Poražení globalizace si zvolili hlasatele čínské cesty globalizace Zemana. A frustraci

Patří k paradoxům, že lidé jsou na základě emocí schopni hlasovat i proti svým vlastním zájmům. Stalo se to ve Spojených státech a stalo se to i u nás. Totéž zažila při Brexitu Velká Británie. Nejeden americký volič najednou zjistil, že hlas pro Trumpa znamená, že bude mít problémy se svým zdravotním pojištěním. V Británii byli stoupenci Brexitu mnozí starší lidé, kteří byli pro vystoupení z EU i za předpokladu, že to zhorší život jejich dětem. U nás zase Zemana volili lidé, kteří mají pocit, že jimi pražské elity pohrdají a nezajímají se o jejich problémy.

Tyto nálady šíří ostatně i pražský superelitář Václav Klaus starší a jeho syn, rovněž pražský elitář a bývalý ředitel prestižní soukromé střední školy. I kdyby to byla pravda, kdy Zeman něco udělal pro venkovský lid? Cokoliv kromě řečnění na návsi o neexistujících hrozbách muslimských hord? Nikdy neudělal nic. Výrok Klause juniora „nevidím jinou cestu než vypadnout z Evropské unie a tvrdě kontrolovat vlastní hranice i za cenu, že o třetinu zchudneme“ by měl varovat. O čí chudobu půjde? Rodiny Klausovic? Sotva. Je to pohrdání lidmi v přímém přenosu, ale lidé si toho nevšimli.

Teď se objevuje pojem „poražení globalizace“, který označuje lidi, kteří z velkých čísel ekonomického růstu, která jsou dána i propojením naší ekonomiky a země s jinými, nic nemají. Volili ovšem Zemana, který by rád viděl ještě hlubší propojení s Čínou, která těží z globalizace jako nikdo jiný. Kolik pracovních míst ve světě zničila čínská expanze, kolik podniků zaniklo, nebo se dostalo do problémů kvůli čínské konkurenci, to se lze sotva domýšlet. Na Západě už udělali zkušenost, že obchodování s Čínou také znamená, že se Číňané zmocní myšlenkového bohatství, patentů, technologií a tady nechají jen nějakou prázdnou skořápku „společného podniku“ a vyrábí se v Číně.

Kdyby náhodou občan někde zahlédl tabulku, že něco bylo vybudováno za přispění Evropské unie, Zeman a Klausové mu vysvětlí, že je to nesmysl a že na Unii doplácíme více, než nám ona dává. Prosťáčka (což jsme v ekonomických záležitostech někdy skoro všichni) pak „znalci“ ohromí čísly, kolik peněz od nás odtéká z ekonomiky v dividendách na Západ a utají, že se tady sčítají jablka a hrušky a že to s EU nemá nic společného.

Pokud by někdo chtěl být populista a nelhat, mohl by použít slogan, že Zeman chce českého člověka připravit o práci, protože Číňan ji bude dělat levněji a nám zůstanou staré, oprýskané a prázdné fabriky. Stejně tak by se mohla objevit otázka, co má obyčejný člověk z toho, že Zeman letí z Číny soukromým letadlem miliardáře. Nemá z toho nic. Dobře bude bílým límečkům, kteří na občana ani nepohlédnou, protože ho nejspíš nikdy ani nepotkají.

Politik, aby mohl zastupovat zájmy lidí, jim musí nejdřív aktivně vysvětlit, jaké skutečné zájmy to jsou. Úspěch bude mít jen částečný, ale i to je lepší než nic. Pak se o ty zájmy musí samozřejmě taky nějak starat a ne pouze lidem vemlouvavě sdělovat, že o jejich frustraci ví.

Poražení globalizace teď ke své porážce přispěli dalším rozhodnutím. Zeman směřuje východním směrem, kde je jedinec jen číslo a využívaný nevolník. Propojení s Východem znamená, že nevolnictví získá další prostor. Frustrace poroste a bude třeba ji na někoho svést. Tak to může jít po šikmé ploše pořád níž a níž až na dno. Od něj se ale bude odrážet těžko, když je tak bahnité.

Revue Forum Banner

Není zde článek celý?