Majetek a podnikatelské okolí kancléře Mynáře budí vážné pochybnosti

Prezidentský duel, nezaměňovat, prosím, s estrádami à la Ein Kessel Buntes na TV Barrandov a TV Prima, zmínil kromě jiného okolí pánů kandidátů. I když to opticky vypadalo, že oba mají problém, stav je poněkud jiný. Významně vážnější problém má Miloš Zeman. Kvůli svému kancléři. Vratislav Mynář ani po pěti letech nemá bezpečnostní prověrku.

Respektive, Národní bezpečnostní úřad mu ji na dokumenty přísně tajné odmítl vydat. Rozhodnutí lze napadnout přímo u NBÚ rozkladem. To kancléř Mynář udělal a neuspěl, rozhodnutí je tedy pravomocné. Tady si ale připomeňme, že toto je informace z ledna 2016 (!). Následně Mynář podal žalobu k Městskému soudu v Praze, soud zatím nerozhodl, protože kancléřova kauza nesplňuje podmínky pro přednostní projednání. Zákon sice nevyžaduje explicitně prověrku nejbližších spolupracovníků prezidenta, ale to se tak nějak předpokládá. Asi si nikdo neumí představit situaci, že Miloš Zeman pročítá třeba zprávy BIS nebo NATO, a když do nich chce nahlédnout kancléř, prezident se ohradí: „Ty ne, Vráťo, ty nemáš prověrku!“

Miloš Zeman se v prezidentské debatě nechal slyšet, že jeho kancléř nedostal prověrku kvůli nabouranému sloupu s obecním rozhlasem. Podle Demagog.cz šlo o zavádějící výrok. Není divu. Byl to totiž hodně manipulativní výrok. V roce 2015, v lednu, tedy přesně před třemi roky jsem připravil k neprověrce kancléře rozsáhlou reportáž o kontroverzním okolí Vratislava Mynáře a ta byla následně publikována v Reflexu (najdete níže). Z ní mimo jiné také vyplývá, že v té době byl dohledatelný majetek pana Mynáře ve výši 34 milionů korun. Nyní, kdy byl donucen zveřejnit svůj majetek, uvedl, že se pohybuje ve výši okolo sta milionů korun. To je zhruba dvacet milionů ročně. Tedy, přestože premiér v demisi a prezident republiky veřejně podrývají důvěru ve spravedlnost, rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu jistě nebylo jen o nabouraném sloupu v době mladické divokosti.

Reportáž pro Reflex z 22.1. 2015

ZÁZRAČNÉ ZBOHATNUTÍ PANA KANCLÉŘE

PREZIDENTOVA MUŽE DOHNALY PATNÁCT LET STARÉ OBCHODNÍ AKTIVITY A ROZCHOD S MIROSLAVEM ŠLOUFEM 

Prezidentův kancléř řeší problém za problémem. Nedávno koupil v pražských Strašnicích za směšnou částku vilu od právníka odsouzeného lobbisty Janouška. Následný zájem médií připomněl mnohem závažnější věc: Vratislav Mynář stále nemá bezpečnostní prověrku. Není těžké odhadnout, že důvodem jsou jeho vazby na kontroverzní moravské podnikatele a privatizaci Nové huti Ostrava.

Vratislav Mynář o průběhu své bezpečnostní prověrky, kterou bezpodmínečně potřebuje pro výkon funkce, mlží a před médii různě uhýbá. V říjnu 2013 například tvrdil v MF Dnes, že už brzy Národnímu bezpečnostnímu úřadu podklady dodá. Nyní, v lednu 2015, vyšlo najevo, že potřebné podklady se na inkriminovaný úřad dostaly až na podzim 2014, a to až pod pohrůžkou NBÚ, že prověřování zastaví.

