Svátek prvomučedníka Štěpána a křesťanské hodnoty

Z radosti
z narození Mesiáše spadáme hned do reálného světa.
Nicméně i Mesiášovo narození samo má temné podtóny. Nenarodil
se v chlévě proto, aby to bylo romantičtější, abychom
mohli stavět jesličky a zpívat o pastýřích. Narodil se
v chlévě, neboť jinde pro něj nebylo místa. Narodil se jako
zavržený, podřadný člověk. Jako miliardy lidí na této
planetě. Uctít ho přišli prostí pastýři, naopak vladař se ze
špatně pochopené zprávy o narození Mesiáše a ze strachu o svou
moc rozhodl pro hromadné vraždění dětí.

Často
jsme dnes zmateni otázkou, na čí straně vlastně máme být.
Někdo klade důraz na bezpečí a představuje si, jak většina
společnosti, která drží moc, je ohrožena menšinou. Herodes se
také cítil slabší, přitom zdaleka nebyl. Ohrožení se cítili
také velekněží, kteří nechali umučit Krista. A také sv.
Štěpán byl ukamenován, protože byl vnímán jako ohrožení
establishmentu. Buďme tedy rádi, že žijeme v sekulární
společnosti, kde náboženství nemá moc, a nedělejme z našeho
způsobu života v naší krásné, převážně ateistické
zemi nějaké nové mocenské náboženství, které se bude děsit
menšin.

Podle
tradice byl u kamenování sv. Štěpána přítomen také jakýsi
horlivý farizej Saul. To, co už po dva tisíce let nazýváme
křesťanství, je zásadně spjato s jeho příběhem. Stalo se
mu totiž následující (Skutky
apoštolů

9, 1-6): „Saul nepřestával vyhrožovat učedníkům Páně a
chtěl je vyhladit. Šel proto k veleknězi a vyžádal si od
něho doporučující listy pro synagógy v Damašku, aby tam
mohl vyhledávat muže a ženy, kteří se hlásí k tomu směru,
a přivést je v poutech do Jeruzaléma. Na cestě, když už
byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe.
Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mě
pronásleduješ? Saul řekl: „Kdo jsi, Pane?“ On odpověděl: „Já
jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a
tam se dovíš, co máš dělat.““


Ze
Saula se stal sv. Pavel, jehož listy jsou páteří typicky
křesťanských témat, jako je milost (nezasloužené odpuštění),
svoboda (obřízka srdce vs. obřízka těla), eucharistie, láska
jako ta nejvyšší hodnota (slavná 13. kapitola Prvního
listu Korintským
),
litera vs. Duch (litera zabíjí, ale Duch dává život), vzkříšení
těla atd. A tento Pavel, který se najednou z pronásledovatele
stal tím, kdo je pronásledovaný, byl úplně jiný, než býval
Saul. Křesťanské hodnoty z této doby, z doby, kdy
křesťanství vzniklo, jsou hodnoty pronásledovaných, hodnoty
slabé menšiny, nikoli pronásledovatelů a mocných. Doba, kdy se
kněží měli stát mocipány, byla tehdy ještě hodně daleko.
Bohužel ta pak přinesla podobné příběhy, jako je ten Štěpánův,
ba mnohem horší – jako je třeba křížová výprava, vlastně
bezuzdný masakr, proti albigenským –, nicméně v nich
křesťané už hráli roli vrahů a mučitelů.

Není zde článek celý?