Andrej Babiš nemá situaci pod kontrolou. Když revoluce požírá své děti

Svět Andreje Babiše utržil v posledním týdnu citelnou ránu. Z jeho pohledu dobře rozjetá povolební jízda, kdy vše vsadil na jednobarevnou vládu a zabránění vlastního vydání k trestnímu stíhání, se zadrhává. Šéf hnutí ANO nemá situaci pod kontrolou, a jak už to v historii bývá, revoluce začíná požírat své děti.

Protestní hnutí ANO, které vstoupilo do politiky, podobně jako jeho předchůdci Věci veřejné, pod praporem protikorupční revoluce, narazilo na limity svých možností. Ten, kdo brojil proti zlodějům a mafiánům pod mantrou „všichni kradou“, uvízl v síti vyšetřování závažného zločinu, které se mu nepodařilo zpochybnit a odvrátit. Ještě před nedávnem to vypadalo jinak.

Andrej Babiš zjišťuje, že politika je něco jiného, podstatně komplikovanějšího, než řídit petrochemický holding, kde ho všichni poslouchají na slovo. Volby do poslanecké sněmovny sice vyhrál, ale ne tolik, aby všechno šlapalo podle jeho ranních esemesek. Tyto představy vzaly za své a zhroutily se jako domeček z karet.

Tři měsíce ztráty 

Andrej Babiš rychle ukončil jednání o koaliční vládě, protože nejraději chce vládnout sám. Potřebuje po zkušenosti s koaliční vládou ovládat všechny rezorty. Ne všichni ministři se totiž chovali tak, jak by předpokládal, a ministerstvo vnitra mu bylo varovným příkladem.

Projekt jednobarevné menšinové vlády, podporované jedním až dvěma subjekty výměnou za programové ústupky a byznysové dohody, měl být doprovázen plošnými čistkami, které byly zahájeny už koncem roku, a invazí tykadel Agrofertu do státní správy. Vše zpočátku vypadalo nadějně.

Babiš však dobrovolně vsadil na komunisty a nevyzpytatelného radikála Tomia Okamuru. Dnes bude obtížně rozptylovat obavy, že tato kdykoli využitelná hlasovací koalice, která si rozdělila parlamentní posty, nebude na překážku všem dalším koaličním seskupením. Babišova netrpělivost, hektická snaha uchopit otěže moci ve státě a předvést rychlý tah na bránu, nakonec skončila na tekutém písku.

Designovaný premiér předvedl diletantský postup, když menšinovou vládu obsadil bez jakýchkoli konzultací podle svého (a Zemanova) gusta a programové prohlášení ušil horkou jehlou takovým způsobem, že nemohlo vyhovovat nikomu. Jako by nevnímal, že existuje cosi jako parlamentní aritmetika, a bez vyjednané podpory hlavou zeď neprorazí ani tak těžká váha, jako je jeho impérium.

Nejasný výhled 

Výsledek Babišovy snahy je takový, že po třech měsících od voleb má vládu v demisi s nejhorším výsledkem hlasování o důvěře od Listopadu 89, je vydán k trestnímu stíhání, první kolo prezidentských voleb dopadlo jinak, než očekával, a vsadit si nelze ani na výhled do budoucna.

Až příliš spoléhal na pragmatické spojenectví s prezidentem Milošem Zemanem, který významnou měrou přispěl nejen k ekonomické expanzi Agrofertu v době jeho vlády, ale i k úspěchu v posledních dvou parlamentních volbách. Zeman se tak stal jedním z hlavních konstruktérů úspěchu fenoménu Babiš, protože mu čtyři roky kryl záda. Na to by se nemělo zapomínat.

Nejprve mu pomohl tím, že po spektakulární akci Šlachty a Ištvana v červnu 2013 nectil presumpci neviny a sestavil Rusnokovu vládu bez důvěry, což následně vedlo k předčasným volbám ve velmi vypjaté mediální atmosféře. Podruhé tím, že presumpci neviny naopak ctil v kauze farmy Čapí hnízdo, a jejímu protagonistovi slíbil dva pokusy na sestavení vlády.