„Nevěděl jsem, že by prověrka teprve začala, protože jsem byl informován, že průběžně probíhá a že pan kancléř průběžně dodává informace,“ uvedl v reakci prezident Miloš Zeman. Je patrné, že mu jeho muži neříkají vše a některé věci řeší po svém. Pro upřesnění dodejme, že bezpečnostní prověrku na stupeň přísně tajné kancléř potřebuje, aby se mohl s prezidentem účastnit jednání vlády a aby mohl přicházet do styku s informacemi od tajných služeb nebo třeba s vybranými materiály NATO. I proto se prezident Zeman vyjádřil poměrně ostře: pokud Mynář prověrku nedostane, na Hradě skončí.

Je tedy možné, že Vratislava Mynáře dostihne jeho minulost.
Na přelomu tisíciletí se dostal do blízkosti kontroverzního opavského podnikatele a lobbisty Radima Masného, který měl v tu dobu úzké vazby na Zemanovu sociální demokracii. Jeho podnikání spočívalo ve využívání těchto kontaktů a propojování politiky a byznysu. Pro ilustraci, na konci roku 1998 například se svým společníkem, zlínským podnikatelem a dlouholetým majitelem vsetínského hokeje Romanem Zubíkem koupili za nezveřejněnou cenu 47 procent akcií společnosti Chemapol Group. Tato vlajková loď českého kapitalismu devadesátých let stála před hrozbou konkursu. Radim Masný se nechal slyšet, že to „dokáže s věřiteli vyjednat“. Nedokázal, dvě věřitelské banky nakonec poslaly Chemapol Group v lednu 1999 do insolvence. O několik let později u soudu právě se Zubíkem pak vypověděl, že Zubík byl pouze prostředníkem, protože Chemapol chtěla tehdy ovládnout slovenská státní (!) společnost Slovenský plynárenský průmysl. Její generální ředitel Ján Ducký, jenž byl později zavražděn (pachatel vraždy nebyl dodnes dopaden), se podle Masného dohadoval právě s Romanem Zubíkem. „Osobně jsem se sešel s Duckým a ten mi říkal, že mají zájem nakoupit akcie Chemapolu a že o tom jednají se Zubíkem,“ uvedl Masný u soudu v roce 2006.

V době opoziční smlouvy fungovalo na obou stranách barikády několik lobbistů, kteří čile obchodovali se státem. Radim Masný byl jedním z nich, protože tehdy měl výborné kontakty s bývalým Zemanovým spolupracovníkem Miroslavem Šloufem. Toho ale později právě Mynář, přítel Radima Masného, vyštval z blízkosti Miloše Zemana. Proto by nebylo divu, kdyby se Šlouf Mynářovi mstil.

Nakonec – ve své knize Jak se dobývá Hrad se o dnešním kancléři vyjadřuje velmi nepěkně.

Jsem v kraji 

Když jsem prezidentova kancléře Mynáře kontaktoval se žádostí o rozhovor o jeho podnikatelských a politických aktivitách, napsal mi tento e-mail: „Pane kolego, do ČT jsem s PP (rozuměj s panem prezidentem; pozn. red.) v kraji, takže zkusím ve ČT nebo PÁ. Ale teď to neumím říct. V. M.“ Mezitím jsem vyrazil na Moravu za podnikateli, jejichž obchodní aktivity a kontakty by mohly být pro NBÚ překážkou dát Vratislavu Mynářovi bezpečnostní prověrku. Po mém návratu začal kancléř kličkovat.

S termíny schůzky se neozval, jeho asistentka mi pouze sdělila, že „pan kancléř o všem instruoval mluvčího Ovčáčka“ a že se mám obrátit na něj. Kontaktoval jsem mluvčího Ovčáčka, který mi stroze odpověděl, že je mluvčím pana prezidenta, nikoliv pana kancléře.

Volal jsem zpět asistentce. Prý mám poslat okruhy otázek.
Napsal jsem tedy znovu panu Mynářovi: „Dobrý den. Vaše asistentka mě informovala, že se mám obracet na pana Ovčáčka, ten mi ale sdělil, že je mluvčím prezidenta republiky, ne kancléře. A že Vaše soukromé aktivity komentovat nebude. Pokud nemůžete dnes, jsem k dispozici ještě o víkendu. Jsem zastáncem osobního kontaktu.

