Generační světonázorové řešení

Tak nám tady v Česku vyrostla generace zajímavých lidí. Dobře placených zaměstnanců mediálních korporací z ranku takzvaného mainstreamu. Není jich sice mnoho, ba oproti počtu obyvatel spíše celkem málo. Leč o co jich je na počet míň, o to víc a hlasitěji do nás mediálně buší, poučují a snaží se nás – zbytek národa – vychovat v tom jediném a správném světonázoru. Jejich světonázoru.

Například, že prý kapitalismus je skvělý a vůbec nejdokonalejší politický systém na světě. No dobrá. Celkem bychom to my ostatní i snad časem nějak zkousli, nebýt však té reality, která je – jako na potvoru – vždycky nějak jiná. Postačí totiž, aby někomu dveře vylomil soukromý exekutor, aby občan rychle pochopil, že ten kapík skvě až tak moc totiž vůbec není. Anebo když boss v práci někomu řekne, „už tě tady nechci“ a vyžene ho jako psa. Ale to by bylo na jinou debatu.

Také nám ti hlasatelé zářných dnešků sborem křičí, že tu máme svobodu a demokracii. Inu, ono to také není až tak docela, když se některé věci nejen dělat nesmějí (což by se dalo pochopit), ale i některé názory se ani nesmí svobodně a nahlas vyslovit. A to už tak snadno chápat nelze, pakliže Ústavou zaručená svoboda projevu tu sice je, ale po projevu už být nemusí. Ostatně, pan A. B. Bartoš by mohl dlouze vyprávět.

Oni ti obdivovatelé dnešní doby jsou vůbec zajímavá generace. Věkem spíše Husákovy a post-Husákovy děti, světonázorem však děti jakoby Goebbelsovy. Papíroví a internetoví válečníci, nenávidějící kdovíproč Rusko, které sice neznají, ale strašně rádi by, abychom my – jako celý národ – proti Rusku šli do jakéhosi válečného boje, zatím co oni – tito naši ideologové – ovšem zůstanou doma a odtamtud nám budou radit, jak ve válce s těmi zlými Rusy úspěšně rychle a statečně padnout za demokracii. Jen nevím, čím pak oni budou doma topit, až jim Putin zavře plyn a ropu na benzín do aut jim také nepošle.

Pusinkami jsou to vyznavači demokracie, mozkem však nositelé jelitokracie. Proč? Inu proto, že podle nich a kromě nich – ten zbylý lid přece není kompetentní, aby jejich činy – činy vládnoucí a mediální elity – nějak kontroloval a natož jim je přímou demokracií ještě nějak usměrňoval. Poučují nás, že zejména národ těch starších důchodcovských vesnických dementů je tu přece od toho, aby jim tu posthusákovskou elitu (jíž jsou oni součástí) v nějakých formálních volbách už jednou provždy odkývl a pak aby mlčel a s jejich činy – protože přece s činy elit! – jenom souhlasil.

Aby souhlasil, že sociálně spravedlivý socialismus byl hnusnou totalitou k nevydržení. Že 40 let doby, kdy oni buď ještě vůbec nebyli na světě, anebo v tom čase tahali na provázku kačera, tu byl jen svět bídy a nedostatku svobody. Že stát prý byl hospodářsky zubožený, protože cizokrajné ovoce bylo jen o vánocích a za každý metrák banánů jsme museli na Západ vyvézt jednoho živého zajíce. No ostatně, beztak tu živých zajíců na polích a v lesích bylo zřejmě nadbytečně moc.

Také nám připomínají, že patříme na Západ, protože jinak bychom byli ještě další stovky let jen chudými otroky Kremlu, protože ekonomika ruského typu byla odjakživa vždy na kraji úpadku. Zajímavé. Aha, tak zřejmě oni ti Rusové před 70 roky vyhráli světovou válku jen s klacky v rukách, atomovou bombu si upekli v kuchyni v troubě sporáku a pak do vesmíru vylétli na koloběžkách? Jenže, je tu otázka: Když i my jsme prý byli tehdy tady v Česku také chudá země, co se tu tedy zprivatizovalo tak, že tu už pětadvacet let máme miliardáře?

No nic, máme teď před druhým kolem prezidentské volby v pořadí a tak bychom těm odborníkům na demokracii, kapitál a neoliberalismus možná měli připomenout to, co v době, jako je ta dnešní, my lidé na venkově vždy před volbami říkáme: Vy v Praze a v Brně v médiích sice pěkně kavárensky píšete a televizně mudrujete, ale my na venkově volíme. A je nás mnohem víc.

Ale možná zase přijde kouzelník a opět ke konci sčítání hlasů na chvíli vypadne počítačová síť, aby ten debakl pro někoho zas neskončil až tak příliš velkou ostudou. Jako minule při volbách parlamentních, když se sčítaly hlasy v Praze.

Není zde článek celý?