Není pochyb o tom, že Andrej Babiš kromě rozšíření zájmové sféry Agrofertu do dalších pater státní správy usiluje o zametení této nepříjemné kauzy pod koberec. Vlastními chybami, jako je nedůstojné zatajování zprávy OLAF ministerstvem financí nebo pokus zatáhnout do obhajoby nevěrohodného expolicistu Jiřího Komárka, však dosáhl pravého opaku. Toto téma bylo ve veřejném prostoru hypertrofováno mnohem více, než je mu milé.

Sebelítost není na místě 

Nelze donekonečna opakovat, že jde o „účelovku“, „kampaň“, „dílo mafie“ a naposledy „objednané trestní stíhání“, když předseda vlády nemá pro tato tvrzení jediný důkaz. Jediný, kdo v této věci může rozhodnout, je nezávislý soud. Čím urputněji se Babiš s Faltýnkem brání a vytvářejí kolem sebe vozovou hradbu, tím více zvyšují pravděpodobnost, že kauza důkazně nestojí na vodě.

Trestní oznámení v této věci podal nepochybně někdo, kdo je s celým případem detailně obeznámen. Nakonec je vedlejší, kdo za tím stojí, protože trestní řízení je pod důkladnou kontrolou státního zastupitelství. Babišova sebelítost poněkud bledne při uvědomění, že on sám jako ekonomický dravec často nejednal v rukavičkách, když někdy na hraně zákona likvidoval svoji konkurenci a nepřátelsky přebíral řadu firem.

Kolik lidských osudů tím ovlivnil, kolik podnikatelů připravil o majetek? Dočkali se někde zastání? Takový predátor musí počítat s tím, že může narazit, zvláště když se nastěhuje před veřejné reflektory, kde je na něj podstatně více vidět, než když své ekonomické zájmy lobbisticky ovlivňoval přes své kontakty ve státní správě ze zákulisí.

Babišovi především nevyšel tah žolíkem, kterým měl být bývalý detektiv ÚOOZ Jiří Komárek. Blízký Šlachtův spolupracovník, v prosinci odsouzený za zneužití pravomoci úřední osoby kvůli nepravdivému nařčení policejního prezidenta z propojení s podsvětím, u soudu rozehrál partii estébácké provenience. Citací ze spisů, které s jeho případem nijak nesouvisely, hodlal pošpinit vyšetřovatele Čapího hnízda, když ho uměle propojil s „mafií“. Cílem bylo vytvořit alibi pro okamurovce a komunisty, aby nemuseli zvednout ruku pro zbavení imunity obou poslanců hnutí ANO.

Tento předem připravený scénář narušila zpráva OLAF a překvapivě ministr vnitra Lubomír Metnar, který Komárka nezbavil mlčenlivosti před mandátovým výborem, kam byl členy SPD a ANO nestandardně pozván k výslechu. Kompro je zatím uloženo u ledu a premiér musel improvizovaně požádat o vlastní vydání, ačkoli to do té doby nijak nenaznačoval. Nelze ovšem vyloučit, že ho ještě vytáhnou Lidové noviny, nebo pořad Kauzy Jaromíra Soukupa, který podle kuloárových zpráv spolupracuje s bývalými policisty ÚOOZ.

Nervozita v ANO 

O narůstající nervozitě a neutěšených poměrech v hnutí ANO svědčí skutečnost, že se Babišovi zástupci v mandátovém a imunitním výboru o jeho rozhodnutí vydat se k trestnímu stíhání dozvěděli z médií. Loajální loutky, jimiž ve skutečnosti bytostně opovrhuje, mu nestály ani za to, aby je o tomto kroku předem informoval, a dal jim nějaké noty.

Příliš dobře se nevyvíjejí ani prezidentské volby. Rozkmotřil se s prezidentem Milošem Zemanem, kterého vyzval k tomu, aby se zbavil svých nejbližších spolupracovníků Mynáře a Nejedlého, s nimiž stojí a padá. Od protikandidáta Jiřího Drahoše, se kterým nemá žádné zkušenosti, už slyšel, že by mu nedal druhý pokus sestavit vládu.

Pokud by se předseda hnutí ANO při dalším pokusu octl mimo kabinet, byla by to jeho další osobní prohra, protože nic takového do této doby s odkazem na preferenční hlasy nepřipouštěl. Dá se mu věřit, když teď vysílá balónky, že o premiérství vlastně ani příliš nestojí? Jen velmi těžko. Další vývoj lze proto předvídat jen stěží.

Není zde článek celý?