Koněv a svědomí

„Úprava“ pomníku maršála I. S. Koněva na pražském náměstí Interbrigády není záležitostí samosprávy, ale svědomí. Jestliže se česká reprezentace schová za tento alibismus, postaví se za všechny, kterým monument vadí. A kterým vadí výsledek války.

Snaha vedení Prahy 6 „upravit“ pomník „vysvětlující tabulkou“ není ničím jiným než snahou pomník rozbít. Vrazit do něj klín, narušit jeho fundament a s veškerou škodolibostí sledovat, jak postupem času praská a rozpadá se na kusy.
Je to poněkud mírnější, kultivovaná, takříkajíc západní verze kalačového běsnění současných banderovců a jejich záliby v urážení hlav na Ukrajině. Podstatný je shodný motiv: „náprava křivdy“ způsobené porážkou fašistů Sovětským svazem.
Argument „bez Sovětů byste tady ani nebyli“ neplatí pro ty, kteří chtějí za každou cenu zničit Koněvovu sochu. Oni sami by si v případě války počkali na výsledek v londýnském nebo zámořském exilu. V tomto jim pokrytectví vyčítat nelze. Mají svou vlastní vlast, která nezná hranic.
Miliony lidí, které válka ztrápila fyzicky i duševně uvnitř hranic vlasti – té naší – jsou jim fuk.
Vůbec nejvíc práce jim dá přemýšlení, jak se vypořádat s desetitisíci padlých sovětských (čti nepřátelských) vojáků a přitom nevystoupit z falešné aury pravdy a lásky, habsburské šlechetnosti, anglosaské humanity a bruselské korektnosti.
Donekonečna budou lhát, popírat, že chtějí měnit historii. Nikdy to nepřiznají a přímo do toho nepůjdou. Začnou u maršála, který válku přežil. A nápis? „Normalizační žvást“. Začnou nenápadně, se svojí toxickou tabulkou. Jed podlomí pomníky, vyvrátí náhrobky, pronikne do země a rozpustí ostatky padlých. Pak vnikne do živých.
Vlastně už vniká. Všimli jste si, kolik hákových křížů číhá v každém knihkupectví? Začínáme si na černo červenobílé moře zvykat. Být imunní vůči symbolům znázorňujícím tu největší zvrácenost v lidských dějinách. Zálibu v tom nejperverznějším mučení lidských bytostí. Zálibu v předčasném ukončování životů dětí i starých lidí.
Koněv dělal opak toho, co dělají jeho současní nepřátelé. Bojoval proti zlořádu a pomohl ho porazit. Chápou to všichni, pro které zlo zůstane navěky zlem.
Ti druzí ať si dál balí své bludy do představ o bájné ruce Kremlu. Dopis velvyslanců zemí bývalého SSSR je než „ruským vměšováním“ spíš pokusem smutných vnuků a pravnuků sovětských vojáků probudit poslední zbytky svědomí u reprezentace českého státu.
O přehodnocení „úpravy“ památníku požádali i ambasadoři Běloruska, Kazachstánu, Arménie a Ázerbájdžánu. Ano, i zemí, které jsou léta na hraně války, což jejich velvyslancům nepřekáží, aby se bok po boku postavili za své předky. 
Však oni si vzpomenou, až se k nim zase naši poslíčci připlazí s „Východním partnerstvím“.
Geo, Eurasia24.cz

loading…

Není zde článek celý?