Babiš má pravdu. Existují kauzy, které nesou stopy objednané kriminalizace. A to od něj

Můžete si v Česku objednat trestní stíhání? Babiš s tím má asi sám nějakou zkušenost, když to říká ve sněmovně. Některé kauzy, které s Babišem souvisí, skutečně nesou jisté stopy mafiánských praktik a účelové kriminalizace. Nelze z toho ale tak jasně vinit justici en bloc. Nicméně jistá obezřetnost je zcela na místě. Paradoxem přitom je, že zájem na kriminalizaci měl v mnoha veřejných kauzách právě Babiš. Jednalo se totiž o jeho konkurenty v byznyse a v politice.

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a většina opozičních politiků se ohradili proti skandálnímu výroku premiéra Andreje Babiše. V rámci své obhajoby před poslaneckou sněmovnou pronesl obvinění, že „žijeme v zemi, kde si můžete objednat stíhání a dostat pravděpodobně někoho do vězení.“

Okamžitě mu bylo vytýkáno, že pokud je to pravda, nese za tento stav odpovědnost jeho vlastní ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Ten má dohlížet na to, aby nebylo státní zastupitelství, které je pánem v přípravném řízení, zpolitizováno. Andrej Babiš byl osobně z titulu své funkce vicepremiéra členem Bezpečnostní rady státu, a nikdy podobná závažná podezření neavizoval. Jak to teď může tak snadno a bez uzardění tvrdit?

Všimněme si, že ministr Pelikán nebyl schopen na jeho slova reagovat. Právě on by měl přitom závažné pochybnosti o proniknutí mafiánských struktur do soustavy státního zastupitelství potvrdit nebo vyvrátit. Jestli se svým nadřízeným souhlasí, pak za proniknutí mafiánských praktik nese se svojí předchůdkyní Helenou Válkovou spoluodpovědnost a měl by okamžitě rezignovat. Nebo by měl premiérova slova vyvrátit a ujistit veřejnost, že nic takového nehrozí. Nelze zkrátka přijít k řečnickému pultíku, vypustit do éteru kdejakou nehoráznost, a pak se tvářit, že se nic neděje.

Babišova objednávka

Předsedovi hnutí ANO zřetelně ujíždějí nervy, ovšem na místě jsou jiné otazníky. Pokud hovoří o politické objednávce, co měly znamenat jeho rozmluvy s bývalým novinářem Mladé fronty DNES Markem Přibilem, při nichž se dohadují na načasování kauzy Beretta namířené proti ČSSD před parlamentní volby?

Politickou objednávkou zavánějí i aktivity bývalého detektiva ÚOOZ Jiřího Komárka. U soudu, odkud odešel s roční podmínkou za nepravdivé napadení policejního prezidenta Tuhého z korupčního chování, zpochybnil vyšetřovatele Čapího hnízda Pavla Nevtípila z propojení s mafiány. Tím chtěl navodit atmosféru, že kauza je dílem organizovaného zločinu. Babiš se často na nedoložená obvinění z dílny bývalého Šlachtova ÚOOZ odvolával.

„Naši klekli na tu FAU“

Kauz budících podezření, že jsou organizovány v zájmu Andreje Babiše, a nesou rysy řízené likvidace nepohodlných konkurentů, lze najít víc. Už legendární je výrok exministra financí, že „naši klekli na tu FAU Přerov, takže ta je v insolvenci…“

Opavský obchodník s pohonnými hmotami podnikal v areálu Agrofertu, který o něj podle otevřených zdrojů neúspěšně projevil zájem, a byl zničen sérií zajišťovacích příkazů v podání finanční a celní správy. Soudy následně rozhodly o tom, že byly použity nezákonně. Nikdo zcela nevyvrátil pochybnosti, že z tohoto případu unikaly neveřejné informace nepovolaným lidem.

