Kam míří Mladý vůdce aneb Čučche 2018

Severní Korea, stalinská diktatura, Hermit Kingdom nebo také Země jitřní svěžesti – škála jmen a epitet vyjadřuje rozporuplné pocity, jež ve světě vyvolává KLDR. Není to v pravém slova smyslu komunistická diktatura, ale země ovládaná ideologií čučche.

Silný etatismus, víra v roli vůdce s monarchistickými a nadpřirozenými charakteristikami, tradiční izolacionismus, vnucený kolektivismus a všezahrnující dohled Korejské strany práce, to vše je shrnuto a zapouzdřeno v čučche.

Ideologii Čučche přinesl v roce 1955 Velký vůdce a Věčný prezident KLDR Kim Ir-sen. Jejím základem jsou samostatná politika, ekonomická soběstačnost a schopnost vojenské sebeobrany. V Pchjongjangu stojí Věž Čučche, jejíž rudý plamen září i do těch nocí, kdy ve městě nejde proud.

Velký vůdce byl poučen historickou zkušeností s oběma starodávnými sousedy (Čína a Japonsko), pro něž byli a začasté ještě jsou Korejci jen podřadnou rasou. Byl poučen zradou, když jej Stalin podpořil proti Jihu, ale pak se SSSR zdržel hlasování v RB OSN a umožnil tak intervenci. Byl poučen, že ani od USA se ničeho dobrého nedočká, což si způsobil sám přepadením jižní části rozdělené země.

Čučche dostávají obyvatelé KLDR do svých myslí dnes a denně. Životní zkušenost je poučuje o tom, že čučche je i nástrojem, který je ochrání před zvůlí a neschopností jejich vlastních vůdců. Před státem, který kontroluje vše, se lze bránit jen pomocí čučche – potřebovat toho od státu co nejméně.

Jaderný program KLDR je v souladu s čučche. Základny s čínskými nebo sovětskými jadernými zbraněmi na území KLDR byly nemyslitelné. Stejně těžko se dalo věřit, že by tyto velmoci přišly KLDR na pomoc i se svým jaderným arzenálem.

Kredibilita země byla vždy nízká, její ekonomická výkonnost pochybná a politický vliv v zahraničí se blíží nule. Permanentní a zčásti oprávněný pocit vnějšího ohrožení jen posílil postavení armády. Ta je nedotknutelnou svátostí, protože podle legendy osvobodila zemi od japonské okupace a je zárukou existence státu.

Série raketových a jaderných pokusů KLDR v roce 2017 vyvolala ve světě emoce od radostného jásotu po zuřivé hrozby strašlivou odvetou. Nakonec hlasovaly pro sankce proti zemi „rakeťáka Kima“ i Čína a Rusko. Po předchozích zkušenostech to pro KLDR nebylo žádné překvapení.

Nastal čas novoročních projevů a Mladý vůdce všechny načapal nepřipravené. Vlídně akceptoval návrh jihokorejského prezidenta na zvážení účasti sportovců KLDR na zimní olympiádě. Akceptoval návrh na zahájení politických rozhovorů s představiteli Korejské republiky. V Pchanmundžomu po dvou letech zazvonil telefon ze Severu a USA vzápětí odvolaly polní část vojenského cvičení na jihu poloostrova.

Je to v důsledku sankcí, jež ohrožují přežití diktátorského režimu? Vedly by sankce ke ztrátě bojeschopnosti severokorejské armády? Hrozí vnitrostátní krize v důsledku nespokojenosti obyvatel? (Málokterý názor tak dobře ilustruje nepochopení skutečné situace v KLDR.) Je ve hře dominantní postavení Kima ve stranické hierarchii?

Nelze vyloučit variantu, že loňský rok byl vyvrcholením vlivu armádních špiček na mladého Kima. Pokud by nedávno došlo k nějaké čistce mezi generály, asi bychom o tom věděli aspoň něco. Nic takového se zatím neobjevilo a náhlý obrat v politice KLDR se bude muset vysvětlit něčím jiným.

Vedení KLDR se polekalo ruské a čínské podpory sankcím a pochopilo, že se dostalo na cestu k vlastní zkáze? Ani to se mi nezdá pravděpodobné. KLDR byla v podobné nebo i horší situaci už několikrát. Nehledě na to, že přežití režimu je i v zájmu jiných zemí nebo organizací tu či onde.

Osobně bych odpověď hledal v čučche a v mazané trpělivé hře severokorejských vůdců. Po zvolení D. Trumpa vyhodnocovali severokorejští analytici jeho osobnost a zřejmě si ho přečetli docela přesně. Svého největšího nepřítele a současně jedinou zemi, o jejíž respekt KLDR stojí, dohnali až na pokraj možností neválečné komunikace.

V sentimentální náladě přelomu roku zamávali zelenou ratolestí a svým bratřím v Korejské republice nabídli exkluzivitu vyjednávání. USA zareagovaly pozitivně, aby ukázaly, že si válku nepřejí. Jihokorejská strana radostně slibuje hory doly (jednání bez podmínek, v libovolném formátu a kdekoliv) a i když je to po poradě s USA, jedná přece jen sama za sebe.

Celokorejské čučche, nic jiného to není. Někdejší Sunshine Policy měla pro KLDR dvě neodstranitelné chyby. Byla to iniciativa Jihu a měla od počátku podporu USA. Nynější severokorejská olympijská iniciativa je něco jiného. Je to korejský nápad, jednají korejské státy a jako rukojmí mají olympijskou myšlenku. Jak dlouho se ví, kde a kdy bude letošní zimní olympiáda? Buďte si jisti, že ve chvíli vyhlášení rozhodnutí MOV začalo v Pchjongjangu odpočítávání.

Až skončí olympiáda a jarní práce na polích v KLDR, pak teprve uvidíme, jak to soudruzi ze Severu opravdu myslí. Lépe řečeno, uvidíme, co bylo jejich plánem pro první krok, ale nebudeme vědět, jaký bude krok druhý. USA budou o čtvrt roku blíž k volbám, a tudíž ve fázi, kdy na radikální kroky nebude vhodná atmosféra. Nejspíš v té době také skončí celokorejské čučche a zase vypukne mezinárodní politika.

Není zde článek celý?