Gangsta rap a gangsta politika

8. ledna 2018 zemřel hudební publicista Vojtěch Lindaur. Na jeho smrti je něco symbolického. Do paměti se mi vryla vzpomínka z 80. let, kdy jsem – byť zcela ponořen do paralelního kulturního undergroundového dění – ze zvědavosti navštívil Kulturní dům Opatov na Praze 4, kde jako zástupce vedoucího vedl i panelové večery, než byl po ilegálním a legendárním koncertu zpěvačky Nico v říjnu 1985 na hodinu vyhozen a stal se umývačem oken. Na zmíněném večeru krátce hovořil o filozofu Janu Patočkovi. V té době byl takový veřejný odkaz na disidenta, který zemřel následkem dlouhého výslechu StB a který po sobě zanechal zejména politicky silný mravní odkaz, rukavicí hozenou do tváře komunistickému režimu. Jak je známo, Patočka věřil, že politická obec či polis nemůže fungovat na základě úskočné morálky, technokratického vedení moci a oportunismu. Podle něho tu morálka není proto, aby společnost fungovala, ale proto, aby člověk byl člověkem. Toto napsal český filozof krátce před svou smrtí ve známém textu na obranu boje za lidská práva O povinnosti bránit se proti bezpráví. V roce 1984 založila na Vojtěcha Lindaura StB spis s cílem sledovat jeho aktivity a následně provést „preventivně rozkladné opatření“ za pomoci několika agentů.

Tečka za hudební érou spojenou s bojem za lidská práva

Každá doba má svou osobitou hudební formu, kde umění se stává řečí svobodného a autentického sdělení. Pro Lindaura podobně jako většinu jeho vrstevníků touto formou byla rocková hudba. Proto umožnil ilegální rockový koncert zpěvačky Nico, který mu stál za to i s rizikem, že bude vyhozen z práce a vyšetřován StB. Jeho jednání bylo jen pokračováním jeho veřejné rozpravy o svobodné polis v duchu filozofie Jana Patočky, snahou uchopit svoje bytí a řeč jako místo, kde může jednat dějinně a pravdivě.

Jenže právě v době, kdy byl vyhozen z práce, se na druhém konci západního světa zrodil zcela jiný hudební směr: gangsta rap, který otočil hudební kulturu o 180 stupňů. Zatímco „beat“ či „rock“ byl zpočátku formou silně individualizovaného protestu proti násilné socializaci jedince a jeho součástí byla víra v paralelní polis a woodstockovou kulturu, gangsta rap, který se začátkem 90. let stával fenoménem, je naopak považován za definitivní tečku za érou, v níž byla hudba prodlouženou rukou boje za občanská práva, a proto je označován za nihilistické dílo sirotků Malcoma X a Martina Luthera Kinga.

Rapované litanie v subkulturní českoslovenštině

Začátkem 90. let začíná svou kariéru i Andrej Babiš, jehož praktická filozofie je podobná jako některé texty gangsta rap: „Život nemá žádnej smysl a prachy vládnou světu.“ Tento podnikatel a politik, který nehovoří, ale spíše rapuje politické litanie v subkulturní českoslovenštině, působí jako mnohý hrdina skladeb gangsta rap, kde si aktér užije trochu nezákonnosti, povyřizuje si své účty se znepřátelenými skupinami, pozuráží oponenty, ale nakonec je sám zatčen policií. Nikde žádná pointa.

Některé labely gangsta rap byly vydané za peníze vydělané dealováním drog. I Babišova stranicko-podnikatelská politická deska by se mohla jmenovat jako slavný hiphopový milník stylu gangsta rap: Criminal Minded. Obraz politiky jako firmy se v gangsta politice stává konkrétním místem zločinu: Čapí hnízdo.

Na zmíněné obálce alba Criminal Minded je rapper s producentem po zuby ozbrojený, jako kdyby se chystali do boje. Na kroměřížské masné továrně Kmotr, která patří do koncernu Agrofert, je na zdi mnohametrový obraz gangsterů z amerického období ve 30. letech. Je to současný mediální nomen omen gangsta politiky.

