Ondráček přebral po Semelové roli na hrotu levicového peletonu třídního boje

Lituji nezvolení Marty Semelové do poslanecké sněmovny.
Její viditelné a veřejné angažmá nám mohlo každý den připomínat otřesný levičácký pohled na historii a varovat před komunisty samotnými.

Nepřítomností Rudé Marty, jak je někdy Semelová nazývána, v poslanecké sněmovně není náš svět o nic lepší, jen zmizel rudý praporek, který nás na nebezpečí tohoto pohledu okatě upozorňoval.

Marta Semelová plnila funkci cedulky s nápisem „pozor jed“, přičemž ona sama nápis pravidelně obtahovala výraznou barvou. Jednou svým obdivným projevem nad hrobem Klementa Gottwalda, podruhé nechutnými názory na vraždu Milady Horákové.

Teď nám zmizí z dohledu a její místo zaujmou komunisté, kteří si dají pozor na pusu, ale jejichž myšlenkový fundament je stejný, pouze zabalený do laskavějšího obalu.

Navíc je naprosto děsivá představa, že by se Rudá Marta vrátila ke svému původnímu zaměstnání a učila děti na základní škole!

Její místo na hrotu levicového peletonu třídního boje nyní v médiích převzal Zdeněk Ondráček. Oproti Semelové se však jedná o lehkou váhu, navíc je až s podivem, že začal leckomu vadit až teď. Přitom, jak zmiňuje prezidentský kandidát Mirek Topolánek, ještě donedávna nevadilo, že dohlížel na BIS.
„Celé je to jen divadýlko. Ondráček byl čtyři roky členem komise pro dohled nad BIS,“ neozval se Horáček ani Drahoš, komentoval celou věc na Twitteru Topolánek.

V posledních letech čelíme silné renesanci levicových názorů. Marta Semelová a Zdeněk Ondráček jsou však, díky své hrubosti a prvoplánovitosti, jen špičkou ledovce. Stejný přístup ke světu, ovšem v modernějším obalu, dnes představují i někteří jejich zdánliví političtí soupeři. Rudá barva je tak často vyměněna za zelenou nebo duhovou.

Marxův kapitál je nahrazován řečmi o lepších světech multikulturních, ekologických, sociálně spravedlivějších, korektních. Jedno mají však společné, nedrží se zásady „žij a nech žít“, chtějí měnit svět k obrazu svému a za tím účelem strkají postupně prsty čím dal víc do našich životů a domovů. Paradoxně jsou to oni, kdo nejvíc křičí proti Semelové a Ondráčkovi. Snaží se tím křikem sami sebe dostat do pozice jediné správné alternativy stojící proti bolševické zrůdnosti.

Nevšímejme si jenom těch nejvíc čitelných příkladů levicového běsnění, které nám předkládá mediální mainstream. Nepřestaňme být ostražití proti všem, kteří nám říkají, že není alternativ proti jejich názorům, kteří se zaštiťují všeobecným dobrem a kteří krůček po krůčku ukrajují z našeho normálního života.

Autorka je bývalou místostarostkou Prahy 8. Text vyšel na jejím facebookovém profilu.

Není zde článek celý?