Jak si žijí mimozemšťané

Napřed ta osoba nejistého původu obcházela vietnamskou večerku v naší ulici, nyní již pracuje i na hlavní pěší zóně v našeho města. Nenápadně ji již delší domu pozoruji, ale nesmím se k ní přiblížit, neboť je to velice nebezpečné. Je to životu nebezpečné!

To, že se jedná o bytost mimozemského původu, jsem zjistil velmi snadno a rychle. Její horní polovina těla byla naroubována na nezvyklý tvar zadku a tlustých nohou ukrytých ve velice plandavých kalhotech.

Jelikož jsem dlouho studoval anatomii, bylo mi ihned jasné, že ten její spodek není vůbec lidský. Hořejšek byl na štíru. S vystrčeným zadkem vzad nejvíce připomínal pštrosa, ale se sloníma nohama. Ten nelidský zadek totiž vyvažuje předklon horního trupu a umožňuje rychlé a efektivní pohyby na spodních běhácích, zatímco vhodně nakláněné těžiště umožňuje bezúsilný a efektivní pohyb vpřed. Je to univerzální pohon jako u létajících talířů. Tesla by mohl jenom závidět.

Ty její nechutně plandavé kalhoty skrývají ostruhy pro boj zblízka, zásobníky sádelné energie pro sestřelování nízkoletících cílů a pancíř hrubé kůže připomínající hroší. Na nohou ta bytost měla obyčejné plastické nazouváky. Nejlépe zakrývaly její ostré pařáty.

Byly vánoce a tak mimozemšťané a všechny čarodejnice měli svůj rej. Řádili, jak to šlo.  Již od září. Aby mne agenti ruských a mimozemských zpravodajských služeb neodhalili, choval jsem se velice nenápadně. A to jako normální občan, tedy jako obyčejný blbec a pitomec. Normálně jsem nakupoval všechny ty běžné kraviny, hovadiny a nesmysly, které se jako dárky dávají bližním k vánocům, a které jsem ihned po nákupu tajně zahazoval do kontejneru, aby nám doma nepřekážely. Žena si nakupuje dárky sama z mé výplaty, která jí pravidelně chodí.

Kdybych nic nenakupoval, snadno by všichni ti agenti ze stavu mého účtu zjistili, že jsem podezřelý. Došlo to tak daleko, že jsem synovi, kterému je 45 let, musel dál tajně své tajně zašité peníze, aby zakoupil své matce nějaký dárek k vánocům.

Syn nemá žádný vlastní příjem a nepracuje, dělá jenom dluhy a exekuce, neboť pracovní činnost zhoršuje jeho psychický stav. Peníze dostává od své matky, kterou navíc okrádá a která je v důchodu, ale pracuje již mnoho let pořád dál a dál, aby utáhla domácnost. Syn si za ty peníze kupuje alkohol, cigerety a drogy, a také si za ně vydržuje družku. Nevím, k čemu ji používá, když je jako on úplně k ničemu.

Zatímco jsme s manželkou v práci nebo vybíráme kontejnery, oba mladí přes den spí oblečení v zimních budnách v našem přetopeném bytě. Aspoň že si přitom sundavají boty, které jsou špinavé od výkalů a hlenů, které pokrývají naše ulice.

Sledování oné mimmozemské bytosti vyvrcholilo o vánocích. Ukryl jsem se v kavárně na pěší zóně a z oken pozoroval pěší zónu, kde se ona stvůra pohybovala. Pobyt v kavárně  jsem si mohl dovolit a zaplatit, neboť jsem našel v pěněžence stravenku, kterou mi milovaný syn zapomněl ukrást.

Dopřával jsem si tedy té skvělé pohody vánoc a přitom plnil své občanské a pracovní povinnosti, které spočívají ve fízlování a udávání svých spoluobčanů. Odborně řečeno, vyhledávám informace o druhých, jako je všichni ostatní vyhledávají o mně. Děláme tak neustále průzkum trhu, veřejných vztahů a záchodů.

Udržujeme se trvale v určité struktuře napětí molekulární mřížky, pomocí které se přetváříme z organické hmoty v anorganickou. Navíc nám k tomu pomáhá všude přítomný Velký bratr. K tomu nám dopomáhej bůh. Každý ho má buď v kalhotech, nebo v trávicím traktu.

Nedávno jsem při prohledávání své stolice zjistil, že ze mne vyšla malá mikrokamera. Mimozemšťany už dokonce zajímá pohyb obsahu mých střev. Ano, tak velmi jsem důležitý! Jako každý pitomec.

Počínání té mimozemské bytosti jsem zprvu nechápal. Seděla na schodech před trafikou a jakmile šel někdo kolem, vyběhla k němu s žádostí o peníze. Nikdo jí neodolal. Kdybyste ji viděli na vlastní oči, neodolali byste ani vy.