Tajemství gangsta politiky – produkce demokratického separátu

Celá řada novinářů a filmových dokumentaristů, jako Vít Janeček, Vít Klusák, Jaroslav Kmenta, Sabina Slonková a další, kteří dlouhodobě dokumentovali Babišův politicko-ekonomický styl, ho prezentují jako likvidační gangsta politika. Mnozí si v této souvislosti kladou otázku, jak je například možné, že potravinářská skupina Agrofert Holding podnikatele Andreje Babiše produkuje nekvalitní masové výrobky nahrazené separátem, a lidi mu je přesto baští stejně jako jeho stranu ANO, jejíž náplní je politický separát. Tajemství gangsta politiky spočívá právě v tom, že se jedná o politický separát, který výrazně „zlevňuje“ demokratický systém, takže voličstvo je de facto lákáno jen na „zbytky“ demokracie. Osekávání ústavy a ignorování nepsaných demokratických zvyklostí je proces měkkého oddělování a vytváření politického systému, který je založen na produkci demokratického separátu. Proces tvrdého oddělování je pasírování a drcení demokratických zákonů a institucí. Proto se Babišově straně dobře politicky vyjednává nejen s prezidentem Milošem Zemanem, ale zejména s softfašistickou stranou SPD a s příznivci komunistického totalitarismu KSČM.

Podobně jako se nahrávky gangsta rap dostávaly na seznamy nejprodávanějších desek, což šokovalo hudební průmysl, dostala se i gangsta politika rychle na vrchol současných politických žebříčků, což šokovalo vratkou českou demokratickou hitparádu. Je známo, že fanoušci gangsta rapu oslavují otevřené sexuální násilí, v české gangsta polis se voličům líbí prezidentův „sexismus“ a skutečnou pophvězdou české gangsta kultury je zákonitě recidivista Jiří Kájínek, který vyšel z valdického labelu poté, co mu prezident Miloš Zeman udělil milost.

Babišova labutí píseň: Fuck the Police

Jestliže gangsta rap obsahoval takové kontraverzní skladby, jako Fuck the Police, v Babišově gangsta polis je práce demokratických institucí, například zpráva Evropského úřadu proti podvodům nebo obvinění české policie, militantně napadána jako práce mafie. Projevy Andreje Babiše jsou výrazem klaustrofobického politického agrofertního ghetta, kde podobně jako v textech gangsta rap zákony neplatí.

Některé desky stylu gangsta rap dostaly přelepku s textem: „Varování rodičům: nevhodné texty!“, Babišova politika si vysloužila podobné varování voličům: „Nevhodné pro demokracii!“. Jenže podobně jako v případě gangsta rap, ani v gangsta polis nemají taková varování valný úspěch. Rozhodující je, podobně jako v hudbě, klanová mentalita a subkulturní PA kampaň na zlevněný politický systém s náhražkou demokratického separátu. Navíc pokud se u gangsta raperů připomíná jejich zločinecká minulost, je to spíše reklamní image. I politické fantasie některých textů gangsta rap končí triumfálním zvoláním „Přebíráme vládu!“

Vynulování demokratického potenciálu

Gangsta politika se jeví být subkulturou politického demokratického separátu a stejně jako gangsta rap představuje definitivní tečku za érou, v níž politika i rocková hudba byly prodlouženou rukou boje za občanská práva. V gangsta politice totiž nejde o polis, protože veřejně činní lidé jsou politicky skupováni jako separát, aby následně v politice a médiích vynulovali skutečný demokratický potenciál polis. Společensko-politické podmínky současné gangsta politiky je možné dekódovat spíše prostřednictvím sociologie hudby, než politologie.

Každá doba má svou osobitou hudební formu, kde umění se stává řečí svobodného a autentického sdělení, jenže tou dnes už gangsta rap není: Andrej Babiš to ale ještě neví. Možná, kdyby pro budoucnost svých dětí, o nichž tak často hovoří, raději odešel z politiky a zašel si do nějakého skutečného subkulturního klubu, mohl by poznat nejen, kde se apgrejdují politické programy pro budoucí polis, ale také jaký je nový hudebně politický styl. Gangsta politika jako nihilistické dílo demokratického sirotčince a rapované litanie v subkulturní českoslovenštině tímto stylem nejsou, protože svobodná hudba a svobodná obec či polis nemůže fungovat na základě úskočné morálky, technokratického vedení moci a oportunismu. To je dějinný odkaz nejen Jana Patočky, ale i Vojtěcha Lindaura.

Revue Forum Banner

Není zde článek celý?