Novinářské hyeny aneb Střih opět králem manipulovaného zpravodajství

(Pozn.: filmový střih mj. umožňuje převrátit chronologickou posloupnost děje, zvýraznit nebo zatajit jeho podstatnou část, zaměnit příčinu za následek apod.)

V sobotu večer v pražském hotelu TOP – již po skončení oficiální akce strany práv občanů u příležitosti volby prezidenta republiky – zkolaboval novinář M. R., který krátce předtím přijel z obdobné akce sympatizantů Jiřího Drahoše.

Nutno předem podotknout, že akce SPO v hotelu TOP byla uspořádána ve dvou sálech – ve žlutém pro novináře se žlutými visačkami a v modrém pro členy a sympatizanty SPO, kteří si zde pro sebe objednali a zaplatili pohoštění, kam proto nezvané osoby neměly přístup. K viditelné nelibosti novinářů a kameramanů byly oba sály po celou dobu odděleny posunovacími dveřmi, na což pečlivě dohlížela ochranná služba.

Po odjezdu pana prezidenta a skončení oficiální části odešla i ochranka. Toho okamžitě zneužili někteří vyhladovělí a žízniví novináři a hbitě pronikali do modrého sálu ke stolům s občerstvením.

Jedním z nich byl i zmíněný novinář M. R., který však při popíjení v modrém sále náhle zkolaboval.

Byl jsem náhodou nedaleko a proto jsem se mu okamžitě snažil poskytnout první pomoc, jak každému z nás velí nejen zákon, ale též občanská a humánní, lidská povinnost. Držel jsem ho v náruči, aby se ev. nezadávil a neobratně jsem se jej pokoušel oživovat. Současně jsem se obracel na novináře a kameramany, kteří se okamžitě seběhli k této nečekané události, aby konečně ulovili a natočili nějakého „sólokapra“, když už se jim nepodařilo zaznamenat toužebně očekávanou porážku Zemana a jeho příznivců nebo aspoň provokující obnaženou Ukrajinku.

Žádal jsem a opakovaně prosil tyto nečinně přihlížející novináře a kameramany, dychtící pouze po senzaci, aby rychle zavolali záchranku a lékaře, protože jejich kolega – novinář! nejevil známky života. Věřil jsem, že oslovení novináři a kameramané, neustále nás sledující a filmující, se jistě zachovají jako řádní občané a svému novinářskému kolegovi záchranku zavolají.

Když se ani po cca 15 minutách záchranka neobjevila, zavolal jsem na záchranku sám, proč už nejedou. Ústředna mi však odpověděla, že ji dosud nikdo do hotelu TOP nevolal! Teprve až po mém zavolání se záchranka rychle dostavila. Její lékař mj. žádal, aby všichni čumilové ihned vyklidili prostor, aby mohli začít se záchranou pacienta.

Vykázali jsme proto neustále natáčející kameramany z modrého sálu, kam stejně neměli dovolený přístup a uzavřeli posunovací dveře oddělující oba sály. Zvědaví novináři však tyto dveře opakovaně otvírali a nadále neurvale pronikali nadále do modrého sálu: někteří natáčeli, jiní se tam kvapně sytili.

Při vytlačování nezvaných novinářů ze sálu se mj. dva novináři – oba byli viditelně označeni žlutou visačkou – dostali do křížku.

Nevím, jak výstižně nazvat zmíněné chování klubka novinářů nečinně přihlížejících srdečním záchvatu svého novinářského kolegy, kteří než aby mu zavolali záchranku, tak raději natáčeli joho možné umírání!

Na neposkytnutí povinné pomoci sice pamatuje paragraf 150 zákona č. 40/2009 Sb., já si je však budu pamatovat jako novinářské hyeny!

Tato popisovaná událost není – kromě místa děje – v žádné přímé souvislosti s volbou prezidenta republiky. Současně deklaruju, že jsem nebyl členem žádného štábu této akce.

V Praze 28. 1. 2018 Jan Šolta

Více ZDE.

Námět: Jan Schneider

Není zde článek celý?