Okruhy otázek:

– Podnikatelské aktivity do roku 2000

– Seznámení a spolupráce s Radimem Masným

– Seznámení a spolupráce s Miroslavem Šloufem

– Petrcíle

– angažmá

– VV Invest

– majetek a aktivity

– SPOZ – založení

– Prezidentská kampaň

– Rozchod s Miroslavem Šloufem

– Seznámení s Vítem Širokým

Děkuji. Petr Vrabec“

Odpověď přišla v sobotu odpoledne: „Pane kolego, děkuji za Vaše otázky, nicméně musím konstatovat, že na všechny otázky jsem již mnohokráte odpovídal. Tím považuji tuto záležitost za uzavřenou. Hezký den V. M.“

Vratislav Mynář má vlastně pravdu – na podobné otázky dříve skutečně odpovídal. Nikdy ale vlastně nic neřekl. I v posledním obsáhlém rozhovoru pro Lidové noviny (19. 1.), který poskytoval v době, kdy na Reflex neměl čas, se řadě nevyjasněných věcí vyhnul nebo je obešel.

Harcovníci a pionýři 

Vraťme se v čase přibližně o patnáct let. V České republice vládne menšinová vláda Miloše Zemana svázaná tzv. opoziční smlouvou s ODS. Okolo sociální demokracie se v této době pohybuje řada kontroverzních podnikatelů a lobbistů. Mezi nimi například staří harcovníci Miroslav Šlouf, František Mrázek nebo výše zmíněný Radim Masný. Ten jako dlouholetý obdivovatel Miloše Zemana mimo jiné zachránil ČSSD z kleští konkursu a zaplatil za ni osmimilionový dluh na daních. Zároveň se v roce 2001 rozhodl zničit Občanskou demokratickou alianci, když chtěl koupit u České pojišťovny její dluh 52 miliónů a poslat ji do konkursu. ODA byla tehdy součást tzv. Čtyřkoalice, která měla našlápnuto rozbít hegemona opoziční smlouvy.

Do okruhu podnikatelů spřízněných s ČSSD přibyla v té době ke staré partě mladá krev reprezentovaná například Marianem Kuśem z Českého Těšína (s nímž Masný ještě před pár lety spolupodnikal a dnes je s ním ve sporu) nebo právě dnešním prezidentským kancléřem Vratislavem Mynářem. „Byl to úspěšný podnikatel a příjemný mladý kluk. Sedli jsme si hned,“ vypráví mi o počátcích vztahu s Mynářem – někdy z roku 2000 – Radim Masný. Tvrdí, že to byl právě on, kdo tenkrát seznámil Vratislava Mynáře s Miroslavem Šloufem. „Že Vráťa začal dělat do politiky, jsem se dozvěděl náhodou na pláži. Tak jsem mu hned psal,“ směje se Masný s tím, že jsou nadále kamarádi, ale už se nestýkají tak často. „Naposledy jsem ho osobně viděl, tuším, někdy během prezidentské kampaně,“ dodává.

Privatizace Nové huti

S Radimem Masným pojí Vratislava Mynáře zejména firma Petrcíle. Její příběh začal v roce 1996 za vlády Václava Klause. Ta rozhodla mimo jiné o privatizaci Nové huti Ostrava. Manažeři hutí proto založili společnost Petrcíle a zavázali se zlepšit hospodářské výsledky NH kvůli prodeji strategickému investorovi. Za to jim stát odprodal jedno procento železáren s opcí na dalších necelých patnáct procent.

