Svět se dívá na české volby. Prsa v akci a Zemanův seriál trapnosti

Prezidentské volby nebudí vášně jen v českých obývácích. Hlava státu sice není pupkem světa, jak ji balamutí hradní fraucimor a klaka z Barrandova, přesto z ní mají v zahraničí stále častěji kopřivku. Zatímco je případné další setrvávání Miloše Zemana v roli prezidenta republiky rovnou požehnáním pro Putinovy zájmy v Evropě, české spojence v Severoatlantické alianci a v Evropě děsí ruský kolaborant uprostřed starého kontinentu už na první dobrou. Že nejde o maličkost, ale o pořádný malér, se lze teď dočíst z titulků médií od Berlína po Londýn. Odmítání protiruských sankcí Západu a Zemanovy osobní vztahy s ruskými papaláši na jejich seznamu, narůstající armáda špiónů s mimikry diplomatů na ruské ambasádě v Praze,  prezidentova relativizace budoucího členství republiky v NATO a v Evropské unii, hradní poradci napojení na špičky Kremlu a ruský byznys, nebo rovnou dosazení z politbyra čínských komunistů.

I Zemanovo ostudné patolízalství v zaryté ruštině na evropských fórech nebo při  zahraničních návštěvách namísto protokolu a řada dalších ukázek poklonkování české hlavy státu cizím zájmům jsou pro západní spojence republiky vážným důvodem k obavám. Všichni žurnalisté by měli umět rusky. Pokud nerozumí, je to jejich problém… Když jsem letěl do Francie, měl jsem s sebou čtrnáct podnikatelů, tady sto čtyřicet, z toho by se dalo usoudit, že Rusko je desetkrát významnější než Francie,“  překonával se totiž v servilitě ještě při podzimní návštěvě u Putina. Legendární fotografie mobilního telefonu Zemanova prvního poradce Nejedlého, opatřeného (sic!) portrétem ruského prezidenta nebo brežněvovské cicmání  hlavy státu se spolupracovníky, jsou pak jen otřesnou karikaturou posunu prestiže prezidentské funkce do suterénu hradní mizérie a  bolševického kýče.

Závěrečný skeč s polonahou ukrajinskou aktivistkou, která dnes svým hrudníkem paralyzovala Zemana přímo u volební urny, aby  Zemanův mluvčí záhy tweetoval  o incidentu jako o zastrašování prezidenta, je už zralý na poslední ochotnickou cenu. Spokojený úsměv přítomného prezidentova tajemníka Kruliše od začátku do konce volebního striptýzu, patrný ze záznamu příhody, je tu buď důkazem zatajených následků jeho nedávné autonehody v policejním BMW, nebo nekontrolovanou blažeností nad hradním scénářem, jenž měl Zemanovi coby politováníhodné oběti „útoku“ přihodit hlasy. Hlavní protagonistce incidentu se přitom nedá upřít jistá originalita v charakteristice Zemanova vztahu právě k Putinovi. Je-li  její akce politicky autentická a nejde o laciný tyátr Zemanových rádců, pak na českého prezidenta jen syrově zakřičela to, co mu  jinými slovy vzkázali ukrajinští politici a  napsala o něm  ukrajinská média. Ruskou anexi Krymu Zeman před časem označil na Parlamentním shromáždění Rady Evropy za „fait accompli“, tedy za uzavřenou záležitost,  a Ukrajinu tam nabádal (sic!)  k dohodě s Ruskem  o  finanční kompenzaci za anektovaná území. Že je Zeman „Putinova děvka“ a naopak,  že Ukrajinci nejsou na prodej, se česká hlava státu dozvěděla jen v elegantnějším balení ještě týž den ve Štrasburku. „Ukrajina nebude prodávat své občany, území, svrchovanost, čest a důstojnost. To se neprodává,“ dala Zemanovi lekci místopředsedkyně ukrajinského parlamentu a vedoucí ukrajinské delegace ve Štrasburku Iryna Heraščenková.

Mít v čele země reprezentanta, který nedělá ostudu aspoň v zahraničí, když už se doma potácí v promile a sprostotách a místo služby republice má za program leda vlastizradu, pomstu a vyjídání krajských rozpočtů  či rozmařilé prebendy ze státní kasy, je právě dnes pouze v rukou voličů. Zlehčovat kritické vnímání české hlavy státu v zahraničí a líně mávat rukou nad oslavnými pitomostmi o Zemanovi nebo pomluvami protikandidátů jeho souvěrci v populistických partajích a ve Sputniku či Parlamentních listech, je cestou do pekel, dlážděnou příštími čtyřmi  lety pod knutou vlády bez důvěry parlamentu s despotickým premiérem s pověstí podvodníka a s ruským eldorádem v české politice. A pěti léty agónie politické kultury a úpadku funkce prezidenta republiky. Šance tu přesto je. Volit slušnost a demokracii, které jsou v těchto chvílích na dosah ruky. A dát jednou provždy vale Zemanovu seriálu trapnosti. Svět se dívá.

Není zde článek celý?