Vždyť jsem říkal, že je krajně nebezpečné se k ním přiblížit na krátkou vzdálenost. Mimo ty její vražedné ostruhy, peníze jsou přece život, a když je někomu dáte, tak o něj přicházíte. Nebuďte blbí a peníze nikomu nedávajte, zkrátili byste si život v tomto demokraticky poblitém pekle.

Když ona osoba dostala peníze, vběhla s nimi do trafiky a nakoupila si stírací losy. Vyšla s nimi ven, kde je stírala a případně mezitím obírala další kolemjdoucí o jejich život. Potom opět rychle vběhla do trafiky.

Když vyšla po chvíli na ulici, okamžitě přeběhla s hrstí pěněz do banky naproti. Pak se opět vrátila na schody před trafiku. Trvalo to tak celou hodinu, potom náhle zmizela do vedlejšího vietnamského krámu, ze kterého již nevyšla. Odebral jsem se rychlou chůzí domů. Byla již na naší ulici před naší vietnamskou večerkou, provozovala opět svoji nekalou činnost.

Pochopil jsem, že to není její astrální kopie ani klon, ale ona sama. Mezi oběmi, možná všemi vietnamskými prodejnami je průchozí teleportační brána, která zkracuje cestu slzavým údolím přes jinou dimenzi. Proto mne cestou do naší ulice tak snadno předstihla.

Každého kolemjdoucího opět připravovala o část jeho života, opět vbíhala do krámu a nakupovala losy a peníze nosila do banky na vzdálenějším rohu ulice.

Abych přesně zjistil, co v tom krámu vyvádí, převlekl jsem se za opilce a vstoupil dovnitř nakoupit lahváče. Nenápadně jsem se motal mezi regály a předstíral, že si vybírám menstruační vložky. Přitom jsem tajně prováděl svá pozorování a sledoval, jak vybírá ty losy.

Pak mi to došlo. Ona dokázala rozpoznat, který los vyhrává a který nikoliv. Vietnamský prodejce dělal jakoby nic. Jeho žlutý ksicht byl nehybný. Záhy jsem zjistil, že jej při nákupu losů úplácí částí obnosu, který vyhrává. Platí mu víc, než losy stojí. Dokonalá konspirace, kterou neodlalí ani Účtenkovka ministerstva financí ČR!

Málem mi to vzalo dech. Konečně jsem zjistil, jaký jsem to vlastně blbec a jak funguje ekonomický růst naší republiky Čechy a Morava. Myslím, že nejsem sám, kdo to nevěděl. A co jich je takových, kteří to dosud neví. Ta dušnost nezmizela.

Dýchání je život, a tak jsem začal shánět první pomoc. Pokusil jsem si také koupit ten správný los. Nepovedlo se mi to ani na padesátý pokus. Úplně k smrti vyčerpán, nemaje ani floka, jsem vypadl z Vietnamcovy prodejny. Proklel jsem Hočimina a vyblil se do kontejneru před krámem. Těch lahváčů bylo už moc.

Ta mimozemská potvora zrovna vyšla z krámu. Chtěla ze mne vydřít kus mé nebohé lidské duše, ale když mne viděla bezduchého, podala mi účtenku za svůj nákup. Byla za pěnu na holení. Ta mrcha se tím asi živí.

Nic jsem nechápal. Zcela bez peněz, bez dechu a života jsem klesnul doma do sedačky před televizi, abych načerpal nových sil. Dávali právě zprávy pro mimozemšťany. Ty sračky, co tam vydávají za televizní noviny nejsou fakt pro lidi.

Byla tam zpráva o vychytralém způsobu kontroly účtů z EET pro ET. Napadlo mne si také vsadit. Přihlásil jsem se a zapsal jsem tam tu účtenku od té mimozemské osoby třetího druhu nebo čtvrtého pohlaví.

Dnes vám píši z Malediv. Mám se skvěle. Jsou tu lidé. A jací! Jak ze žurnálu. Vyhrál jsem na tu darovanou účtenku předem. Poslední slosování sice ještě neproběhlo, ale výhra je zcela jistá. Jen idioti sázejí na náhodu a nechápou jistotu dobře propracovaného ekonomického systému. Dostal jsem v bance vysokou půjčku a vzal jsem z té naší pokálené ulice, smrdutého města, výsměchu republice, kuřete a stavení roha. A co nás takových je!

Plandavé kalhoty jsem spolu s obludným tělem svlékl na WC v odletové hale Smetiště Flaškava Lahva. Na Maledivy jsem přiletěl jako zbrusu nový člověk. Prvního opilce, kterého jsem tam potkal a poznal, jsem pozdravil: „Nazdar Flašku!“ A vůbec mne neudivilo, že mne pozdravil stejně…

Není zde článek celý?