Bc. Miroslav Pořízek: Rozhodně odmítněme kandidáta České televize, Kavárny a Kalouska!

V sobotu 13. ledna 2018 krátce po uzavření volebních místností nám Česká televize sdělila již po sečtení prvních hlasů v několika málo nejmenších obcích, že Jiří Drahoš dokázal i v malých obcích zvítězit. Vypovídající hodnota tohoto sdělení je zcela v intencích naší „veřejnoprávní televize.“

Ta asi tímto sdělením chtěla divákům vnutit názor, že pan Drahoš je velmi oblíben nejen ve velkoměstě, ale i na venkově. Realita je samozřejmě zcela jiná. ČT již léta pracuje dle stále stejných instrukcí a dává najevo, že slouží nikoliv občanům, ale převážně jen svým zaměstnancům a na ně navázaným vlivovým skupinám. Ostatně již na přelomu let 2000/2001 v období známé televizní krize prohlásil Karel Schwarzenberg úplně bez obalu – ČT patří svým zaměstnancům. Od té doby ovládl ČT prakticky jen jeden hlavní názorový proud, který potlačuje jakékoliv hraní na veřejnoprávnost. Byť jen zdánlivé. Zde je zřejmě hlavní klíč k pochopení toho, co tato již léta předvádí. Skutečné informace jsou nahrazovány osobními a politickými názory redaktorů. Buď čest výjimkám v podobě některých profesionálů, pro které je novinářská čest stále hlavní hodnotou jejich přístupu k práci.   

Česká televize již dlouhá léta neposkytuje nezávislé zpravodajství s důrazem na skutečnou hodnotu a pravdivost sdělovaného, ale toto nahradila na první pohled snadno viditelnou programovou politickou agitací za peníze daňových poplatníků. V podobném duchu pracuje také Český rozhlas. Pečlivě vybraní hosté a témata, manipulace s fakty, přepisování historie, tendenční zpravodajství. Jen občas dá pečlivá cenzura zaznít i jiným hlasům, ale vždy jen tak, aby tyto vyzněly jen jako názory hrstky pomatenců a zpátečníků, kteří nepochopili, že to s námi pánové v Bruselu či Kavárně myslí opravdu, ale opravdu dobře.  Ani prezidentská volba není výjimkou. I zde se dál jede v předem mnohokrát vyjetých kolejích. Vše musí vyznět tak, aby byl kandidát Drahoš představen jako neohrožený bojovník za pravdu a demokracii proti silám temnoty a zla. Jde samozřejmě o mediální manipulaci, jako když vyšije. Stále proklamované sdělení, že Drahoše volí mladí a vzdělaní je velmi výmluvné. Jistě jen náhodou právě mezi prvním a druhým kolem volby bylo zveřejněno, že mezi středoškoláky v tzv. volbách nanečisto by na celé čáře vyhrál právě Drahoš. Opakovaně se pak objevila zpráva hovořící o Zemanových voličích jako převážně o důchodcích, nezaměstnaných a obecně lidech s nižším vzděláním, kteří žijí v menších městech a na venkově. Hlavním cílem je najít za každou cenu dost argumentů, aby se ukázali voliči Miloše Zemana jako ta hloupější část občanů této země. Ukázat, že jde v podstatě o burany, kterým stačí ke spokojenému životu ten tradiční seriálek, fotbálek a guláš se sedmi a s pivečkem. A veškerý jejich rozhled končí za obecními humny, jelikož dál nedohlédnou.  Po převratu v roce 1989 se takto popisovali za posměšných reakcí zlaté mládeže, části kulturní fronty a antikomunistů z povolání především voliči komunistů a republikánů. Byli označováni  překabátěnými režimními pisálky z Mladé fronty a Lidových novin jako tupé a závistivé stádo, které neumí žít ve svobodné společnosti a své (prý) zpackané životy svádí na novodobé zbohatlíky, což jsou, jak nás ihned poučili moudří páni od novin, ale ve skutečnosti lidé pracovití, vzdělaní, podnikaví. Prostě ti úspěšní. Závan doby, kdy na veřejných místech visely tabulky s nápisem Židům a psům vstup zakázán, byl z těchto slov cítit velmi zřetelně. Člověku by se chtělo jen povzdechnout nad tím, kam až kleslo novinářské řemeslo a jaké kreatury se dnes řadí mezi novináře. Doba novinářských osobností typu F.X. Šaldy, Karla Čapka, E.E. Kische, ale i Jana Švermy nebo Julia Fučíka jsou zřejmě nadobro pryč.

