští z nekritického ducha, docela
nevědeckého neomylnictví… Rusové a také bolševici jsou dětmi
svého carismu; ten je staletími vychovával a vytvářel. Dovedli
cara odstranit, ale neodstranili carismu… Zejména jim vytýkám,
že docela po carsku hýřili v ničení životů…“

Francie
si od roku 1789 do roku 1889 prošla vývojem, který byl mnohem více
spjat s tlakem zdola, než tomu bylo myslitelné v Sovětském
svazu. Stalinismus naopak představoval výrazně vyšší míru
teroru a totality, než tomu bylo před rokem 1917. A následné
uvolnění vyústilo v brežněvovskou epochu stagnace.
Demokratický potenciál, který Rusko ještě na začátku 20.
století jistě mělo, byl spolehlivě umrtven. Všechny ty řeči o
socialismu, pokroku, o vůdčím světle pro světový proletariát
se ukázaly po pádu SSSR jako chabý nátěr na mafiánském
upořádání společnosti, v níž nefunguje právo a instituce
vůbec.

„Silný
stát“ je v tomto pojetí stát, znásilněný mafií. Sto let
po sovětské revoluci máme v Rusku ultrakonzervativní režim,
v němž zcela ahistoricky roste moc pravoslavné církve a
v němž dělníci jsou znovu otroky nespoutaného
velkokapitalismu. A vyhlídky na nějaký pokrok jsou horší, než
byly v roce 1900. Všichni můžeme být tak nějak rádi, že
to nedopadlo ještě mnohem hůře.

Není zde článek celý?