Akce proti Oleo Chemical

Podobně může vyznívat podivná kauza firmy Oleo Chemical vyrábějící biopaliva nové generace. Agrofert o ni projevil zájem, ten však nebyl opětován. Po nástupu Andreje Babiše do funkce ministra financí došlo k její rozsáhlé kriminalizaci. Případ vytáhl na světlo světa už dříve rozvědčík Karel Randák z Janečkova nadačního fondu nepravdivým obviněním firmy z tunelování pražského dopravního podniku. Případ obchodních sporů mezi akcionáři firmy se mezitím rozrostl do několika větví, přičemž se postupně začalo ukazovat, že byly vesměs postaveny na vodě a po dlouhých tahanicích dochází k řetězci zprošťovacích rozsudků. Ten poslední byl vynesen až Nejvyšším soudem, který osvobodil spoluzakladatele firmy Oleo Kamila Jirounka přímo z vězení. Podstatná je skutečnost, že firma Oleo Chemical byla (už není) konkurentem Agrofertu na trhu s biopalivy a vlastnila modernější technologii než mají Babišovy chemičky na zastaralé biopalivo z řepky.

Jak je možné svěřit moc ve státě člověku, který vede konkurenční války v jednom z nejvýnosnějších byznysů, to lze pochopit jedině skrze předchozí ovládnutí médií. Přitom to byly právě Lidové noviny a konkrétně reportér Ondřej Koutník, který se masívně snažil dostat lidi z Oleo Chemical do vězení. Tato celá věc by se právě v souvislosti s Babišovým výrokem o objednané kriminalizaci měla jasně vyšetřit.

A nekleknul i na Savova?

Obchodní spory s Andrejem Babišem měl i podnikatel František Savov, který mu odmítl prodat vydavatelství Mladá fronta a.s. Může to být jen shoda okolností, že i v jeho případě se několik měsíců po nástupu předsedy hnutí ANO do vlády „rozhýbala“ starší kauza, a proti Savovovi bylo zahájeno trestní stíhání. Je signifikantní, že i tato kauza je rovněž provázena dlouhodobou masivní mediální kampaní Lidových novin a Mladé fronty DNES. Savov se jistě mnoha lidem jeví jako kontroverzní podnikatel. Po mediální masáži Babišových médií to ani nemůže být jinak. Jak ale věřit finanční správě, která proti Savovovi použila daňové nesrovnalosti, když ministerstvo financí řídil právě Babiš, Savovův konkurent v oblasti tisku.

Další objednávka: Milion pro Chovance

Pod mediálním tlakem Babišova mediálního domu Mafra se v minulém volebním období často ocitali především představitelé ČSSD. Mezi známější ataky patří kauza České pošty, rozehraná v srpnu 2015, známá prostřednictvím Mladé fronty DNES jako „dva miliony pro ČSSD, milion pro Chovance“. Odhalil ji za přispění Janečkova fondu zadlužený podnikatel Lukáš Čadek. Jeho obvinění z korupce se však nepotvrdilo.

V kauze Vidkun otevřené bývalým ÚOOZ, který se nikdy nezabýval kauzami spojenými s hnutím ANO, a týkající se údajné trestné činnosti několika olomouckých policistů a podnikatelů, zase uvízl bývalý hejtman ČSSD Jiří Rozbořil – na základě trestního oznámení podaného Babišovým ministerstvem financí. Rovněž Rozbořilovi nebylo dodnes nic prokázáno, a dalo by se pokračovat.

Soukromá tajná služba?

Paradoxně je to právě předseda hnutí ANO, který je proslulý tím, že už jako majitel Agrofertu kladl mimořádný důraz na dobré kontakty s policejním útvarem pro odhalování organizovaného zločinu a nešlo si nevšimnout i mentálního spříznění mezi ním a některými osobami ze státního zastupitelství. Andrej Babiš se dlouhodobě stavěl do role přítele bezpečnostních složek a přímo na půdě Agrofertu vytvořil „bezpečnostní divizi“ z desítek formálních či neformálních spolupracovníků. kteří k bezpečnostním složkám patřili. Tato síť bývalých policistů a zpravodajců kolem něho podle znalců vytváří jakýsi obranný val a působí před jeho byznysovými partnery a konkurenty jako odstrašující hrozba.