V roce 2000 ale stát smlouvu s Petrcíle vypověděl s odůvodněním, že manažeři nesplnili své závazky a Nové huti klesla cena akcií. Zde vstupuje na scénu Radim Masný.
Nabídl manažerům, že jim ve sporu se státem pomůže. Přistoupili na to – zjevně díky jeho kontaktům na sociální demokracii a vazbám na Zemanova poradce Šloufa. „Oni z toho byli psychicky na dně. Tak jsem se nabídl, že pomůžu. Přišlo mi to od státu strašně arogantní,“ říká dnes o svém vstupu do firmy Petrcíle Radim Masný.

Jako řešení sporu nabídl, aby stát odškodnil manažery Petrcíle jen ve výši prokazatelných škod (nabrané úvěry, úroky z úvěrů, náklady na provoz). Když to Fond národního majetku odmítl, rozjel se na příštích pět let kolotoč arbitráží a soudních sporů. A taky změn ve vlastnictví Petrcíle. Dominantní se stala společnost Českomoravská železárenská, za níž stáli podnikatelé Petr Nádvorník a Jaromír Janiczek. Už tehdy se mělo za to, že Petrcíle skrytě řídí Radim Masný. „Většinou nikde nejsem oficiálně. To je moje taktika,“ říká k tomu mnohoznačně Masný.
V roce 2003 však společnost Petrcíle ovládl Radim Masný oficiálně a Nádvorník si do médií stěžoval, že ho o firmu „připravil“.

Nádvorník se nemohl bránit, protože si v té době odpykával trest za machinace s akciemi společnosti Čechofracht.

Podle výpisů z obchodního rejstříku vstoupil v roce 2004 do orgánů společnosti Petrcíle i Vratislav Mynář a stal se minoritním akcionářem s necelými jedenácti procenty, která koupil za 106 tisíc. Za měsíc ale svůj podíl překvapivě prodal a další rok zůstal jen jednatelem.

„Musel jsem řešit obměnu orgánů společnosti, tak jsem to asi nabídl Vráťovi. Prostě mi asi dělal křoví jako kamarádskou výpomoc,“ tvrdí dnes Masný. Následně došlo k několika dalším majetkovým přesunům mezi různými společnostmi, až nakonec Petrcíle v roce 2005 skončila v rukou kyperské společnosti Zuglite Investment Limited, za kterou stál Pavel Tykač a zprostředkovaně PPF. Spory se státem nakonec dovedli k řešení – ukončila se soudní pře a stát patnáct procent akcií Nové huti odprodal společnosti Petrcíle za 850 milionů. Ta je obratem prodala většinovému vlastníkovi hutí, společnosti Mittal Steel. Za sedm miliard. Kolik inkasovali lidé okolo Radima Masného, se neví. „Na to se musíte zeptat Vráti, kolik z toho měl,“ říká Radim Masný, když se pozastavuji nad tím, že svůj podíl v Petrcíle Vratislav Mynář koupil za 106 tisíc a podle informací z obchodního rejstříku prodal za 62 tisíc korun.

Dům na Malé Straně 

Rok po převzetí Petrcíle společností Pavla Tykače vstupuje Vratislav Mynář do firmy VV Invest. Podle všeho to byla advokáty založená tzv. ready made společnost. Její základní jmění bylo dva miliony korun. Rozhodnutím valné hromady se podle obchodního rejstříku jmění vzápětí zvýšilo na třicet milionů korun a jediným upisovatelem akcií se stal právě Mynář, jenž za to vložil do společnosti činžovní dům v ulici Jánský vršek na pražské Malé Straně v hodnotě osmadvacet milionů korun – za 28 akcií v nominální hodnotě jeden milion korun.

U Mynářova činžáku na jednom z nejlukrativnějších míst v Praze se na chvíli zastavme. S trochou nadsázky lze totiž říci, že proti tomu je dnes v médiích tolik diskutovaná vila v pražských Strašnicích nic. Na vilu za pět a půl miliónu si vydělat hradní kancléř asi mohl, ovšem při jakém obchodu a ve kterém roce vydělal na památkově chráněný dům na Malé Straně, na to odpověď neznáme.