Není vůbec žádným tajemstvím, že pan Drahoš je skutečně kandidátem velkoměstských voličů, kandidátem blízkým Kavárně, ale také velmi odpudivých a mimořádně profláknutých figur jako jsou pánové Kalousek, Herman, Horáček či Topolánek. Ti všichni jej podporují. Pan Drahoš se jednoznačně vyslovil proti zdanění nemravného daru církvím a prozradil tak na sebe, že fandí velmi mocné a bohaté katolické církvi, která nyní patří k největším pozemkovým vlastníkům v této zemi. Což je velká facka republikánské tradici naší země. Za zmínku stojí i to, že normální člověk o sobě zpravidla nevyhlašuje veřejně, že patří mezi slušné lidi. Toto přece nejlépe musí posoudit okolí toho kterého jednotlivce a na základě vlastní zkušenosti si udělat svůj úsudek. Už máme bohaté zkušenosti s tím, jak to dopadá, když je někdo mediálně označen jako pan čistý. Toto se například tvrdilo i o Petru Nečasovi a víme dobře, jak se vše ve skutečnosti mělo. Podobné je to i s podporou naší kulturní fronty, která se vždy spolehlivě dokázala vlísat do přízně různých režimů. Nevyjímaje ani období tzv. druhé republiky nebo Protektorátu Čechy a Morava.  Ano, někteří mířili do koncentráků a už se z nich nevrátili zpět – Anna Letenská, Karel Hašler, Julius Fučík, Josef Čapek a řada dalších. Ti druzí působili v nahrávacích studiích, v redakcích, vystupovali v kabaretech nebo hráli v protektorátních filmech…. Řada z osob tohoto ražení ovládá dokonale schopnost sloužit vždy věrně právě panujícímu režimu a s uctivou úklonou přebírat nejrůznější pocty a ocenění.

Na paní Drahošové je hodně vidět velmi úporná snaha stát se první dámou. Ostatně byla to ona, kdo označil kritiky jejího manžela za osoby závistivé, kteří ze svých zpackaných životů prý viní onu úspěšnou a vzdělanou elitu. Podobné výroky jsme v minulosti slyšeli mnohokrát. Stejně jako slova o rozvracečích a ztroskotancích.  Paní Drahošová proto neváhala s vervou zapojit vlastní síly do kampaně svého manžela a obšťastnila svou návštěvou mimo jiné i babičky a dědečky v několika domovech důchodců. Osobě takovou agitaci považuji za nemravnost a až křečovitou snahu o zviditelnění. Podobnou aktivitu jsem u paní Zemanové před pěti lety ani nyní nezaznamenal. I tehdy přitom celá kampaň gradovala podobným způsobem. Za noblesního Karla se dle sdělovacích prostředků tehdy stavěla nejen mladá generace a kulturní fronta, ale i pan Kalousek a spol. Kdo tehdy nevolil Karla s čírem, ten nebyl in. Své si užili i děti, které ve škole neprojevily ten správný názor nebo lidé na pracovišti, kde převládali voliči noblesního knížete.

Máme nyní před sebou dva velmi odlišné kandidáty s dvěma různými pohledy na svět. Chceme mít prezidentem člověka, který má za zády řadu našeptávačů, bez kterých není schopen sám vyjádřit názor na hlavní problémy dneška a když je to pro něj výhodné, tak své postoje mění jako ponožky? Nebo člověka schopného velmi přesně formulovat své postoje k aktuálnímu dění a třeba jít svým názorem i proti většině? Opravdu chceme mít prezidentem muže, který sám sebe pasuje do role pana čistého, který se nikde s nikým a ničím nezapletl a hraje pro veřejnost divadélko s tím, že umí stáhnout králíka, aby dokázal, že patří mezi obyčejné lidi? Nebo naopak osobnost, která nepotřebuje dělat laciné pózy pro veřejnost, jelikož jej většina lidí zná řadu let z jeho veřejného působení v různých funkcích? Chceme mít prezidentem osobu podporovanou Kavárnou, prodejnými umělci, prolhanými mediálními tlampači a profláknutými kreaturami typu Kalouska či Topolánka? Nebo člověka podporovaného vlasteneckými organizacemi a lidmi, kteří si musí na svůj chleba tvrdě vydělávat poctivou prací prodavače, dělníka, řidiče nebo živnostníka?

Šance obou kandidátů jsou pár dní před druhým kolem údajně vzácně vyrovnané. Tvrdí to aspoň udatní strážci svobody slova. Nevím jak u Vás vážení čtenáři, ale v mém okolí je situace úplně jiná. Asi je to způsobeno tím, že žiji na venkově, kde převládají staří, hloupí a líní…  Podle posledního výzkumu je prý poměr 47:43 ve prospěch kandidáta Kavárny a Kalouska. Většinu lidí v České republice však tito rozhodně nereprezentují. A právě to je třeba dát důrazně najevo v den voleb. A po zkušenostech z podzimních voleb do Sněmovny, kdy v průběhu hlasování vypadl systém a možná jen díky tomuto podivnému výpadku si udržela poslanecká křesla povedená partička kolem Kalouska, bude obzvláště nutná velká ostražitost všech lidí, kterým není lhostejné, kdo se stane hlavou státu. Před členy volebních komisí bude stát náročný úkol v podobě ohlídání skutečně řádného průběhu voleb tak, aby proběhlo vše v rámci regulí. Není vyloučeno, že i zde mohou nastat různé tlaky.

Bc. Miroslav Pořízek 

http://www.ceskenarodnilisty.cz/

Není zde článek celý?