Čína a čokoláda. Názor

Název příspěvku odpovídá jednomu z témat neveřejného setkání s neaktivními profesionály různých zaměření politiky a bezpečnosti. Zveřejňuji část diskuzního tématu po té, co zůstala (i mnou) nezodpovězena otázka Jak je to možné, že ČLR za 40 let předhání USA a Evropu? A Jaká nebezpečí nese s sebou čínská expanze do Evropy?

A také po dnes ráno přečteném rozhovoru pana vynálezce zázračných FN Nano nátěrů (na katalytických principech), a ještě zázračnější baterie. K nátěrům jenom tolik: Znám léta italskou firmu sídlící v Milánu. Vyrábí nátěr dovolující udržet čisté fasády domů, celé ulice a parkovací plochu. Kdybych neviděl výsledky, těžko bych věřil. Všechny mé snahy v české kotlině realizovat demonstrační projekt svého času ztroskotaly. Nebudu psát proč. Co nemohu změnit, nedává smysl pro návrat. Podobně je to s baterií. Když mě asi před rokem kontaktoval a seznámil známý s projektem výroby zázračné baterie a prověřoval, zda li mohu identifikovat spoluinvestora, musel jsem známému již po velice povrchní due diligence sdělit, jak to skončí. Mimo jiné i proto, že pan vynálezce ví pravděpodobně málo o technologii skladování energie, kterou vyvinuli již dávno vědci v dnešním ruském Roskosmosu. Dnes ráno jsem si přečetl prohlášení pana vynálezce: Číňané nás podvedli, továrnu postavíme s jinými investory. Na obvinění Číňanů mám jednoduchou odpověď: Než začnu někoho obviňovat, je dobré se zamyslet nad německým slovem označujícím zklamání: Enttaeuschung. A uvědomit si, že abych nebyl zklamán, musím se naučit sám sebe ne klamat: Ent-Taueschen. A seznámit se i jako vynálezce, nejenom jako politik, nebo analytik, s obsahem knihy Richard H. Solomona (1937 — 2017): Chinese Political Negotiating Behaviour. Kniha byla vydána pod odtajnění v 1983.

Na nezodpovězenou otázku ohledně rozvoje, úspěchu a nebezpečí z čínské expanze pro nás, nabízím další částečné vysvětlení. Představuje ho čínský film Wolf Warrior II, 43 letého, málo anglicky mluvícího, čínského režiséra Wu Jing. Režisér dal nedávno v americkém LA interview The New Yorker (Evan Osnos). Bylo zveřejněno 8. Ledna 2018: Dělá Čínu opět velikou. Zatímco Donald Trump vzdává americké globální závazky, Xi Jinping bere situaci pod svou kontrolu. Během interview Wu Jing řekl mimo jiné: V minulosti byly všechny naše filmy o „Opiových válkách“, o tom, jak jiné země vedly válku proti Číně. Ale čínský lid vždy chtěl, aby naše země jednou mohla ochránit svůj lid a pomáhat míru na světě. Ačkoliv nežijeme v mírové době, žijeme v mírové zemi. Nemyslím, že musíme vydávat mnoho energie na úvahy o negativních aspektech, které nás udělají nešťastnými. Vydržte! Film (i v DVD) měl premiéru v červenci 2017. Během dvou týdnů se stal nejúspěšnějším čínským filmem v historii, zdvihal diváky k ovacím ve stoji, někde dokonce i ke zpěvu čínské národní hymny. Závěrečnou scénu filmu představuje snímek čínského pasu s výzvou, která mluví sama za sebe a dává doplňující odpověď i na druhou částečně zodpověděnou otázku setkání: Nevzdávejte se, jestli se setkáte s nebezpečím za hranicemi. Pamatujte si, prosím, že vlast vás vždy ochrání!

Co se týče Číny a čokolády, uvádím několik faktů: Číňané dávají přednost vyvážené stravě. Příliš sladké produkty ruší vyváženost stravy. Proto se v ČLR nabízí jako dezert většinou ovoce, ne například dort. TCM také varuje před přílišným požitkem sladkostí. To se odráží ve spotřebě: Tu vede Švýcarsko s cca 9 kg na osobu. ČLR je někde na konci, s pouhými 200 gramy na osobu. V tomto kontextu je zajímavý rozdíl v konzumaci čokolády mezi ČLR a Japonskem, zeměmi s mnoha společnými charakteristikami. Neexistuje podle mé znalosti žádná vědecká studie, která by dokázala, proč Japonci spotřebují mnohem více čokolády. Jedno z vysvětlení se nabízí: Poválečná doba a okupace Japonska americkými vojáky. Vojáci, podobně jako piloti měli prakticky vždy u sebe čokoládu. Hladoví Japonci se tak mohli jednou větou — Prosím tě, dejte mi čokoládku, dostat k něčemu, co je nasytí a umožní jim přivyknout sladkosti. Dnes již s návykovými a jinými přísadami, umožňujícími měnit mj. i chování, tudíž i myšlení a cítění konzumenta. Chci věřit, že si to odpovědní Číňané uvědomují. Čína by nebyla Čínou, kdyby svým počtem obyvatel a západním konzumismem, nelákala nejenom výrobce se svými penězi a inovacemi zvýšit prodej čokolády v ČLR.

Jedním z výrobců — inovátorů je curyšský výrobce čokolády Barry Callebaut. Známý svými 3 druhy čokolády (bílá, černá a mléčná) prezentoval ke konci léta 2017, po důkladné analýze trhu a chuťových charakteristik Číňanů, růžově — červenou čokoládu, vyrobenou s přidáním zrn ruby-kakao. Jeví se mi, že bude mít úspěch nejenom kvůli produktu, ale i kvůli prognóze Euromonitoru. Ten předvídá v 2018 18% růst prodeje čokolád, mj. s balením obsahujícím dětské hračky. Nebudu popisovat další snahy výrobců čokolád, jak se dostat k malým a mladým čínským konzumentům, o kterých vím. Nebudu také hodnotit snahy českých výrobců různých potravinových produktů, snažících se dostat na čínský trh. Snad jedna rada a jedna skutečnost stačí. Rada: Nebuď sladkým, jinak tě snědí. Nebuď hořkým, jinak tě vyplivnou. Skutečnost: Ve východní části Pekingu, nedaleko pátého okruhu chtěla otevřít, možná již otevřela, mladá Japonka, s doktorátem na téma zemětřesení, a absolventka večerního studia prestižní školy na výrobu dezertů Tokyo Seika School, Yu Qing Jia své čtvrté kafé. Láká do něj mladé do 35 let, Dezerty z Tokio. Nehledě na letitou rivalitu mezi ČLR a Japonskem. A také: Nic pro mne. Přesto jí přeji úspěch a radost. Souhlasu netřeba.


Není zde článek celý?