EU: Spiklenecká teorie už není jen teorií?

Zastánci teorie elit se sklonem k radikalismu (přívrženci tzv. teorie spiknutí) vždycky zařazují do seznamu tajných pánů světa Bilderbergský klub, Výbor 300, Bohemian Club, Rotshildy/Rockefellery, zednáře a další, ale obvykle přechází mlčením „Skupinu třiceti“ (G30), založenou v roce 1978 britským bankéřem Geoffrey Bellem na základě Rockefeller Foundation a za jeho peníze. A dělají chybu…

Podíváme-li se na personální složení „Skupiny 30“, tak uvidíme, že je to sešlost vlivných a velmi bohatých bankéřů z velkých soukromých (jako JP MorganChase a Goldman Sachs) a centrálních bank mnoha zemí světa. Výkonný tajemník „Skupiny 30“ Geoffrey Bell, čestný předseda Paul Volcker – bývalý předseda Federální banky New Yorku, bývalý předseda správní rady FEDu, člen Bilderbergského klubu, předseda firmy Rothshild Wolfensohn Company, jeden z hlavních autorů zhroucení zlatého standartu za prezidenta Nixona.

Tady může jít řeč nejen o „teorii“ spiknutí, ale i o praxi: Guardian píše, že podle Evropské ombudsmanky Emily O´Reillyové, zmocněnkyně EU pro lidská práva, požádal Brusel předsedu Evropské centrální banky (ECB) Maria Draghiho, aby okamžitě opustil „tajný klub bankéřů“ G30 a vydal zákaz členství v tomto klubu i pro všechny budoucí předsedy ECB. V neposlední řadě bylo toto tvrdé opatření vůči hlavnímu bankéři EU přijato v souvislosti s choulostivou povahou problémů, kterými se ve Washingtonu dvakrát ročně shromážděná tam „třicítka“ zabývá. A Draghi jako předseda ECB tyto schůze navštěvoval v letech 2012, 2013 a dvakrát v roce 2015.

Ukázalo se, že nekomerční organizace „Corporate Europe Observatory“ (CEO) už po dvě desetiletí sleduje vliv korporací a jejich lobbistických skupin na evropskou politiku a evropské instituce, šest let sleduje Draghiho a jeho styky s G30, jež odporují pravidlům ECB. Nicméně sám Draghi odmítl veškerá obvinění na svou adresu a ECB, neznámo proč, považuje konflikt za vyčerpaný.

Mezitím se otázka, čí vliv – zda bankéře na G30 nebo naopak – převládal, se znovu vyhrotila. Je dobře známo, že politika ECB v období po světové finanční krizi 2007-8 byla přesným odrazem politiky Wall Streetu. A je to právě washingtonská „třicítka“, kdo vystupuje jako hlavní lobbista hájící zájmy velkých soukromých bank. Protože ECB kontroluje přístup k úvěrům evropských bank a dostává stále větší pravomoci v dohledu nad bankami, vytváří členství největší evropské banky v G30 potenciální konflikt zájmů a porušuje existující pravidla“, zdůrazňují experti CEO.

Z výsledků vyšetřování provedeného specialisty CEO vyšlo najevo, že hlavním cílem G30 je zrušení státní regulace finanční a bankovní činnosti a přechod k „autoregulaci“ (rozuměj: nekontrolovanosti) bankéřů. V praxi to vede k ustavení absolutní kontroly velkých soukromých finančních organizací nad světovou ekonomikou. A G30 „dosáhla významného úspěchu ve formování mezinárodních pravidel odpovídajících tomuto cíli, prosazováním zájmů Wall Streetu a největších evropských investičních fondů a bank a odstraňování překážek pohybu financí a investic,“ sděluje CEO.

Ptáte se, co mohlo takové shromáždění bankéřů doporučovat ECB? The Guardian k tomu poznamenává, že je těžké „předvést veřejnosti, že existuje jasné rozdělení mezi ECB jako dozorujícím orgánem a finančním byznysem“. Skutečně obtížně.

Jednoduše vzato, ne Draghi americké „třicítce“, ale „třicítka“ diktovala jemu, že zachraňovat soukromé banky od bankrotu na vlně finanční krize je nutno za státní peníze, že je to demokratické. V důsledku toho „autoregulace“ bank, absence státní kontroly nad bankovní činností, ale také „těsné vazby mezi soukromými bankami a finančními regulátory“, založené G30 v podobě mezinárodních pravidel, umetly cestu finanční krizi let 2007-2008. Vždyť G30 byla založena soukromými finančními korporacemi, jejími členy jsou představitelé těchto korporací, její cíl spočívá v ovlivnění finančních regulací, její členové slouží a jsou placeni oněmi korporacemi.

Na této věci nepřekvapuje to, že se finanční korporace snaží formovat (a formují) pravidla hry na světových finančních trzích, ale to, že ECB tak dlouho úporně odmítala řídit se svými vlastními pravidly, předpokládajícími rozdělení státních zájmů od zájmů soukromého korporátního sektoru.

Evropské centrální bance nejspíš vůbec nevadilo, že „členství (Draghiho v G30) odporovalo vlastním pravidlům ECB a to, že to trvalo tak dlouho, podkopávalo důvěru veřejnosti v nezávislost ECB,“ jak čteme v závěrečné části obvinění Mario Draghiho ze styků s „tajným klubem bankéřů“. A už vůbec ne to, jaké ztráty ekonomice EU způsobovaly návštěvy hlavního evropského bankéře v uzavřeném klubu G30, to si netroufá nikdo ani posuzovat: Co když tato „třicítka“ zasedající ve Washingtonu skutečně vládne všem evropským financím?

Zdroj: Fondsk.ru

Přeložil: st.hroch 180124

Není zde článek celý?