Notoricky známé jsou Babišovy nestandardní vazby na ministra vnitra a později premiéra Stanislava Grosse v době existence tajného policejního útvaru Mlýn, kritizovaného opozicí kvůli riziku zneužívání proti nepohodlným subjektům. Úzkých kontaktů zjevně využíval i tehdy, pokud se octl v ohnisku vyšetřovaných kauz Lovochemie, původně dozorované litoměřickou státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou, a druhé privatizace Unipetrolu, které šly do vytracena.

Co vlastně dělá pro Babiše důstojník Veselý?

Špičkou ledovce „bezpečnostní divize“ je angažmá bývalého vysoce postaveného důstojníka protikorupční policie Jiřího Veselého na klíčové pozici v Agrofertu. Právě díky této významné osobě z bezpečnostních složek se mluví o tom, že Babiš má ve bezpečnostní divizi svoji vlastní soukromou tajnou službu. Odsud také pramení strach, který mají z Babiše lidé ve vysokém byznysu.

Babiš mimochodem později zaměstnal i jeho přítele Libora Kazdu jako nového ředitele obávaného Finančně analytického útvaru (FAÚ) v době, kdy nastoupil jako ministr financí. A díky novému zákonu, který Babiš nechal prosadit v souvislosti s údajným protikorupčním zápasem, se právě Kazda může podívat na jakýkoli bankovní účet kterékoli osoby v České republice. Dedukce, že takovou možnost má tím pádem i samotný předseda vlády, se bohužel přímo vnucuje. Kontrola tak ohromné moci je přitom při jednobarevné vládě, o kterou Babiš usiluje, prakticky nemožná.

Co spojuje Babiše se Šlachtou?

Následně se provalily jeho dlouhodobé a důvěrné vazby na bývalý Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Roberta Šlachty, který nakonec po odchodu z policie skončil v rezortu financí. Z tohoto útvaru nebyl jediný. Citlivé kauzy ÚOOZ a vrchních státních zástupců Lenky Bradáčové a Iva Ištvana pak byly často rozehrávány v Lidových novinách a Mladé frontě DNES, denících vlastněných Agrofertem. Babiše měl se Šlachtou údajně spojovat společný zájem o očistu země. je to samozřejmě dětinská pohádka. Spojenectví mělo nepybně zcela účelový charkter, v němž původně babiš vystupoval jako informátor speciální policejní složky a poněkud naivní plukovník si nevšiml, že z informátora se postupně stal jeho principál. Vyšetřování kauz z roku 2013, a to včetně pádu vlády, který se tak hodil Zemanovi i Babišovi, by se mělo začít znovu od bodu nula a přesně v opačném gardu. V dramatické akci pana Šlachty a Ištvána nešlo nevidět nestandardní prvky a účelového nafukování prezentované a dodnes nepotvrzené trestné činnosti, jež navozovaly dojem puče.

Podle sebe soudím tebe?

Je tedy zvláštní, že Andrej Babiš vytáhl nařčení o objednávce stíhání na objednávku až nyní, když se týká jeho osobně. Tak silná slova nikdo před ním nepoužil, i když vážné otazníky u některých případů přetrvávají. Pokud si dnes stěžuje, že někdo policii zneužívá v boji proti němu, řídí se nejspíš heslem „podle sebe soudím tebe“.

Babiš svým skandálním výrokem otevřel naprosto zásadní věc. Podle jeho zkušeností je něco tak děsivého a nepřijatelného, jako je účelová kriminalizace konkurentů, u nás možná. Kdo jiný by to měl vědět, nežli právě on.

Vzhledem k rozsahu jeho moci je tudíž opravdu nutné důsledně prověřit, zda náhodou Babiš nemá pravdu a zda není možné objednávat kriminalizaci. Jeho slova je třeba brát smrtelně vážně.

A jestli je opravdu něco takového možné, pak je Babiš prvním podezřelým.

Není zde článek celý?