HORNICKÁ OSADA PERVOMAJKA (K 75.VÝROČÍ HRDINSKÉ SMRTI MLADOGVARDĚJCŮ)

KODAK Digital Still CameraV těchto dnech si připomínáme 75.výročí popravy komsomolců-členů ilegální organizace Mladá garda ve městě Krasnodonu v tehdejším Sovětském svazu (dnes Luganská lidová republika-LLR). Popravy se konaly 15., 16. a 31.1.1943 v Krasnodonu a 9.2.1943 v Roveňkách. Velká část členů Mladé gardy pocházela z Pervomajky-hornické osady Krasnodonu.

Pervomajka, nejstarší část Krasnodonu (Luganská lidová republika-LLR), byla založena jako kozácká osada Sorokino v 17.století. Donští kozáci zde získali volnou půdu za svou službu carovi. V roce 1876 byla otevřena škola č.6. V roce 1893 byl postaven dřevěný Cyrilometodějský kostel (shořel začátkem 30.let 20.století). V roce 1912 vznikají první uhelné šachty. V roce 1916 byly postaveny dřevěné i kamenné hornické domky. Koncem roku 1919 zde byla nastolena sovětská moc. Postupně se osada rozrůstala, vyrostla nová sídliště a nové ulice. V roce 1936 začala pracovat šachta č.1-bis (po r. 1943 dostala název šachta Sergeje Ťulenina, po členovi štábu Mladé gardy, který na šachtě krátce pracoval). Z osady Sorokino vyrostlo mladé hornické město. Statut města a nový název Krasnodon získává osada v roce 1938. Tehdy zde žilo 22 000 obyvatel. Ve městě bylo 40 uhelných šachet, 15 škol, 40 knihoven, 15 klubů, 3 nemocnice.

Když byla 2.9.1942 v Krasnodonu za německé okupace (19.7.1942-14.2.1943) založena ilegální komsomolská organizace Mladá garda, vstoupili do ní i mladí chlapci a děvčata z Pervomajky, kteří navštěvovali pervomajskou školu č.6.

Pervomajskou 6.školu jsem navštívil na sklonku školního roku 2016/17 již podruhé (poprvé jsem ji navštívil v září 2016). Přívítala mě paní ředitelka a provedla školou, nedávno opravenou. Ve vstupní hale školy vás upoutá pamětní deska se jmény 18 mladogvardějců, kteří školu navštěvovali: Uljana Gromovová (členka štábu Mladé gardy, Hrdinka SSSR), Nikolaj Žukov, Maja Peglivanovová (předsedkyně Komsomolu), Vasilij Petrov, Nina Minajevová, Anatolij Popov, Vasilij Bondarev, Saša Bondarevová, Antonina Ivanichinová, Lilia Ivanichinová, Vladimír Rogozin, Angelina Samošinová, Děmjan Fomin, Nina Gerasimovová, Gennadij Lukašov, Saša Dubrovinová, Anatolij Nikolajev, Nina Ivancovová (jediná přeživší). Rekonstrukcí prošla i malá tělocvična a jídelna. Jídelna slouží zároveň jako velký sál a zrovna se tam konalo rozloučení čtvrťáků s prvním stupněm. Zašli jsme dovnitř a zhlédli část programu.

Poté jsme navštívili školní muzeum Mladé gardy. Toto muzeum uchovává vzpomínku na všechny mladogvardějce, kteří navštěvovali tuto školu. Najdeme zde fotografie mladogvardějců, jejich školních tříd, rodin a učitelů, jejich slohové práce, básně, vysvědčení, osobní předměty, komsomolské legitimace, dopisy a deníky. Uložena je zde i školní kronika. Můžeme si přečíst, jak na mladogvardějce vzpomínají jejich rodiče, spolužáci, učitelé, kamarádi. Samozřejmě jsou zde uvedeny všechny hrdinské činy mladogvardějců. Přečíst si můžeme i poslední dopis Uljany Gromovové z vězení.

Jelikož jsem si prohlédl toto muzeum již při své minulé návštěvě, debatovali jsme s paní učitelkou, která má muzeum na starosti, a žákyněmi-průvodkyněmi jen krátce. Nahlédli jsme i do několika tříd. Poslední naše zastávka byla v ředitelně, kde nás čekalo malé pohoštění. Povídali jsme si o tradicích školy i o současném pestrém životě školy.

Po skončení návštěvy školy jsem se vyšplhal na nedaleký kopec, kde byl v roce 2016 odhalen památník obráncům Krasnodonu z roku 2014. Město bylo obléháno ukrajinským vojskem v létě 2014. Na tomto a přilehlých kopcích byla obranná stanoviště vlastenců, dole v údolí říčky Balšaja Kamenka bylo ležení Ukrajinců. Město bylo ubráněno a ukrajinská vojska byla odehnána. Padlo 70 obránců města.

Potřetí jsem ještě zavítal do této školy v září 2017, kdy se v rámci Dne mikrorajónu konaly před školou oslavy 75.výročí založení Mladé gardy.

Prošel jsem se i po Pervomajce. Na hlavní ulici Rudých partyzánů, která vede z centra Krasnodonu na ruskou hranici, hned na začátku osady, je dnes už nefungující šachta Sergeje Ťulenina č.1-bis a zachovalá budova bývalého Gorkého klubu. Zde si v období okupace členové Mladé gardy zřídili mládežnický klub, kde hráli divadlo, tancovali a zpívali. Měli tím odpoutat pozornost od své ilegální činnosti (nyní je v budově sídlo kozáků a nedávno byl obnoven provoz kina). Ve zpěvu a tanci vynikala zejména Ljubka Ševcovová. Hned nedaleko je domek, ve kterém Ljubka bydlela. V centru osady se nachází škola č.6 (nynější budova školy byla však postavena až po 2.světové válce). Od školy se osada postupně svažuje do údolí říčky Balšaja Kamenka, přítoku Severního Donce. Mimochodem, u této říčky začíná román Alexandra Fadějeva Mladá garda. U romantické říčky jsem se byl podívat. V zákrutě říčky se koupaly děti. Kdoví, možná právě na toto místo často chodila Ujlana Gromovová se svými kmarády. Procházel jsem ulicemi Uljany Gromovové i Mají Peglivanovové, kolem původních starých domků. Zachovaly se i některé nejstarší kozácké domky. Prošel jsem i kolem několika domků, kde bydleli mladogvardějci. Zastavil jsem se u pustého domku, kde bydlela Uljana Gromovová. Na zdi domku je pamětní deska Uljaně. Prošel jsem se kolem domku, po dvoře i sadu. Na dvoře se nachází kůlna, rozpadlá letní kuchyně a sklep. Sad je zarostlý. Zde se tedy scházela Uljana se svými kamarády, spolužáky a hlavně se členy Mladé gardy. Konalo se zde i několik tajných schůzek. Začátkem ledna 1943 zde byla Uljana zatčena a před 75 lety, 16.1.1943, spolu s mnoha dalšími mladogvardějci, popravena.

Čest památce mladogvardějců!

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Pervomajka, LLR

loading…

Není zde článek celý?