Dokonce i ve zmiňovaném obsáhlém rozhovoru pro Lidové noviny se odpovědi na tuto otázku vyhýbá a jaksi mlhavě vysvětluje, že prodal obchodní podíl ve společnosti Sita Moravia: Už ale neříká, jak velký podíl a za kolik přesně peněz.

Mlží a kličkuje. Proto jsem se i přes několikeré odmítnutí na Vratislava Mynáře ještě obrátil.

„Nikde v otevřených zdrojích jsem nenašel, kdy přesně a z jakých peněz jste si pořídil dům na Jánském vršku na Malé Straně, který jste vložil do společnosti VV Invest za držení osmadvaceti milionových akcií?“ Odpověď nepřišla. Pro úplnost dodejme, že při dalším upisování akcií do VV Investu vložil Vratislav Mynář svoji společnost Clever Management v hodnotě šesti milionů korun. Tato společnost postavila s přispěním grantu EU za pět milionů korun zimní středisko v Osvětimanech. Z třiceti šesti akcií, jejichž hodnota je jeden milion korun, tedy držel ve VV Investu třicet čtyři Vratislav Mynář. Podle obchodního rejstříku jsou všechny akcie společnosti VV Invest od 1. června 2014 akciemi v listinné podobě na jméno a seznam vede sama společnost.
Ve veřejných zdrojích tento seznam není. Jelikož v rozhovoru pro LN hovoří Vratislav Mynář o domě na Jánském vršku jako o „svém“ domě, lze předpokládat, že nadále drží akcie VV Investu, tedy společnosti, do níž tento dům vložil.

Sečteno, podtrženo: nynější prezidentův kancléř se v první polovině uplynulé dekády pohyboval v podnikatelském okolí šíbrů napojených na sociální demokracii. Radim Masný má kromě toho také kontakty na ruské prostředí. „Samozřejmě se znám s lidmi z Lukoilu. Ale s těmi se znám z doby, kdy jsem se s nimi jako boxer potkával v rámci sportu,“ komentuje to dnes. Národnímu bezpečnostnímu úřadu a kontrarozvědkám také může vadit, že se okolo Petrcíle pohyboval Petr Nádvorník, který byl odsouzen za machinace v Čechofrachtu. S Radimem Masným ještě donedávna podnikal Marian Kuś – před revolucí kádr rozvědky StB (měl operovat v prostředí křesťanské mládeže) a silná postava v ČSSD v prvních pěti letech tohoto tisíciletí. Dnes je to ale právě on, kdo podává insolvenční návrhy na Radima Masného. „Držím nějaké směnky, akcie, to je obchodní tajemství,“ říká suše Kuś. A mimochodem, když Miroslavu Šloufovi vzkazuji „upřímné“ pozdravy od Radima Masného, začne se hluboce smát. „Ten ať nejdřív platí své dluhy,“ říká pobaveně Šlouf. Vypadá to, že se tato dříve mimořádně silná sociálně demokratická parta okolo opoziční smlouvy ošklivě rozhádala. Nakonec o tom svědčí i pohrdlivý komentář Kuśe, jenž o prodeji vily ve Strašnicích říká: „Tak to vždycky dopadá, když dělá byznys hlúpy s blbem.“

Vyhodili ze sedla Šloufa 

„Nabízel jsem Milošovi nejlepšího z nejlepších, Petra Kynštetra, a on si vybral nejhoršího z nejhorších,“ vysvětluje mi Miroslav Šlouf svůj postoj k prezidentovu kancléři.

