Žádnými referendy se z Česka Švýcarsko nestane

Na
Slovensku, aspoň podle slovenské wikipedie, bylo od roku 1994
celkem 8 referend, přičemž jenom jedno z nich bylo platné
(účast nad 50%) – to o vstupu do EU (rok 2003, účast 52,15%,
souhlas se vstupem 92,46% hlasujících). Vidíme zjevně, že ani
více než 20 let existence referenda na Slovensku neudělalo
z našich bratrů druhé Švýcary, referenda k žádné
výměně elit nebo establishmentu nevedla. Mnohem větší vliv na
slovenskou společnost měly samozřejmě volby: pád Mečiara nebo
nástup Fica.

Tvrdím-li,
že institucionální rámec, v němž se hlasování děje, a
to včetně voleb, je mnohem podstatnější než to hlasování
samo, mám právě na mysli Švýcarsko. Fungující elity,
vzdělávací systém, občanská společnost dávají referendům ve
Švýcarsku ten rámec, který z nich dělá dobrou věc (ale i
tam to mělo své temné stránky… např. velmi opožděné
přiznání volebního práva ženám, až v roce 1971). Žádná
země se nestane Švýcarskem tím, že začne konat referenda.

Budování
institucí je především budování, nikoli boření. Můžete
např. vyhnat všechny lékaře z nemocnice, jak se to dělo za
Pol Pota v Kambodži, a nahradit je negramotnými výrostky – jenže
tím se elit nezbavíte, neboť elitami budou nyní ti výrostci. A
především: budou špatnými elitami. Pokud chcete lepší lékaře,
než máte, tak musíte dělat spoustu věcí, abyste je byli schopni
poznat, oslovit, zaplatit, vytvořit jim příznivé prostředí,
musíte umět zvládnout mnoho náročných věcí, které umí jen
málokdo. Rozhodně ne lid v referendu.

To
platí o všech institucích, například naprosto delikátní je
otázka personálního pozvednutí soudnictví. Nejde o to, koho
vyhodíte, jde o to, koho dostanete nahoru, aby byl schopný měnit
to prostředí. A rozhodně to nepůjde ze dne na den a pod tlakem
lynče přímé demokracie. My v ČR jsme např. měli ohromné
štěstí, že po paní Vesecké nastoupil do čela Nejvyššího
státního zastupitelství pan Zeman.

Na
druhé straně vidíme, že zametání korupce ve vyšších patrech
politiky pod koberec v době před Pavlem Zemanem mělo svůj –
aspoň dočasně – stabilizační potenciál. V okamžiku, kdy
se sešla obrovská poptávka po vyšetřování korupce (za což
mohla investigativní média) se změnou ve vedení Nejvyššího
státního zastupitelství a s naprostou neschopností
tradičních stran se odtrhnout od fungování minulého konsensu,
máme jako výsledek hlubokou politickou nestabilitu. Také vidíme –
na příkladu Davida Ratha – jak soudy jsou naprosto nepřipravené
si s korupcí ve vysokých patrech politiky poradit.

Ono
ani to harašení s referendy nevyplývá z nějakého
skutečného přesvědčení, že by to vedlo k lepšímu
fungování státu, ale především jde o sbírání politických
bodů v současné politické krizi, kdy se tradiční strany
hroutí do propadliště dějin a instituce ztrácejí i ty zbytky
důvěry lidí, které ještě dosud měly. Dejte lidu zdanění tzv.
církevních restitucí, dejte lidu referenda a bude vás milovat…
možná až do příštích voleb. O to, aby se Česko skutečně
přiblížilo Švýcarsku, o to v politice asi nikomu nejde.
Musel by totiž místo referend, které si lze zařídit prostým
hlasováním, mluvit o tom, že tam mají jedny z nejlepších
vysokých škol na světě – curyšská ETH je pravidelně
vyhodnocována jako nejlepší VŠ na kontinentu (v Evropě ji
předbíhají jen známé ostrovní univerzity). Aby takové školy
byly i v Česku, aby v Česku fungovala ekonomika po vzoru
Švýcarska apod., to už hlasováním zařídit nelze, ani kdybyste
se rozhodli uhlasovat se k smrti.


Referenda
na Slovensku:

https://sk.wikipedia.org/wiki/Zoznam_referend_na_Slovensku

Není zde článek celý?