S omluvou, že je „zase v nemocnici“, mě odkazuje na svou knihu Jak se dobývá Hrad, v níž prý popsal vše. Z knihy je cítit jistá zapšklost. Radim Masný ale Šloufa kvůli prezidentské kampani uznává. „Takhle to mohla vymyslet jen jedna hlava. A oba víme která,“ konstatuje uznale. „Zeman bez Šloufa by nebyl nic – a naopak. Pro Miloše Zemana i Mirka Šloufa byla cesta na Hrad to poslední, co se dalo dokázat,“ dodává. Zřejmě naráží na fakt, že přes Parlament by se Zeman na Hrad nedostal. Koneckonců celá Strana práv občanů – zemanovci byla strana na jedno použití: Dostat Zemana na Hrad.

„Kampani předcházely přípravy a průzkumy a samotná cesta vzhůru začala vypuštěním důležitého průzkumného balónku – podpisovou akcí na přímou volbu prezidenta,“ píše ve své knize Šlouf a pochvaluje si, že to byla „pecka“, protože za pár týdnů i díky pravdoláskařům získali sto tisíc podpisů. „Miloš Zeman byl vzorný. Velmi dobře věděl, že je to jeho poslední zvonění a že pokud tuhle šanci promarní, další už nikdy nedostane,“ píše dále Šlouf.

Nakonec to ovšem dopadlo tak, že Miloš Zeman svého stratéga zapřel. V živé paměti ještě zůstává, jak Šlouf přišel přát novému prezidentovi a před kamerami televizí odešel jak spráskaný pes.
Prezidentská kampaň, respektive spíš rozdání funkcí a pašalíků, zřejmě výše zmiňovanou partu kolem Zemanovy ČSSD rozsekla. Měl to být poslední „návrat“ starých zbrojnošů, ale pionýři je vypekli. Ve své knize si Šlouf stěžuje, že Miloši Zemanovi pořád někdo něco našeptával, až ten na něj jednou vyjel: „Přišel jsem kvůli tobě minimálně o deset procent hlasů!“

Tím našeptavačem byl podle Šloufa právě Mynář. Jemu totiž Šlouf vyčítá, že ho od Miloše Zemana odstínil. Proto se o něm vyjadřuje nelichotivě a zřejmě i v okruhu svých bohatých kontaktů na něm nenechá nit suchou.

A jsme zpátky u Mynářovy bezpečnostní prověrky. Uvědomme si, že informace zpravodajci tajných služeb získávají kromě jiného od zdrojů z prostředí, tedy jistě i od Miroslava Šloufa, jenž jistě ví hodně citlivých informací. Nakonec, když byli s Vratislavem Mynářem ještě „přátelé“, určitě si řekli i věci, které se běžně a každému neříkají. A pokud jsou dnes nepřátelé, může to mít pro Vratislava Mynáře fatální důsledky. Takže to nakonec může dopadnout tak, jak Miroslav Šlouf původně navrhoval.
Kancléřem se stane Petr Kynštetr.

Vratislav Mynář

Podnikatel a politik Ing. Vratislav Mynář se narodil 23. 6. 1967 v Kyjově. Byl předsedou Strany práv občanů. Při své cestě z Moravy do Prahy se rozešel s manželkou Kamilou a začal chodit s moderátorkou České televize Alexandrou Noskovou (31), se kterou žije od loňského září. „Slečna Nosková je moje přítelkyně. Jsem za to rád a jsem velmi šťastný,“ řekl tenkrát iDNES.cz Mynář. Poté, co vyšlo najevo, že má moderátorka zpravodajství vztah s hradním kancléřem, Česká televize ji stáhla ze zpráv.

Nosková se vrátila k moderování dopravního zpravodajství v ranním Studiu 6, pak k moderování zpráv z brněnského studia. Od konce září moderuje Události v regionech. Kancléř podal v listopadu 2013 žádost o rozvod s manželkou Kamilou Mynářovou, která pracuje v jeho skiareálu v Osvětimanech. Jak později tvrdil bulváru, byla mu nevěrná s kuchařem. Mynář s Noskovou čekají dítě, plánují svatbu a v létě se chtějí s rodinou přestěhovat do nově koupeného a zrekonstruovaného domu v Praze.

Revue Forum Banner

Není zde článek celý?